Zmizelé Čechy - Cheb

Poslední léta jsem si zavedl zvyk, že z dovolených si vozím nějakou regionální vlastivědnou publikaci.

Při poslední dovolené v Habartově jsem na chvíli propadl fantastickým nadějím, jestli v Turistickém informačním centru na Kluči nebudou mít náhodou i habartovské dějiny, ale neměli. Žádnou knihu neměli ani v turistickém centru ve Františkových Lázních, což bylo druhé hlavní místo naší dovolené.

Takže tuto turistickou zvyklost jsem nakonec naplnil v Chebu, kde jsem si zakoupil knihu p. Jaromíra Boháče z cyklu Zmizelé Čechy – Cheb.

Kniha je uspokojivá: první polovinu zabírají napřed stručné dějiny Chebska, potom popis stavebního vývoje jednotlivých částí města a nakonec kapitola o tom, které stavby z Chebu zmizely. Druhou polovinou je fotografická příloha se 144 historickými černobílými fotografiemi s podrobnými popisky.

Mírně neuspokojivá je kniha jen tam, kde do ní zasahují velké dějiny moderní doby; ale tento požadavek nemůže dost vyřešit městská publikace, protože neuspokojivé jsou ty samotné dějiny a jejich celkové podání. Je též pochopitelné, že text tohoto typu historické hrany spíše přibrušuje nebo se kontroverznějším záležitostem vyhýbá.

Jedinou drobnou výtku bych měl ohledně památníků: kniha má pěknou pasáž ohledně památníků, avšak přeci jen jsem byl zklamán, že o pozoruhodném německém nacionálním památníku z roku 1913 se třemi říšskými orlicemi je jenom kraťounká zmínka ve vedlejší větě a žádná fotografie. Někdo může namítnout, že nacionalistické pomníky jsou populistickým tématem – ale z mého pohledu bych dal přednost třeba této zajímavosti před podrobným popisem každé ulice a jak se bourala.

Namátkou zvolená fotografie starého Chebu z knihy.

Nesouvislé poznámky z četby:

- Cheb coby říšské město byl oblíbeným místem pobytu Štaufů, včetně p. Bedřicha Rudovousa a p. Bedřicha II.

- Zajímavý je příběh začlenění Chebska k Čechám. Chebsko přijal p. Jan Lucemburský r. 1322 jako zástavu od bavorského krále a až do centralizace Rakouska za Marie Terezie stálo Chebsko mimo Čechy, mělo mj. vlastní zemský sněm a úřady podléhající přímo králi. Evidentně ta věc se zástavou byla hodně živá (ve smyslu, jestli z právního hlediska bylo Chebsko sloučeno s Čechami), neb v knize se například zmiňuje, že p. Hitler byl r. 1938 slavnostně přijat místní elitou a obdržel na stříbrném podnosu právě zástavní listinu jako symbol pro skončení neblahého dlouhého, ale dočasného spojení s Čechami. V knize se o tom nepíše, ale v jiných knihách se lze dočíst o tom, že německý nacionalismus byl v Sudetech a právě i v Chebu velice vášnivý.

- S tím se pojí i historka uvedená v knize, která má nadregionální význam: týká se sochy p. Josefa II. v Chebu. Ve Zmizelých Čechách – Cheb se píše, že v r. 1887 byla tato socha "původně odhalena jako symbol liberální politické tradice". Přiznám se, že o této interpretaci mám celkem pochyby, protože jinde jsem četl, že sochy p. Josefa II. byly v Čechách stavěny masově jako zástupný symbol pro to, že dané místo je německé, a nikoli české. Tak byly evidentně vnímány i druhou stranou, protože po první světové válce české vojsko při pacifikaci separatistických německých oblastí strhlo sochu Josefa II. v Aši i v Chebu (a mnohde jinde). Chebský Josef II. byl stržen 14. listopadu 1920 a

s její ulomenou pravou rukou odešli vojáci do kasáren. Chebští za zpěvu písně Stráž na Rýnu ještě téže noci ozdobenou sochu postavili a přikovali železnými pruty. Poté odešli vyplenit českou školu. Dne 16. listopadu 1920 bylo jako odveta za Cheb obsazeno a zabráno německé stavovské divadlo v Praze. Socha byla na základě zákona na ochranu republiky v květnu 1923 odstraněna a odvezena do klášterní zahrady františkánů.

Vrácená socha osvícencova bez ruky, připevněná pásy.

Dav v Praze zabral Stavovské divadlo jeho nájemci a večer se tam hrála Prodaná nevěsta. Československé úřady si netroufly tento stav už změnit. Jestli jsem to správně pochopil, p. Masaryk – který před tím byl proti zabrání divadla – se po těchto nepokojích už veřejně k tomu nevyslovoval, ale odmítl do Stavovského divadla napříště chodit.

V knize už není další osud chebské sochy Josefa II. uveden, ale hádal bych, že aktuálně stojí veřejně ve Františkových Lázních. Nějaký Josef II. bez pravé ruky tam rozhodně v parku stojí.

Dle mého stejná socha - dodnes nemá pravou ruku.
Vyfotil jsem ji takto letos ve Františkových Lázních.

Kniha je celkově pěkná, mohu ji doporučit. Lze si z ní udělat obrázek, že Cheb bylo ve středověku významné město, přičemž jeho dnešní podoba je již jen zlomkem původního vzhledu, hlavně kvůli opravdu rozsáhlé asanaci v 50. až 70. letech minulého století, kdy podstatná část starého města byla zbořena a ponecháno bylo jen hlavní náměstí, respektive fasády domů kolem náměstí. Zvlášť ve spojení s Františkovými Lázněmi, které původně k Chebu náležely, to mohlo být opravdu pěkné historické město.

První věta knihy: První písemná zmínka o Chebu v listině Jindřicha IV. z 13. února 1061, ve které věnuje svému služebníkovi Otnantovi "část lesa u cesty směřující od Chebu", je zároveň i nejstarším dokladem postupující středověké kolonizace území kolem dnešního Chebu.


Poslední věta: Po roce 1960 přeměněn v dílnu televizních opravářů.