Maus - Souborné vydání (Art Spiegelman)

Další výpůjčka z mé poslední návštěvy městské lidové.

Komiks Maus o německém vyvraždění Židů za druhé světové války je velice slavný. Vycházel jako seriál po celá 80. léta a sám jsem o něm četl a slyšel opakovanou chválu vlastně celá desetiletí.

Když jsem souborné Maus nyní viděl ležet v městské lidové, tak jsem si řekl, že přišel čas, abych se s touto legendou seznámil i já.

Musel jsem se trochu přemoci, protože mě odrazovaly dvě věci: za prvé tragické téma holokaustu a za druhé podivné ztvárnění tématu, když - jak asi každý ví - v sérii Maus jsou Židé zobrazeni s myšími hlavami, Němci s kočičími a Poláci (a jedna Maďarka) s prasečími. Ještě v knize vystupují psi (Američané) a žáby (Francouzi).

Mé obavy se nenaplnily.

Jako mnoho jiných přede mnou, i já jsem naznal, že se jedná o geniální umělecké dílo. Respektive o geniální dokument: díval jsem se na Wikipedii, že autor se svého času ohradil proti zařazení své práce do žebříčku bestsellerů v kategorii beletrie, neboť svou knihu sám považoval za literaturu faktu, neboť zpracoval vyprávění svého otce, které doplnil o vlastní historickou rešerši.

A jelikož jsem se k četbě dostal po více než 30 letech od vzniku knihy, dá se myslím už mluvit i o nadčasové kvalitě Maus.

Kniha popisuje osud autorova otce, což byl polský Žid, od doby těsně před válkou až do osvobození.

Hlavním překvapením z hlediska čtenářského zážitku pro mě bylo, že nejsilnějším pocitem nebylo ani dojetí z utrpení obětí války a genocidy, ani vyděšení zobrazenými krutostmi a neštěstím. Nejsilnějším účinkem knihy na mě totiž bylo, že mě stále silněji stimulovala k přemýšlení - k úvahám o tématu, o zvoleném zpracování a o filozofickém významu pro dnešek.

Nedovedu posoudit, z jaké části je zpracování výsledkem přesného záměru a z jaké části měl autor "jen" geniální nápady. Ale prostě se trefil.

Knihu tedy mohu vřele doporučit.

Často si říkám, že není vhodné psát sáhodlouhé články, a proto bych zde měl skončit. Nicméně bych si rád přeci jen několik nesouvislých poznámek ke knize poznačil.

- Z hlediska poznání historie bylo skvělým rozhodnutím, že p. Spiegelman popisuje osudy svých rodičů po lineární časové ose přes celou válku. Tzn. jejich ročnímu pobytu v Osvětimi je věnováno v knize tolik prostoru, kolik odpovídá tomu času; a vyhlazovací tábor knize tedy nedominuje. Stejně podrobně jsou popsány i jednotlivé předchozí fáze diskriminace Židů a též anabáze následující po opuštění tábora. Kniha přináší plastické zobrazení vývoje německé okupace Polska a podrobnou historii rasových opatření. Vidíme, že během celé doby čelili protagonisté riziku smrti. Jak režim přituhoval, riziko smrti z pohledu jednotlivce napřed zvolna a potom prudce narůstalo; na příkladech různých příbuzných a sousedů vidíme plasticky, jak se mohl vyvíjet osud protagonistů, pokud by se v určitých případech rozhodli jinak.

- Zajímalo by mě, jak se dívají na práci p. Spiegelmana Poláci. Zvlášť ve světle nešťastného nedávného zákona, který omezil svobodu slova ohledně účasti Poláků ve druhé světové válce. Dovedu si představit, že některý polský čtenář by se mohl cítit dotčen chováním polských postav v Maus, které jsou zpravidla ochotny pomoci pronásledovaným jen za úplatu, nikoliv z milosrdnosti. Osobně však necítím přístup v komiksu jako nepřátelský vůči Polákům. Úplně stejně jsou totiž zobrazeni samotní Židé a jedním z výrazných dílčích motivů knihy je, že v situaci neustálého ohrožení života není moc prostoru pro velká gesta, spíše pro schopnost umět si nějak poradit, pomocí pragmatické spolupráce, šikovnosti, energie, odvahy a vynalézavosti. Jakoby mimochodem jsou vedle kšeftování a "organizování věcí" v knize i příklady drobných nezištných hrdinství a solidarity, kterým protagonisté vděčili za přežití.

- Hlavní otázkou, která před čtenářem stojí, je samozřejmě vypořádat se se zobrazením různých etnik jako různých zvířecích druhů. Autor tuto svou hru ještě dále zdokonalil, když ve scénách, v nichž zobrazuje sama sebe, jak komiks tvořil a jak se setkával s reakcemi na první sešity, jsou postavy jeho současníků již lidské a zvířecí obličeje mají viditelně připevněny jen jako obličejové masky na gumičce.

Meta-scéna, jak autor píše Maus.

Obecně je takový pohled na lidi jako na různé zvířecí druhy nesmyslný. Ale myslím, že v této knize je skvělý: protože vypráví příběh doby, kdy osud protagonistů byl vlivem historických okolností zásadně determinován právě jejich národností. Umělecký účinek na čtenáře je pak správně takový, že postupem četby v něm roste uvědomění, že pohled na člověka jen jako na příslušníka nějaké skupiny, a ne jako na individuum, nějak souvisí s tím zlem, které se protagonistům stalo.

První věta knihy: Pamatuji si, že bylo léto.

Poslední věta: Jsem z toho mluvení unavený, Ríšo, už jsem toho vyprávěl dost...


Goodreads: 91 % (z 100 479 hodnocení)
Databáze knih: 95 % (z 361 hodnocení)