Jak na věc (Nick Hornby)

Výborná kniha.

Před časem jsem psal o druhém dílu z omnibusu p. Hornbyho, který se nazýval Všechny moje lásky. Nebyl jsem úplně přesvědčen (psal jsem o něm zde). Jelikož si říkám, že slušný člověk by měl vypůjčenou knihu tak za dva tři roky vrátit, pustil jsem se nyní do třetího dílu, abych se postupně dostal k tomu, že výpůjčku p. TN vrátím. Navíc mě ke čtení motivovalo, že v komentářích u článku o druhém dílu několik čtenářů psalo, že mají rádi film Jak na věc, který byl natočen právě podle třetího dílu.

Milí čtenářové, Jak na věc je skvělá kniha, určitě doporučuji. Přečetl jsem ji jedním dechem. Slyšel jsem onehdá v knižní recenzi na říšském státním rozhlasu, že existuje moderní etablovaný žánr pop fiction, jakožto obdoba popu v hudbě. Právě p. Hornbyho tam uváděli jako jednoho z průkopníků a klasiků toho žánru. Je pravdou, že Jak na věc obsahuje ty prvky pop fiction, které má: mladý hrdina ze současného velkoměsta, odkazy na současné kulturní fenomény, tu a tam i nějaké výčty oblíbených věcí.

Přesto bych řekl, že v rámci lehčí literatury se toto dílo velice povedlo. Chvílemi mě dojímalo, chvílemi rozesmívalo (jen cestopisné to moc nebylo), není to vůbec hloupé. Připadl mi originální nápad, že 36-letý flákač (který žije z tantiém po zemřelém otci, protože ten napsal nějakou vánoční píseň o sáních Santa Clause, kterou pořád hrají) se rozhodne balit svobodné matky, a za tím účelem předstírá, že je svobodný otec a přihlásí se do svépomocné seznamovací skupiny svobodných rodičů. Paralelně běží příběh dvanáctiletého introvertního kluka s nezávislou zoufalou matkou.

Nedávno v TV běžel i stejnojmenný film podle této knihy, mám ho nahraný na videu. Schválně jsem si ho schovával, až dočtu knihu. Tak jsem zvědav.

Přeji čtenářům i sobě ničím nerušený poslední prázdninový týden.

První věta knihy: "Tak jste se jako rozešli?"

Poslední věta: A Will věděl, beze stínu jakýchkoli pochybností, že s Marcusem bude všechno v pořádku.