Císařův prezident (David Glockner)

Minulou sobotu vyšel v Lidovkách článek p. Zídka o nové knize, která probírá hypotézu, že p. Masaryk byl synem p. Františka Josefa I. Chechtal jsem se tomu už cestou z trafiky a v týdnu jsem si tu knihu musel koupit.



Kniha p. Glocknera (jako spoluautor je v tiráži uveden p. Dušan Spáčil) Císařův prezident má podtitul Tajemství rodiny Tomáše Garrigua Masaryka. Přečetl jsem ji snadno během dneška.

Článek z Lidovek je k dispozici zde a nemám k němu celkem co dodat, pokud jde o věrohodnost té hypotézy.

Když bych měl říci, jestli si myslím, že p. TGM byl synem p. FJ1, tak bych řekl, že tomu spíš věřím, ale jen tak na 60:40.

Respektive: až jednou někdo udělá DNA test a zjistí se, že ta hypotéza je nesmysl, tak budu trochu zklamaný.

Strašně se mi líbí doklad, na kterém teorie stojí, a sice údajný záznam z císařova deníku, který zní Kropaczek - erl. Neboli Kropaczek - vyřízeno. (Matka p. Masaryka se za svobodna jmenovala Terezie Kropáčková). Tím vyřízeno se myslí, že těhotné svobodné matce našli narychlo ženicha, i když o 10 let mladšího než ona a proti ní poněkud mdlejšího charakteru.

Poznámka je nádherně stručná a rakouská.

Kniha je psaná velice lehce. Skoro bych řekl, že snad ve spěchu: tu a tam se najde překlep, občas autor uklouzne stylisticky a použije otřepanou hovorovou floskuli, aniž by si dal práci text po sobě projít a jazykově vylepšit.

Tyto slabiny však odpouštím, protože mě čtení bavilo. Oceňuji přístup k jednajícím osobám, které se autoři snaží zarputile pochopit a nespoléhat jen na zažité konvence. Neváhají přitom přidat vlastní soud nad jednáním historických protagonistů. Jelikož autorské soudy vynášejí příčetně, tak já takový přístup vítám - text je pro mě takto mnohem srozumitelnější a přesvědčivější, než kdyby se snažil o zcela suchý popis.

Autoři mají též solidní smysl pro humor. Když se v závěrečné kapitole zamýšlejí nad p. Masarykem a p. Františkem Josefem I. jako osobami, tak popisují mj. jejich vztah k vlastnímu zevnějšku; tj. jak se oblékali, zda byli marniví apod.

U p. Masaryka jsem se velice pobavil nad citátem o jeho občasné ješitnosti:

S tím ovšem příliš nekoresponduje další dobové svědectví, podle nějž byl Masaryk "hrdý na svou postavu a vzhled". Při ženském kongresu pořádaném na pražském Hradě prý na přítomné cizinky působil skoro hypnoticky. Pokoušely se mu dokonce líbat ruce. "Poodešel, oblečený v béžový šat z čínského hedvábí, a cítě upřené zraky ženského roje, zastavil se a spustil do dřepu, aby obratem pružně jako chlapec vstal. O takovýchto věcech říkal, že je dělá v zájmu republiky."

Autoři měli též šťastnou ruku, když období Masarykova bujarého mládí ve Vídni podávají v konfrontaci s jeho korespondencí s pí Zdenkou Zdislavou Šemberovou: pí Zdenka byla vzdělaná svobodná dáma, dcera českého vídeňského profesora. Svými nároky se vymykala z dobových konvencí, a tak obtížně hledala seznámení. Když poznala p. Masaryka, byla unesena, myslela si na něj a dělala si značné naděje, i když byla o pár let starší. Vztah byl však asymetrický: p. Masaryk ji bral čistě jako kamarádku, s níž si dlouhá léta pilně dopisoval (napsal jí 133 dopisů). P. Glockner u jejich korespondence vychutnává tuto asymetrii: ptá se, jak se asi pí Zdence líbily dopisy p. Tomáše, když jí psal, jak po něm letí venkovské dívky při prázdninových návštěvách u rodičů na Slovácku či když jí nadšeně referoval o své nové přítelkyni Charlottě.

Když necháme stranou hlavní otázku knihy, tak pro mě byla přínosná i v dalších ohledech: celkově je pěkně (a pro mě novým pohledem) podaný osobní život p. Masaryka, zvlášť v dětství a mládí. Specielně mám rád, když se někdo podívá konkrétně na finanční stránku věci. V tomto směru jsem byl zde spokojen, neboť autoři zkoumali konkrétní příjmy p. Masaryka v různých dobách jeho kariéry a porovnávají je s tehdejšími příjmy v různých profesích.

Kniha paralelně vypráví v moderních pojmech, přehledně a se zaujetím i osobní životopis p. Františka Josefa I. a jeho rodiny; na téma vztahů v rodině Habsburků jsem v knize nalezl hned několik výborných perliček.

Živě je též vylíčena doba Františka Josefa I. z hlediska celkových společenských poměrů ve Vídni i na malých moravských městech, kde p. Masaryk vyrůstal.

Jako populární četbu bych knihu doporučil; vidím její přínos přesahující samotnou hlavní hypotézu.


První věta knihy: Ve všech dobových vzpomínkách je Masaryk líčen jako bytost téměř nezemská.

Poslední věta: A to nebyl dar žádného otce, to byl dar přímo od Boha.