5. července 2013

Polibte tu žábu! (Brian Tracy)


Ve zvláštním článku jsem vysvětloval (zde), že kniha Polibte tu žábu! je první v životě, kterou jsem dostal od vydavatelství jako recenzní výtisk, abych o ní napsal na blog.

Polibte tu žábu! navazuje na Snězte tu žábu!. Liší se jednak tím, že vedle p. Tracyho má Polibte spoluautorku pí Christinu Tracy Stein. Další rozdíl je, že Snězte dávalo praktické tipy, jak si organizovat práci; Polibte se zaměřuje na emoce - především na pocit štěstí.

Opět se jedná o stručnou příručku. Čtenáře musím rovnou varovat, že v ní nebudou ušetřeni těch nejstrašlivějších klišé z oblasti osobního růstu, kvůli kterým myslím většina lidí takovéto příručky nemá ráda: hned v úvodu je třeba následující proklamace:

Jste absolutně dobrým a skvělým člověkem; nadmíru cenným a stojícím za námahu. Nikdo není lepší ani talentovanější než vy.

Později pak dojde i na tu hroznou hlášku, že problémy nejsou problémy, ale výzvy a příležitosti.
No, a v závěrečném shrnutí je jedna dost drsná rada:

Za každou cenu se vyhýbejte negativním lidem. Jsou prvotním zdrojem většiny nešťastných událostí v životě. Dejte si předsevzetí, že od této chvíle se ve vašem životě nebudou vyskytovat stresující a negativní lidé.

Napsal jsem tyto záležitosti otevřeně hned do úvodu, aby nedošlo k mýlce, o jaký typ čtiva se jedná. Mezi slabiny patří i kostrbatý jazyk, který (dle ohlasů čtenářů na amazon.com) byl nejspíš už v originálu, a překlad to moc nevyžehlil. Nejsem překladatel, ale třeba stokrát opakovaná fráze "naučit se lekci" z nějaké situace mi nepřipadá to nejlepší vyjádření, které čeština poskytuje.

Přesto tu příručku považuji pro sebe za přínos. Jsem přesvědčen, že vedle krásné literatury je naprosto přirozené zabývat se základními praktickými otázkami vlastního života - co mohu zlepšit, abych byl šťastnější. Když bych netrávil čas přemýšlením o tomto, tak už fakt nevím o čem.

Myslím, že tyto jednoduché příručky mají jen základní informace: ale právě ty jednoduché základní poznatky jsou užitečné, abych z nich vycházel při konkrétním rozhodování o vlastním životě. Moc se líbí už ten předpoklad, že na životním pocitu štěstí se dá pracovat, dá se trénovat. Z hlediska běžného uvažování to zní možná překvapivě, ale stačí maličko se nad tímto návrhem pozastavit, a logicky tomu nemůže být jinak. Jako si běžný člověk může zlepšit fyzickou kondici soustavným cvičením, tak si myslím, že by bylo absurdní, kdyby si nešlo zlepšit kondici psychickou.

Hlavním zdrojem odporu vůči podobným příručkám nejspíš je, že mnoho lidí si do svých soukromých cílů a pocitů nechce nechat mluvit. Opět mi takový postoj připadá nelogický: žádný sportovec nedocílí špičkového výkonu bez trenéra. Mít kouče je vynikající pro pokrok v jakémkoli konání. Jediným důvodem, proč nemít kouče pro svůj běžný soukromý život pro mě je, že si to nemohu dovolit finančně:-). Příručky osobního růstu vidím jako náhražku kouče - nutně jsou hodně obecné, ale přesto mohou být přínosné.

Samozřejmě jiným důvodem proti četbě podobných příruček je, že někteří lidé - a není jich zase tak málo - jsou relativně charakterní vyrovnaní jedinci, kteří mají dost jiných dobrých věcí na práci, a mají tyto triviality již vyřešeny.

Téma knihy plně vystihuje její podtitul: 12 skvělých způsobů, jak změnit postoje v životě a práci z negativních na pozitivní.

Autoři především motivují čtenáře, aby převzal kontrolu nad svým životem. Píší, že hlavním zdrojem frustrace je pocit, že nemáme nad svým životem kontrolu. Na jednom místě hovoří o tom, že je naší volbou vybrat si příběh svého života.

V tomto bodě se pozoruhodně potkávají s jednou myšlenkou ze skvělé (hodně tlusté a hodně intelektuelní) knihy Social Animal (psal jsem o ní zde). Není špatné tyto dvě publikace číst v kombinaci: Social Animal podává přehled o aktuálních názorech vědy na psychologii běžného života, Polibte tu žábu! podobné poznatky aplikuje. Jako červená nit se celým Social Animal vine škodlivost impulsivího jednání a potřeba trénovat si ovládání impulsů. V Polibte myslím tutéž věc popisují metaforou, že naše mysl je zahrada, a nebudeme-li si tam pěstovat pozitivní myšlenky, jejich místo sám od sebe zabere plevel.

Polibte motivuje čtenáře, aby si ze všeho bral to dobré a přemýšlel, jak se i z nepříjemné situace může poučit. Zdůrazňuje přitom, že opravdu důležité věci do života se nikdo nemůže naučit četbou nebo pozorováním jiných, ale že učení = bolest. Bez bolesti a trápení se nedá posunout vpřed. To není hloupost - je to naopak chytrý základ těch strašlivých výzev brát problémy jako příležitosti.
Na počátku kniha nabádá vytvořit si představu ideálního sebe sama, jaký bych si přál být, když odhodím veškerá omezení. Takovéto denní snění mám velice rád a nebráním se, když mě někdo k němu povzbuzuje.

Vaším přirozeným stavem je být šťastní, mírumilovní, mít radost a být plni vzrušení ze života. V tomto přirozeném stavu se každé ráno probouzíte plni dychtivosti začít den. Při pomyšlení na sebe a své vztahy s lidmi se cítíte nádherně. Práce vás baví a vy máte skvělý pocit uspokojení z toho, že i vy se snažíte něco změnit. Vaším prvořadým cílem by mělo být organizování vašeho života tak, abyste se cítili co nejlépe.

Tohle nemůže žádná parodie napsat ještě drsněji!

V příručce se postupně doporučuje analyzovat vlastní situaci, identifikovat přesně lidi a skutečnosti, kteří v nás vyvolávají negativní emoce (strach, závist, vztek), přijmout je jako nezměnitelnou minulost, všem lidem odpustit a požádat je o odpuštění (to vše čistě z egoistického zájmu) a pracovat na změně budoucnosti. Za hlavní zdroj negativních myšlenek považují autoři hlavně vztek na určité lidi z minulosti, ponejvíc z dětství. Osobně toto na sobě nepozoruji, takže nemohu se k tomu moc vyjádřit.

Ale celkově mi ta metoda dává selským rozumem smysl, pojmenovat si vše, co kazí vodu v rybníčku naší mysli a postupně tu vodu vyčistit.

Přes všechna klišé, která zní povrchně a otřepaně, si pořád myslím, že návrhy, které tato příručka předkládá, stojí za vážnou úvahu. To pozitivní myšlení doporučují jako znak dospělosti, že člověk přijme, že život je těžký a svět je nespravedlivý, a musíme se učit tolerovat frustraci, kterou nám to průběžně působí. V tomto smyslu je v knize i dost nepříjemných pravd. Třeba:

Ať se jakkoliv snažíte tomu předejít, bude váš život nekonečnou řadou problémů, potíží a všemožných výzev. Budou přicházet nepřetržitě, jako vlny v oceánu.

Tuto nekonečnou řadu problémů může přerušit pouze občasná krize. Žijete-li aktivní život, budete mít krizi zřejmě každé dva až tři měsíce. Může se jednat o fyzickou krizi, finanční krizi, krizi v rodině nebo osobní krizi.

Já myslel, že jsem chudák, a tady mi píšou, že maximální štěstí, co se dá docílit, je, když je pořád nějaká pruda a jednou za dva měsíce velkej průser! No, i tak je to užitečné. Já totiž stále silněji tuším sám, že ve skutečnosti prožívám naprosto zlatá léta, jenom za ně nejsem dost vděčný.

Ještě učiním dvě poznámky do deníčku:

- Autoři rozebírají mezi základními zdroji negativních emocí strach ze ztráty, z kritiky a strach z odmítnutí. Strach z odmítnutí je bezpodmínečně potřeba se naučit překonávat. Jako praktický tip dávají všem mladým lidem, aby na počátku kariéry pracovali jeden rok v telemarketingu a snažili se něco cpát cizím lidem po telefonu. Že v této práci ztratí strach z odmítnutí dokonale a budou z toho pak těžit celý život.

- Líbí se mi pomůcka na získání kontroly nad negativními situacemi. Už jsem stejné rady četl porůznu na internetu, nevím, kdo je formuloval dříve a kdo opisoval. Nicméně sem si je poznačím. Když nastane něco hodně zlého, tak se mají sepsat 4 věci: (1) Co se přesně stalo? - nezaujatě, přesně. Identifikovat si přesně i to nejhorší, co se může dál stát. (2) Jak se to stalo? - opět preferovat přesnost před výčitkami. (3) Co se dá dělat? (4) Jaké kroky podniku nejdříve?

Knihu určitě doporučuji. Přemýšlel jsem docela, zda by se tyto základní rady do života neměly učit ve školách. Ale nejsem si jist, jestli by to padalo na úrodnou půdu. Myslím, že ideální chvilka, kdy bych doporučoval si pár těchto nejprovařenějších příruček proběhnout, je někdy v době na počátku kariéry, případně na konci studia. Avšak ty myšlenky stejně dobře promlouvají i ke mně po letech kariéry.

První věta knihy: Na Zemi jste se ocitli proto, abyste se svým životem udělali něco báječného, prožívali štěstí a radost, měli skvělé vztahy, pevné zdraví, užívali si blahobytu a těšili se z uspokojení ve všech oblastech svého života.

Poslední věta: Jestliže budete neustále očekávat, že se stanou dobré věci, nebudete tak často zklamáni.



2 komentáře:

  1. Díky za recenzi,přemýšlivy človicku:)Mám ráda tyhle jednoduché knihy se snadno uchopitelnymi navody
    Obcas si je rada otevřu a připomenu si,nebo to vnímám jinak,než před lety... Snez tu žábu neustale nekomu pujcuji.A tak už ted nevím komu....tak si pro změnu rozšířim knihovnu o Polib tu zabu.

    OdpovědětVymazat