Admirál čaje (Petr Odillon Stradický - Stanczyk ze Strdic)

Na poslední literární party přinesl p. president Rampas loňskou knihu p. Stančíka. I s mangelkou nám připadala velice lákavá (a už jsme ji včera koupili). Než se však vrhnu na čtení této - pořád ještě - novinky, pojal jsem novou knihu p. Stančíka jako příležitost vrátit se k jeho starší knize, kterou máme doma. Tuto starší knihu vydal p. Stančík ještě pod uměleckým jménem p. Petr Odillon Stradický - Stanczyk ze Strdic a nazývá se Admirál čaje.

Admirál čaje vyšel už téměř před dvaceti lety. Za tu dobu jsem ho bral opakovaně do rukou. Když jsem si ho dnes přečetl, tak jsem si však uvědomil, že jsem tuto knihu patrně nebyl dosud nikdy schopen přečíst.

Admirál čaje je útlá povídková sbírka, obsahuje 14 podvídek, 7 metadetektivních povídek spojených postavou komisaře p. Atechumena a na závěr 4 kraťounké předhádky.

Nejsem si jistý, kterým adjektivem nejlépe popsat jazyk p.  Stanczyka / Stančíka v Admirálu čaje. Mě napadlo surrealistický; na party někdo (asi p. Vaněk jr.) říkal "barokně obžerný". V každém případě základem obrazů bývá krev, dýka, zrcadla, krutost, slovní hříčky, organické zbraně, převracení všeho na ruby a magie. Lepší než popis bude ukázka:

Naučil jsem tě vše, oznámil pak Eaoi a daroval Innuírovi na rozloučenou střelnou krávu, vykrmenou olovem. Jsem ti však dlužen poslední radu: Představ si; nepřítel útočí ze studny, přitáhnul si tě k sobě zády, ty nesvedeš protlačit zbraň mezi svým hřbetem a obrubou studny. Jak odpovíš?

Vida, že Innuir mlčí, odvrátil se a nalehl na meč. Špice Eaoiovi vyhřezla mezi lopatkami: Smíš provést výpad vlastnímu masu navzdory. Zvítězit proti proudu sobecké krve.

Mrtvola učitele padla do pšeničného lánu, hrotem meče se zaryla do brázdy, helma s chocholem z krystalů magnetovce zhroutila páteř jako obří střelku na sever a obrněný bok Eaoie vyžnul půlkruh obilí.

Asi je potřeba uznat, že Admirál čaje se prakticky nedá číst. Platí to nejvíc pro izolované povídky v první části.

S větší chutí jsem četl detektivky s komisařem p. Atechumenem; nejspíš je pro čtenáře výhodou, že se může v chaotických vírech exaltovaných obrazů zachytit konvenční struktury detektivní povídky.

Těžko Admirála čaje úplně doporučovat kvůli té autorské bezohlednosti vůči čtenáři. Ale nedovedu knihu úplně zatratit: nehájil bych ji ani tak kvůli nesporné originalitě a vytříbenému sevřenému stylu, to je mi celkem jedno. Ale cením si probleskujícího osobitého humoru. Zvláště dobré bývají úvodní věty povídek:

(povídka "... na rozloučenou")

Sedím v ukoptěné kavárně kdesi ve střední Evropě. Mezi stolky kradmo nabízí své služby pokoutní natahovač hodinek.

(metadetektivka "Vzestup rodu Orsiniů)

Komisař Atechumen roztržitě kroutil mezi prsty pergamenový telegram:

IHNED PRIJDTE.
REDITEL MESTSKE PLYNARNY HRABE ORSINIO.
(PALAC U LINEHO MEDVEDA).

Ze zvyku orosil blanket jistou snadno tlející tekutinou - a skutečně, mezi řádky vyvstaly cáry neviditelného písma. Obě sdělení byla totožná. Odkvapil.

Kombinace odhodlaného konzervativního světonázoru, požitkářství, náboženství a pokleslého žánru dává místy - svým způsobem - vtipné pasáže.

Vlastníte cenné sbírky, Orsinio - hle, kulomet chlazený svěcenou vodou s pásem stříbrných broků dum/dum/dum, marinovaných česnekovou šťávou a s vypáleným certifikátem biskupského svěcení, proti upířím vsím, viďte. Ó, pachový orchestrion! A zde, jářku...

Zajisté, odvětil hrabě netrpělivým posunkem, Lutherův parní hanobič hostií. Kvůli tomu jsem vás však nezval...

Součástí dojmu jsou i ilustrace, respektive nákresy.

Masopal.

Doporučit tuto knihu asi s klidným svědomím nelze, leda zájemcům o kuriosity.


První věta knihy: Cesty jsou starší nežli chůze po nich.

Poslední věta: Poučení: Nikdy se nehrňte do místnosti, která má dvoje dveře!