Jak vám Proust může změnit život (Alain de Botton)

Pan Alain de Botton rád kombinuje psaní o umění s osobním rozvojem. Má moc pěknou základní myšlenku: že by byla škoda nevyužít k osobnímu rozvoji něco tak ušlechtilého jako krásné umění.

Krátká kniha Jak vám Proust může změnit život popisuje osobnost slavného spisovatele p. Marcela Prousta a jeho hlavní dílo, sedmidílný nedokončený tlustospis Hledání ztraceného času. Hledání ztraceného času jsem samozřejmě nečetl. Vyrozuměl jsem tolik, že je hrozně zdlouhavé a nikdo nedovede říct, o čem vlastně pojednává. Proto je pozoruhodným výkonem, když p. de Botton tento špalek má v malíčku a dokonce z něj vybírá rady pro život současného člověka. Přemýšlí především o tom, jak může tak nešťastný a nepraktický člověk, kterým byl p. Proust, sdělit čtenáři něco užitečného.

Ještě bych podotkl, že letošní rok je pro mě přelomový: začal jsem číst ve velkém e-knihy, včetně Jak vám Proust může změnit život. Čtu na telefonu; na malou obrazovku jsem si už zvykl. Když chci nějakou knihu, napřed už dneska hledám, jestli je dostupná jako e-kniha.

Z Jak vám Proust může změnit život jsem si odnesl asi dva hlavní poznatky:

1. Umění člověku dá impuls nacházet kolem sebe krásu. Nemůže nám přímo ukázat krásu v našem životě (vidíme ji jen očima autora ve věcech, které znal autor, a napsal o tom), může nám ale otevřít oči, abychom se ji naučili hledat sami. Pro člověka je důležité hlavně současné umění, protože jedině ono mu ukazuje krásu ve věcech, s nimiž se my denně setkáváme.

2. Věděl jsem, že Monty Python byli geniální a je v nich vše. Nevěděl jsem však, že v nich je úplně totálně vše. V knize je podrobně citovaná scénka s celoanglickou soutěží o nejstručnějšího Prousta, kde soutěžící mají právě za úkol v patnácti vteřinách shrnout všech sedm dílů Hledání ztraceného času, přičemž tak mají učinit nejprve ve společenském oděvu a v dalším kole v plavkách. Přitom první soutěžící podává – jak jsem pochopil – dost dobrý výkon:

Proustův román obnaženě vypovídá o nenávratnosti času, o ztrátě nevinnosti skrze zkušenost, o znovunastolení nadčasových hodnot znovunalezeného času. Román je i optimistický a je zasazen do kontextu lidského náboženského prožitku a nově formuluje pojem nečasovosti. V prvním dílu Swann, rodinný přítel...

P. de Botton soutěžícího cituje a dodává:

 Ale patnáct vteřin mu nedovolilo pokračovat. "Dobrý pokus," prohlásil moderátor soutěže s pochybnou upřímností, "ale soutěžící bohužel začal obecným hodnocením díla ještě než se dostal k příběhu."

Knihu doporučuji, je moc duchaplná a celkově pěkná. Nebyl jsem jist jen tou pasáží, kdy p. de Botton tvrdí, že jen chybující člověk dovede nakonec pochopit, co je správné; že ukáznění lidé, kteří úspěšně proplouvají životem, nemohou být tak inspirativní. Zde ne úplně souhlasím: od koho jiného bych se měl učit, než pozorováním těch, kteří něco dělají dobře?

První věta knihy: Je jen málo věcí, k nimž mají lidské bytosti větší sklony, než je sklíčenost.

Poslední věta: I ty nejlepší knihy si zaslouží být odhozeny stranou.

(Překlad Monty Pythonů vzat z titulků p. Palouše. Ostatní překlad je můj, tedy nutně kostrbatý, nepřesný a vůbec celkově nespolehlivý).


O dalších knihách pana de Bottona jsem psal zde:

- Architektura štěstí.
- Statusová úzkost.