1. srpna 2016

Současná česká architektura a její témata (Petr Kratochvíl)

Tip na tuto knihu z Levných knih jsem získal v článku u p. Wu (zde).

Kniha se skládá ze dvou částí: na prvních cca 40 stranách je zamyšlení p. Kratochvíla nad současnou českou architekturou, zbytek knihy pak obsahuje medailónky 30 jednotlivých staveb, které autor považuje za nejlepší realizace z období 2000 až 2010. Každé z nich je věnován jednostránkový popis a několik stránek fotografií.

Taková bilanční publikace je samozřejmě výzvou, abych si pro účely blogu formuloval, co si vlastně myslím o současné české architektuře. 

Má odpověď je krajně opovážlivá. Jednak jsem těch staveb osobně viděl minimum a o architektuře toho vím pramálo. A nejde jen o odbornost: jsa strejdou sedícím u počítače v paneláku, který přispěl české architektuře jedním katalogovým domkem v satelitu (z něhož jsme urychleně utekli), je i má morální kvalifikace soudit architekturu... ehm... nevelká.

Ale přesto: dost mě trápí, jak jsou česká města, obce a krajina hodně často nepěkné. Svou roli hraje vysoký tzv. kopřivový index míst, kde žije české obyvatelstvo. (Kopřivový index je pojem, který vynalezl můj kamarád - měří se jím míra smetí a všemožného bordelu a celkově i míra nezájmu o vlastní konkrétní prostředí.) 

Též si myslím, že zabijákem malebnosti bývají nové stavby (byť samozřejmě z doby před převratem, současná architektura je ohleduplnější a už se ničí podstatně méně, než se ničilo před převratem). Neříkám, že vše staré je pěkné - ale většinou ano. A současně, když se najde malebné místo, tak téměř vždy je tvořeno starou udržovanou výstavbou (včetně jejího okolí).

Z toho plyne, že od nové architektury si toho moc neslibuji. Pokud možno by měla být co nejméně nápadná a neměla by překážet ve výhledu na to staré. Vždycky bude lepší zachovat a opravit staré, než stavět nové.

Zde asi končí můj myšlenkový přínos architektuře.

Uvědomil jsem si nad touto knihou, že jednotlivý - ani špičkový - architekt nemůže reálně nikomu poroučet, aby se opravovaly staré stavby. Dostane zakázku na novou stavbu a s tou se musí vypořádat. To je úkol, který řeší. Vzdělávat a tříbit názor si musejí též investoři, úředníci a vlastně i veřejnost.

Když bych měl vybrat stavby z výběru v knize, které se mi líbily nejvíce, tak by to byly všechny úpravy starých industriálních staveb - to je z principu všechno dle mého gusta.

Na fotkách však úpravy starých českých průmyslových budov nevypadají tak výrazně, vyberu tedy jednu:

Rekonstrukce zámeckého pivovaru Litomyšl,
2003-2006. Josef Pleskot, Pavel Fanta,
Daniel Kříž, Veronika Vašková-Škardová.

Ze zcela nových staveb bych vybral asi následující dvě, které se mi líbily:

Poštovna na Sněžce, 2006-2007.
Martin Rajniš, Patrik Hoffman, Jan Mach,
Tom Plzenský.


Dost mě zaujal příběh úpravy paláce Euro na Můstku a souhlasím s tím, že nakonec to celé vzalo dobrý konec.

Když architekt Martin Kotík představil svůj projekt zástavby nároží Václavského náměstí a tzv. "myší díry", kde od výstavby metra zůstávala proluka, vyvolal protesty a obavy z průniku výškových staveb do samotného historického jádra. Navržený objekt byl skutečně o něco vyšší než dnešní podoba, navíc své vertikální směřování ještě zdůrazňoval paprskovitým zakončením své věžové části. Marně tehdy architekt Kotík argumentoval podobností s protějším palácem Koruna, s nímž měl dům tvořit vstupní "bránu" do náměstí. Jak ovšem správně v diskuzi zdůraznil Rostislav Švácha, domy na Václavském náměstí nejsou nikdy věžové, pouze mívají nárožní věžičky nad korunní římsou, která je vždy odděluje od vlastní hmoty domu. Proti výškové stavbě byli i památkáři a dořešení projektu se ujal tým ateliéru Doležal-Malinský. Málokdy se stane, že hledání vynuceného kompromisu skončí nalezením nové kvality. (Příkladem špatného kompromisu je téměř naproti bývalý dům Darex s chráněným fragmentem fasády zavěšeným na zcela nesourodý organismus novostavby.) V případě Eura se však klíčem dobrého řešení stala myšlenka skleněného pláště jakoby volně přetaženého přes vlastní budovu a v záhybech se vlnícího i boční ulicí. Zatímco v původním konceptu byl objem rozdělen na nárožní věž a spojovací krček, touto skleněnou clonou byl dům scelen; vertikální část je patrná pouze v druhém plánu, v závislosti na odlescích slunce, vnitřním osvětlení a natočení zlatých lamel vnitřních žaluzií se buď viditelně projevuje, nebo naopak mizí a je patrná jen svým zakončením nad hranou skleněné fasády.


Palác Euro, 1999-2002.

Richard Doležal, Petr Malinský, Petr Burian,
Michal Pokorný, Martin Kotík.




Osobně se mi nelíbí bytovky z Karlových Var. Samotné stavby mi připadají neutrální a stojí relativně stranou na Vyhlídce. Ale dost mi na nich vadí, že jsou vidět z kolonády. Až jednou zvítězí historická spravedlnost, a zbourá se Vřídlo a Thermal, tak tyto domy budou jedním z mála nového, co bude rušit lázeňskou idylu.

Komplex bytových domů Triplex, 2003-2010.
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek,
Jaroslav Wertig, Jitka Macáková.


Knihu Současná česká architektura a její témata mohu doporučit. Pouze je škoda, že má tak veliký formát, který se špatně čte. Kdyby byl formát poloviční, fotky by vynikly též a publikace by byla téměř dokonalá.


První věta knihy: Přelom století je historickým datem značně nahodilým.

Poslední věta: Navazuje na aktuální mezinárodní tendence (připomeňme např. Centrum Paula Klee v Bernu od Renza Piana), činí to však originálním způsobem, nikoliv jako pouze výtvarné gesto, ale jako logickou odpověď na místo i ideu.



Databáze knih: 80 % (1 hodnocení - já)
Goodreads: dtto

Žádné komentáře:

Okomentovat