12. května 2019

Slovník politického myšlení (Roger Scruton)

K článku mě inspirovala drobná politická epizoda posledních několika týdnů. Kdo sleduje britskou politiku, zaregistroval jistě odvolání p. Scrutona z neplacené funkce předsedy poradní komise britské vlády pro urbanistiku a architekturu.

Samotného mě překvapilo, jak mě ta záležitost v první chvíli zasáhla. Nečekal bych, že ministr konzervativní (!) vlády odvolá p. Scrutona právě za takových okolností, které se z podstatné části týkaly i vztahu p. Scrutona ke střední Evropě. (Zájemci o detaily aféry Sira Rogera S. si je mohou snadno vygooglit.)

P. Scruton je známý britský konservativní filosof. Obzvláště na něm oceňuji hlubokou znalost českých dějin, kultury a prostředí; stejně to platí pro Polsko a Maďarsko. Na YouTube je mnoho jeho přednášek, panelových diskusí a rozhovorů, z nichž mnohé mám nasledovány. A patriota potěší například vždy, když upozorňuje na dílo svého oblíbeného skladatele p. Janáčka.

V 80. letech se p. Scruton angažoval pro opozici ve střední Evropě; navštěvoval naše země a například v Praze pomáhal v 80. letech organizovat podzemní humanitní vzdělávání. Od převratu se již myslím střední Evropě nevěnuje, ale pořád má jedinečnou znalost našeho regionu. Tato znalost byla u západních intelektuálů v poválečném období poměrně častá (hlavně díky židovským i jiným imigrantům ze střední Evropy do anglosféry). Zdá se mi, že celkový trend je v tomto směru jasný: střední Evropě myslím rozumí a chce rozumět stále méně lidí.

Představení p. Scrutona bych ukončil odkazy na dva krátké rozhovory, které považuji za nejlepší:

1. rozhovor s anglickým vysíláním Českého rozhlasu z r. 2010, kde vzpomíná specificky na svou činnost v Československu - zde;

2. životopisný rozhovor v USA z r. 2017, který není dlouhý na to, jak je komplexní. Dotýká se mj. činnosti Sira R. S. v ČSSR i problematiky rozšíření EU v r. 2004:

Výtečně vedený rozhovor, dobré představení autora,
správné oslovení slabin jeho názorů.

Snímek současných poměrů, kdy anglický konzervativní filozof a mj. znalec české kultury je najednou nepřijatelnou osobou pro poradní komisi britské konzervativní vlády, mi probleskl v kontrastu k době krátce po převratu. Při zápisu na fakultu jsme dostali seznam učebnic, které si máme pořídit, a mezi nimi byl právě Slovník politického myšlení p. Scrutona. První české vydání Slovníku přeložil tehdy p. Pithart; p. Pithart byl samozřejmě více než překladatelem. Jakožto autor a později politik se vědomě snažil vybudovat si vlastní konzervativní politickou pozici v českém kontextu.

Jsem celoživotním fanouškem p. Pitharta, takže jsem celkem rozuměl jeho postojům v době, kdy byl předsedou české vlády. Většina pozorovatelů mu vytýkala a vytýká, že jeho činnost v úřadu premiéra nebyla dostatečně revoluční. Je myslím evidentní, že právě politické angažmá p. Pitharta ukazuje dilemata spojená s přenášením britských konceptů mimo anglosféru: konzervativci usilují o zachování určitých prvků a tradic proti revolucím a reformám a radikální revolucionáři jsou jim odporní. Co však měl dělat konzervativec v zemi, jejíž stav byl výsledkem série radikálních revolucí, z nichž jednu právě zrealizoval?

České vydání Slovníku obsahuje jen malý výbor z anglického originálu. Dle předmluvy překladatele vybral pro české vydání cca 200 hesel z původních 1200.

Překladatel hovoří v předmluvě velice skromně o kvalitě překladu a poukazuje na obtíže při přenesení anglických konceptů a pojmů do českého jazyka v situaci, kdy českému myšlení nějaká srovnatelná konzervativní tradice v zásadě zcela chyběla. Přesto bych i s odstupem třech desetiletí překlad pochválil, nenalezl jsem žádný pojem, který by mě tahal za uši.

Hesla jsou z oborů politiky, filozofie a práva - překladatel se vyhnul ekonomickým heslům, protože jeho zájem byl jiný. Hesla nejsou psána skutečným slovníkovým způsobem: spíše bych je označil za krátké, několikasloupcové eseje o tom, co p. Scrutona na tom určitém pojmu bavilo. Nejsem si jistý, jestli lze ze Slovníku získat například systematickou informaci o systému anglického práva, ale jistě může být dobrým doplňkovým zdrojem, který v několika větách naznačuje tehdy aktuální kontroverzní témata.

Zpracování slovníkových hesel je velice pěkné a dodnes si v něm rád čtu a nacházím originální postřehy a náměty k další četbě. P. Scruton se celoživotně věnoval i úvahám o vysoké kultuře, a tak jeho myšlení o konzervativismu bylo vždy spojené s kulturou.

Už si nepamatuji, co jsem si o knize myslel před těmi téměř 30 lety, ale utkvělo mi, že na mě už tehdy zapůsobilo například zpracování pojmu "pieta" coby politického fenoménu. Dám tedy ukázku z hesla "pieta", které jsem před tím vůbec nevnímal jako něco, co může mít význam pro politiku.
[...] Pieta stojí proti spravedlnosti, ale zároveň se k ní vztahuje; svým základním významem poukazuje ke schopnosti uznávat povinnosti, které nejsou založeny ani smluvně, ani nevznikly na základě nějakého dobrovolného rozhodnutí (volby), a jednat podle toho. Tak například mé povinnosti vůči rodičům (které jsem si nezvolil, ani jsem se nerozhodl být k nim v příbuzenském vztahu, ani být jim zavázán) jsou pietou podobně jako je tomu (například podle Burkeho či Hegela) s mou povinností vůči státu. Pieta se ke spravedlnosti vztahuje potud, pokud v sobě zahrnuje schopnost souhlasit s povinnostmi a právy a uznávat je; liší se od spravedlnost tím, že ji nezajímá právní úprava smluv, směny, rozdělování, nebo zda práva jsou, či nejsou odvozena z nějaké svobodně uzavřené dohody. Odtud častá domněnka, že pieta je modelem pro teorii občanských povinností, které popírají, že by jejich zdrojem byla společenská smlouva nebo mlčenlivý souhlas; je tak významným myšlenkovým podkladem antiindivualistické doktríny legitimity. [...]
Anglický originál Slovníku vyšel v r. 1982 a je zajímavé při četbě hodnotit, zda jeho myšlenky mohou pomoci popsat i současný vývoj, který se podstatně liší od situace v době vzniku. Řekl bych, že v tomto náročném testu času p. Scruton uspěl velice dobře: třeba jeho charakteristiky konzervativismu, levicového liberalismu, nacionalismu a patriotismu lze určitě použít k pochopení dnešních proudů.

Zajímavou otázkou by též mohlo být, nakolik by se autor dnes hlásil ke všemu, co tehdy ve Slovníku napsal. Odpověď je naprosto nad mé síly a musím ji přenechat povolanějším. Jen jsem se pousmál třeba u jeho tehdejší charakteristiky konzervativismu jako politického směru, který mj. spoléhá na roli establishmentu - právě v kontrastu s aktuálním krátkým neveselým učinkováním autora v poradní komisi konzervativní vlády, kde p. Scruton nechtěně sehrál spíše roli excentrického rebela ostrakizovaného establishmentem. A v předloňském rozhovoru na YouTube, který jsem vložil do tohoto článku výše, též vystupuje Sir Roger téměř jako tribun demokratické většiny prostého lidu proti zkaženému establishmentu. Takže bůhví, jak to s tím konzervativismem v politice vlastně je.

Knihu v každém případě doporučuji.


První věta knihy: ADJUDIKACE (adjudication) - Urovnání nějakého sporu soudním výrokem, podle anglického a amerického práva tedy rozsudkem anebo rozhodnutím soudu.

Poslední věta: Proto tisk stále porušuje soukromí jednotlivců právě tam, kde je toto soukromí hodnotou nejžádoucnější.


Goodreads: 85 % (z 21 hodnocení)
Databáze knih: 87 % (ze 3 hodnocení)


Žádné komentáře:

Okomentovat