29. prosince 2014

Bobos in Paradise (David Brooks)

Je to přesně dva roky, co jsem – stejně jako dnes – byl s dítky na dovolené u našich na pár dní po vánocích a kolem Nového roku. Dočetl jsem tehdy úžasnou knihu Social Animal od p. Davida Brookse. I po těch dvou letech bych ji označil jako knihu, která mě ovlivnila asi nejvíce ze všech knih, které jsem četl.


Když se s někým bavím o knihách, tak Social Animal od té doby vždy doporučuji. Proto mi koncem roku kolegyně z práce sama od sebe půjčila další knihu toho autora. Nazývá se Bobos in Paradise – The New Upper Class And How They Got There; kniha vyšla (už před třinácti lety) i česky jako Bobos - nová americká elita a její styl. "Bobo" je zkratka, kterou si sám p. Brooks pro tuto knihu vytvořil, a sice ze slov "buržoazní bohémové" (burgeois bohemians). Zkratka má vyjádřit hlavní myšlenku knihy, že od šedesátých let se mění myšlení západní elity, která sloučila původně protikladné myšlenky rebelů s tradicí starých kapitalistů.

Problematika toho, že nejvyšší vrstva si hraje na rebely, mě moc nezajímá. Normálně bych takovouto knihu nečetl. Nicméně jsem ji dostal půjčenou a je od dobrého autora, takže jsem cítil závazek ji přelouskat.

Bobos in Paradise nepovažuji zdaleka za tak zásadní jako Social Animal. Avšak též má co říci a četba nebyla žádným utrpením: i při mém druhém setkání s prací p. Brookse jsem obdivoval jeho talent.

Jak už to u moderních knih bývá, úvodní části – které mají nalákat prohlížeče ukázek v e-shopech nebo v knihkupectví - bývají famózní. Tak je tomu i v Bobos in Paradise. Myslím, že knihu nemusíte číst, když si u mne na blogu přečtete následující dokonalou zásadní hlášku, na které autor demonstruje, co to znamená ta kombinace bohémství a měšťáctví. Konkrétně jde o to, co je podstatou společenského statusu moderní elity, která je ovládána ideologií těch Bobos. Jelikož Bobos se ženou za penězi, ale neženou se jenom za nimi, nýbrž pracují i na osobním růstu, je pro skutečný společenský status nezbytně nutné mít jak majetek, tak současně je potřeba i demostrativně zahodit nějaké příležitosti, jak k majetku přijít.

Vaše kariérní cesta musí plnit protikladné požadavky Bobo ethosu. Ještě v 50. letech se za nejhodnotnější způsob zbohatnutí považovalo dědictví. V dnešní době Bobo establishmentu je ale nejuznávanější to bohatství, k němuž jste přišli jen mimochodem. To jsou peníze, které jste náhodou vydělali jako vedlejší efekt zapálu pro vlastní tvůrčí vizi. To znamená, že nejprestižnější profese zahrnují současně jak umělecké sebevyjádření, tak i tučné příjmy. Romanopisec, který vydělá ročně 1 milion dolarů, má mnohem větší prestiž než bankéř, který vydělá 50 milionů. Softwarový designér s akciovými opcemi v hodně milionů je prestižnější než nemovitostní developer s majetkem v desítkách milionů. Novinář s vlastním pravidelným sloupkem, který ročně vydělá 150 tisíc, se dočká rychlejší odpovědi na telefonát, než právník, který vydělá šestkrát více.

Má to nádherně vyjádřené matematicky, že jde o součin.

Osobní status se vypočítá jako násobek čistého majetku určité osoby a jejího antimaterialistického přístupu. Pokud bude jeden z těchto činitelů nula, znamená to nulovou prestiž; pokud budou oba činitele velké, vystřelí vás to raketově vzhůru. Takže, pokud chcete dojít uznání na tomto světě, musíte prokázat nějaké výsledky ve svých příjmech; současně však musíte provést série úhybných manévrů, jimiž budete demonstrovat, jak málo vám záleží na světském úspěchu.

Další dvě věci považuji na knize nejhodnotnější:
- především (trochu podobnou metodou jako v Social Animal) ve střední části popisuje typickou kariéru ženy, která se na vysoké škole rozhodne, že se stane významným americkým intelektuálem. Prochází typická stádia toho, jak taková kariéra může vypadat a co to v praxi obnáší. Nic ani vzdáleně podobného jsem dosud nečetl. Vysvětluje třeba, že je potřeba napsat knihu (a jaký má mít název – nejvíce vždy zabere, když v názvu je Konec, Pád, Tragédie, Smrt apod. – je jedno Pád nebo Konec čeho, ale musí tam být ten katastrofický prvek), jak se nabízet do komentářových stránek novin, jaký je význam konferencí. A hlavně – že vlivným intelektuálem se nelze stát bez vystupování v televizi.

Knihy a panelové diskuse jsou jistě pěkné, avšak nakonec platí, že ti, kdo se neobjevují v televizi, zjistí, že jejich život neměl smysl.

- Druhým krásným aspektem je autorův dar velice sarkasticky psát o příkladech uvědomělého chování moderních elit, hlavně při utrácení peněz. Všechny ty bio-potraviny, lokální umění, záliba v originálních outdoorových aktivitách apod. V těch nejlepších chvílích myslím dosahují ty pasáže kvalit o sto let starších satirických povídek p. Leacocka (Literární poklesky apod.). Velice důležité ale je, že autor umí psát vtipně o absurdnějších stránkách uvedených trendů, ale sám se považuje za součást této vrstvy, sdílí její hodnoty a názory a opakovaně se k tomu v knize hlásí.

Dlouhá pasáž je třeba psaná formou reportáže z velkého obchoďáku s trendovým outdoorovým vybavením.

Největší problémy jsem neměl ani tak s personálem. [...] Chodí po obchodě, staví na odiv svá monstrózní lýtka a jeden jako druhý vypadají, jako by právě opustili norský olympijský tým. Dobře jsem snášel i ostatní zákazníky. Nezaskočily mne davy vysportovaných programátorů s ledovcovými brýlemi zavěšenými na krku na značkovém pásku Croakies (protože nikdy nemůžete vědět, jestli do města náhle nedoklouže dvousetmetrový ledovec a nebude odrážet očím nebezpečné odlesky).

Co mě však dostalo, byla náročnost nákupu. Pokud se chystáte trávit volný čas s příslušníky vzdělané vrstvy, musíte být připraveni neustále dokazovat, že to, co děláte, myslíte vážně. "Myslet to s něčím vážně" je nejvyšším komplimentem, kterým může Bobo popsat volnočasovou činnost. Ať už lyžujete, hrajete tenis, chodíte, jezdíte na běžkách nebo dokonce na skateboardu, je potřeba to myslet vážně. Lidé, kteří se věnují těmto kratochvílím, se neustále vzájemně hodnotí, nakolik to myslí vážně. Ti nejlepší se těmto věcem věnují tak vážně, že už dávno nezažili žádnou zábavu. Pokud byste se vypravili na hřiště, výpravu nebo kurt, a chovali byste se tam vesele nebo dokonce rozpustile, bylo by to považováno za urážku celé disciplíny.

Další nesouvislé poznámky z četby:

- Úvodní část by si měl přečíst každý, kdo chystá prestižní svatbu. Je totiž tvořena analýzou svatební stránky listu New York Times, kde se již celá desetiletí oznamují elitní svatby. Především porovnává vývoj tohoto žánru (těch svatebních oznámení, ale i samotných svateb) od padesátých let do současnosti.

- Když popisuje sociologickým pohledem chování intelektuálů v kontextu praktický rad, jak budovat kariéru, poznamenává, že dnešní intelektuál hlavně chválí své kolegy. Že chvála a pochlebování je měnou, kterou se platí v intelektuálním provozu.

Pokud chce naše hrdinka správně pochopit, nakolik se její práce opravdu líbila ostatním intelektuálům, musí si vytvořit přepočítávací tabulku pro pochvalné formule. Když někdo řekne, že se mu článek líbil, znamená to, že ho viděl, ale nečetl. Když někdo řekne, že byl článkem nadšen, znamená to, že ho rozečetl a dočetl nejméně do poloviny, ale už si nepamatuje, o čem pojednával. Pokud řekne, že text byl brilantní, znamená to, že ho dočetl do konce. Existuje jediný případ, kdy si pisatel může být jist, že chvála je upřímná, a sice jde o následující nejvyšší formu ocenění: "Naprosto fantastická věc; sám tvrdím to samé už dlouhá léta."

- Má krásný citát ohledně posílení liberální výchovy dětí v moderních uvědomělých rodinách, který pochází už z r. 1957:

Jedním ze způsobů, jak určit, zda se nacházíte v domácnosti intelektuálů či ne-intelektuálů, je dle chování dětí a míry jejich hluku. Pokud se přes dětský rámus při rozhovoru pořád ještě vzájemně slyšíte, nejde o domácnost intelektuálů.

Knihu mohu doporučit, je kvalitní. Nevím, zda je v principu reálné poučit se z četby – pokud ano, tak by se mohlo jednat o vynikající dárek například pro intelektuálního potomka-vysokoškoláka či možná i maturanta.

První věta knihy: Nejsem si jist, zda bych chtěl být jedním z lidí, o nichž se píše na svatební stránce New York Times, ale jsem si jist, že bych chtěl být jejich otcem.

Poslední věta: Pokud se jim podaří zvednout pohled k nejvznešenějším otázkám, mají na to, aby se do dějin zapsali jako vrstva, která vedla Ameriku do dalšího zlatého věku.


(Všechny překlady jsou mé, tzn. bohužel nutně kostrbaté a nepřesné. Do českého blogýsku by mi však anglické citáty moc nesedly. České vydání knihy nemám.)

****

Další články:

- mnoho výpisků ze skvělé knihy Davida Brookse Social Animal - zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat