31. prosince 2018

Podivná smrt Evropy. Imigrace, identita, islám (Douglas Murray)

P. Murraye znám od té doby, co jsem se letos začal dívat na YouTube; je to britský publicista oblíbený v konzervativních kruzích.

Jeho názory na videu mi připadaly zajímavé, ale do četby jeho loňské knihy jsem se původně pouštět nechtěl. Už kvůli názvu Podivná smrt Evropy: dobře si pamatuji na zásadu p. Davida Brookse (viz článek zde), že každý adept na pozici veřejně vystupujícího intelektuála musí napsat knihu, která má v názvu smrt, zánik nebo konec něčeho. Takže jsem měl podezření na předvídatelnou nudu.

Jak je vidět už z názvu, p. Murray upozorňuje na nebezpečí, které pro budoucnost západní Evropy představuje islámská imigrace. Takový názor si lze přečíst stokrát pod každým článkem na idnes.cz, takže jsem si nebyl jistý, co navíc mi přinese takováto kniha.

Přesto jsem se do čtení nakonec pustil, protože téma migrace v politice sleduji. Myslím, že kniha za přečtení stojí, protože její přínos přesahuje komentáře veřejnosti na zpravodajských serverech. Především potěší výrazně britský styl a tón - hovoří k nám klidný, zdvořilý a vzdělaný britský akademik a gentleman, který je protřelý mnoha veřejnými debatami a ví, co říká a jak dobré má argumenty. Občas cituje pro ilustraci přízračné výroky politiků či publicistů. Když se odvolává na autority, tak odkazuje na solidní zdroje, jako je p. Aristoteles, p. p.J Pavel II. a hlavně na řadu studií a statistik.


Přemýšlel jsem, jak zformulovat svůj názor na knihu. Osobně považuji pro sebe za nejméně přínosnou hlavní ideu knihy: p. Murray vznáší hypotézu, že západoevropská kultura je ochablá, zmítá se pocity viny z koloniální minulosti a nemá vůli vzdorovat rostoucí síle evropského islámu. Chápu, že se vůbec nebrání tomu pojmenovat staré zločiny, ale v eseji uvažuje o tom, jaká míra odpovědnosti za historickou vinu je zdravá, a jaká už patologická. Myslím, že takovéto teze jsou sice zajímavé a p. Murray je bezpochyby někdo, kdo tento žánr provozuje na velice solidní úrovni. Nedovedu se však do této problematiky úplně vžít, protože česká debata v tomto směru není nijak moc bouřlivá. Především však mám problém s tím, pokud se někdo snaží příliš psychologizovat jednání svých politických odpůrců. Nepřipadá mi obecně šťastné zpochybňovat motivy odpůrců a snažit se je demaskovat - tento způsob argumentace nesnáším.

Největší přínos knihy pro sebe tak vidím spíše v podání čtivého celkového přehledu problematiky islámské imigrace do západní Evropy po druhé světové válce. Autor se dobře orientuje v situaci v jednotlivých zemích: ukazuje národní zvláštnosti i obecné trendy. Myslím, že přesvědčivě dokládá nezodpovědné chování vlád vůči imigraci: od samého počátku, kdy západní Evropa hledala chybějící pracovní síly pro poválečný růst ekonomiky, až do dneška si establishment odmítal klást základní otázku, co přesně s příchozími a domácími bude dál. Současně přesvědčivě ukazuje, že politika v těchto věcech od počátku jednala v rozporu s mandátem veřejnosti v cílových státech, která byla většinou všude k imigraci mnohem kritičtější než vlády, masová média a představitelé humanitních oborů akademické obce.

Přínosné je, jak podává kritický historický přehled vývoje hlavních politických témat týkající se imigrace a islámu:

- Popisuje počátky politického islámu v jednotlivých zemích, kdy si veřejnost poprvé uvědomila, že přestává být možné vyjadřovat se stejně svobodně o tématech souvisejících s tímto náboženstvím, jako je tomu u všech ostatních témat. Zlomovými okamžiky, kdy se začala zlověstně projevovat nová realita, a sice, že rouhání se islámu se stane v současné Evropě reálným bezpečnostním rizikem, byly případy p. Rushdieho a jeho Satanských veršů ve Spojeném království (a následně jeho vydavatele v Norsku a překladatele v Itálii), vraždy umírněných homosexuálních aktivistů v Holandsku (p. Fortuyn a p. van Gogh), světová aféra kolem komiksu v dánském Jyllands-Posten, vyvraždění redakce tradičního pařížského humoristického časopisu Charlie Hebdo apod.
Všichni ti, kteří [před uvedeným rizikem] varovali, byli buď ignorováni, pomlouváni, odmítáni, stíháni nebo zabiti. Zřídka, pokud vůbec, se dostalo skutečným obětem nějakého soucitu. 
Většina politiků a médií po celou první dekádu po r. 2000 v celé Evropě podporovala názor, že ti, kteří volali "hoří", jsou ve skutečnosti žháři.
- Kniha podává přehled spisovatelů a publicistů, kteří v jednotlivých zemích jako první vyslovili naléhavější varování před imigrací. Nikterak tyto osoby neidealizuje: s ohledem na vládnoucí přesvědčení šlo o jedince spíše z okraje dění, často o podivíny či skutečné extremisty. Zajímavé však je, že ve vztahu k imigraci se jejich někdejší varovné prognózy do značné míry naplnily, přestože za jejich vyslovení byli ostrakizováni a vyloučeni ze společnosti. V této části šlo pro mě většinou o nové informace. Neznal jsem především francouzského autora p. Jeana Raspaila, který v r. 1973 publikoval román Tábor svatých, který zobrazuje vizi zničení Francie imigranty z Indie.
Obecným katalyzátorem migrace je rostoucí nepoměr mezi množstvím lidí postižených chudobou ve třetím světě a zmenšujícím se podílem lidí žijících v relativním evropském ráji. Moderní média znemožňují dále zakrývat tento rozpor a třetí svět se obrací k Evropě. Milion lidí nasedá na flotilu člunů s plachtami, ale celou dobu jsou pozorovány miliony dalších, kteří se chystají sami nalodit. Vše záleží na reakci Evropy na první milion. [...] V Raspailově románu je speciálním spouštěčem masové migrace oznámení belgické vlády, že přijme skupinu potřebných malých dětí ze třetího světa. [...] Není obtížné pochopit, proč byl Raspailův román rychle a téměř jednomyslně odmítnut kritikou jako rasistický traktát. Avšak jeho nepohodlná přesnost, včetně zobrazení neschopnosti evropských společností v okamžiku, kdy migrace začne, přesahuje uvedený odsudek. 
- Pozoruhodný je i přehled hlavních případů, kdy státní instituce, akademická obec a média zarážejícím způsobem překrucovaly skutečnost při informování o negativních stránkách migrace, a selhávaly tak v plnění svých funkcí.
Politická třída [...] viděla každým rokem zrychlující se nárůst obyvatelstva cizího původu ve Francii. Po celou dobu oficiální statistiky zakrývaly tuto změnu, jejíž existenci politici popírali, avšak kterou obyvatelé sledovali na vlastní oči. Ne vše se dělo se zlým úmyslem. Dle starších zákonů, jejichž cílem bylo zabránit opakování vichyistického vývoje, Francouzská republika nesbírala v 70., 80. a 90. letech žádné údaje o etnickém, rasovém ani náboženském složení svého obyvatelstva. V polovině dekády po r. 2000 byla tato pravidla upravena. Avšak analýza skladby obyvatelstva, natož pak demografické prognózy, zůstaly ve Francii ožehavou politickou otázkou více než v jiných zemích. Přestože podíl muslimů vzrostl na nejvyšší úroveň v Evropě a očekává se další nárůst tohoto podílu, každý demograf ve Francii, který by odmítl podhodnocovat veškeré budoucí změny složení obyvatel, by byl označen za pomahače extrémní pravice. Například Michele Tribalat, respektovaná demografka, čelila poškození reputace, když ji vlivný demograf Hervé Le Bras označil za "miláčka Národní fronty". 
Dlouhá úvodní pasáž se zabývá britským sčítáním lidu z roku 2012 a debatami nad ním v médiích a v politice. Musím říct, že mi připadá zneklidňující, pokud se tak prostý a základní dokument jako sčítání lidu stal politickou záležitostí.

Kniha už nemohla zachytit další prvek v uvedeném trendu, a to letošní odhalení smyšlených reportáží německé novinářské hvězdy p. Claase Relotiuse.

- Podává přehled hlavních argumentů zastánců otevřených hranic a - dle mého názoru přesvedčivě - polemizuje s nimi.

Kniha má zčásti reportážní ráz. P. Murray osobně procestoval celou Evropu - podrobně popisuje cílové ostrovy Lampedusa a Lesbos, mluvil tam s migranty, s pracovníky nevládních organizací, s místními obyvateli. Ukazuje důležitou okolnost: imigrace na člunech tam začala dávno před rokem 2015 a nikdy neskončila; pouze je někdy slabší a někdy silnější, podle toho, jak spolupracují úřady v Turecku a v Lybii. V západní Evropě mluvil s poslanci a vysokými úředníky. Potěšilo mě, že přes své celkem jednoznačné názory věnuje velký prostor osudům jednotlivých příchozích a ukazuje, že existují i dobré důvody, proč si řada z nich zaslouží pomoc.

Knihu bych celkově doporučil. Sama ukazuje v praxi realizaci doporučení, která autor dává do budoucna: dostat téma imigrace do Evropy z oblasti přepjatého moralizování, potlačených temných pudů a tabu co nejvíce do hlavního proudu běžné politiky a připustit svobodnou debatu o něm.

Kniha vyšla už i v češtině, četl jsem ji však anglicky, takže se k české verzi nemohu vyjádřit. (Proto i překlady veškerých ukázek jsou mé, tedy nutně kostrbaté a nepřesné.)

První věta knihy: Abychom pochopili měřítko a rychlost změny, která právě probíhá v Evropě, je dobré vrátit se o pár let zpět, do doby před migrační krizí, tedy do období toho, co se zpětně označuje za "normální" imigraci.

Poslední věta: Which is how the fatal blow will finally land. [tuto větu neumím přeložit, musel bych fantazírovat]


Goodreads: 85 % (z 3267 hodnocení)
Databáze knih: 100 % (ze 3 hodnocení)

Žádné komentáře:

Okomentovat