1. března 2016

Trilogie Úterý (Ivan Mládek)

Povídku p. Mládka s názvem Trilogie Úterý mám schovánu v památečním vydání. A sice jako brožurku složenou z vyndaných listů časopisu Mladý svět č. 52 z roku 1980. Není divu, že jsem ji uchoval dodnes, byť se značně rozpadá a pohromadě drží jen v místech, kde je zpevněna izolepou.

V dětství to byl můj posvátný text. Četl jsem si v něm pořád dokola a považoval ho za vrchol vtipnosti.


Až v dnešní obžerné době - kdy máme k dispozici ihned bez omezení prakticky veškeré hudební a zvukové nahrávky - jsem náhodou zjistil, že více lidí možná zná tento text ze zvukové nahrávky, kterou p. Mládek pořídil ve stejné době a která vyšla na gramofonové desce.

To mě přivedlo k tomu, že jsem si povídku znovu poslechl i přečetl. Deska se jmenuje Úterý, povídka v tištěné verzi uvádí v mém vydání důsledně název Trilogie úterý (což je nejspíš překlep, správně by mělo být asi Trilogie Úterý). Nedělal jsem žádné podrobné srovnání nahrávky a tištěné verze, ale všiml jsem si bezpečně, že deska obsahuje zkrácený text - ale opravdu jen s minimálními vynechávkami. Vypuštěno bylo jen několik svévolných odboček.

Co bych tak k Trilogii Úterý dnes řekl? Určitě jsem zaujat kvůli nostalgii a zálibě z dětství. Ale pořád se mi líbí.

Žánrem jde vlastně o soubor hospodských historek (v tomto punktu musím připomenout p. Švejka), jen nedokonale převedených do spisovné podoby, zhruba ve stylu snaživého žáka. P. Mládek byl tehdy na vrcholu své popularity coby lidový bavič, částečně působící i v zahraničí (v NDR). Coby praktikující profesionál měl vyzkoušeno ve stovkách testů, co na publikum funguje; je jasné, že čtenáři Trilogie Úterý se dostane řádné porce obligátní komunální satiry: číšníci jsou neochotní, administrativní pracovníci neschopní a tramvaje jsou přecpané. (Mimochodem, utkvěla mi jednou něčí vzpomínka, že v posledních letech před zprovozněním metra byla městská hromadná doprava v Praze skutečně na hranici možností. Když si člověk představí, že všichni dnešní cestující z metra se museli přesunout tramvajemi a autobusem, tak taková přeprava nemohla být žádná legrace. Ale zpět k té svíčkové.)

Kouzlo Trilogie Úterý spočívá dle mého v tom, že je velice sebeironická a - přes všechnu nepochybnou přízemnost - ne úplně hloupá. Vedle satiry a poťouchlých historek měl p. Mládek evidentně zálibu ve svévolném přehánění až do grotesky, čistého nesmyslu a humoru bez vtipu; dá se myslím mluvit o určité poetičnosti.
Nejvíc pohonných hmot donáší záložník Miloš, ale jinak je to poměrně hlupák a vejtaha. Vychloubá se například, jakou má sílu v nohou. Prý je výborný na skoky. (Chtěl bych ho, vejtahu, vidět na sportovním plácku!) Říkal, že když skáče ze startovního bloku, tak se umí tak odrazit, že udělá na hladině trojitou žabičku. Když jsem se ptal závodních plavců, jestli je to možné, tak se mi ještě vysmáli, že si ze mne někdo střílí.
Uvedená ukázka myslím zrovna chybí na audionahrávce. Asi každý chápe, proč ji autor vypustil - není to žádný zvlášť dobrý vtip. Ale proud podobných nesmyslů dodává povídce myslím určitou osobitou hodnotu, i dnes po letech.

Ilustrace p. Nagaje se dost vydařily
a k textu se hodí
.

Ostatně p. Mládek satiru dotahoval o kousíček dál k zábavné krutosti, než bylo tehdy obvyklé.
Petrův tchán pokládal za svou povinnost sednout na kolo a jet na nejbližší strážnici vše ohlásit. Přítomný strážmistr s ním sepsal protokol a pak mu řekl: "Tak už můžeš jít, ty slepičí prdelko!" Tchánovi to přišlo líto, zatrpknul a už nikdy nic neohlásil. (Až Němcům.)
Když to tak vezmu, tak se mi dost líbí i hlavní protagonista, který je vypravěčem: zoufalý, nepraktický člověk, zcela nepoužitelný na cokoliv užitečného. Přesto si žije vlastně spokojeně, protože ostatní lidé nejsou o nic lepší, spíše naopak.

Jsem si vědom problematičnosti díla p. Mládka jako celku: zejména jeho působení v pozdější době, kdy ve velkém chrlil zábavné show pro TV.

Přesto však bych Trilogii Úterý doporučil.

Připomenu si zde ještě něco z těch vpravdě desítek momentů, kterým jsem jako kluk musel nad Trilogií úterý chechtat pořád dokola. To bylo to hlavní.
Tlačím, tlačí další, za chvíli se přetlačuje celá tramvaj. Na řidiče každou chvíli někdo spadne, což mu vadí v řízení. Teď mu dochází trpělivost: "Jestli se okamžitě nepřestanete tlačit, praštím výhybkovou tyčí po hlavě průvodčího, který za nic nemůže!"
Anebo:
Když se prý včely špatně vyspí, jsou ochotny ubodat i svého pána. Je proto třeba nosit všechny ochranné pomůcky. Ale i to prý kolikrát nestačí. Jednou za ním přijel kamarád a chtěl se podívat k úlům. Pinďa mu dal na hlavu včelařskou kuklu, na ruce včelařské rukavice a ještě pro jistotu přes něj hodil ochrannou drátěnou deku. Přesto jeho kamarád skončil v nemocnici, protože jej cestou k úlům pokousal pes.
A poslední a pak už s tím dám opravdu pokoj:-)
Můj známý Pavel je nenormální tím, že má stále hrozný strach, že jej někdo okrade. Nosí proto veškeré své osobní věci neustále při sobě. Po kapsách, v batožině, v aktovce, v kufru a tak. Jednou se mu to nevyplatilo. V roce 1962 na přeboru republiky ve skoku vysokém byl druhý, první místo mu tenkrát zbytečně uniklo o vlásek a to jenom proto, že se v rozhodujícím skoku rozhodl pro skok po zádech a srazil laťku ruksakem.
Přeji čtenářům i sobě do dalšího týdne úspěšný boj s jarní únavou a ospalostí.

(Nevím o tom, že by Trilogie úterý vyšla jako samostatná kniha, proto není v Databázi knih ani na Goodreads; proto chybí příslušné údaje a odkazy.)


První věta knihy: Zvoní telefon.

Poslední věta: To mám ale žízeň… vypil bych rybník… jako velbloud… ta kalkulačka, co má Tonda, vrže… přinesu mu olej...fuj... lepší je voda… chrrr… velbloud… jé, velbloudi… to nejsou velbloudi… to jsou krávy… ale mají hrozné držení těla… chrrrrr… velbloud… chrrrr… fouká na mne zprava… chrrrr… fouká…chrrrrr…chrrrrr... kalkulačka... chrrrrr... chrrrrr... chrrrrrr... žízeň... chrrrrr... chrrrrrr chrrrr chrrrrrr... Jarunko... chrrrrrrr chrrrrrrrrrr chrrrrrr ááááááá chrrrrrrr chrrr chrrrrrrrr chrrrrrrrr...


Související článek:
- O sborníku prací p. Mládka, jehož součástí je i Trilogie Úterý, jsem psal zde.

2 komentáře: