Soudce Ti a vražedný zvon (Robert van Gulik)

Náš meditační kroužek se schází ostudně nepravidelně, ale schází. Minule jsme se před sezením bavili na téma, co nás ještě i v pokročilém věku baví číst. Došlo tak samozřejmě na detektivky a ukázalo se, že kolegyně jest fanynkou klasické série se soudcem p. Ti. Tyto detektivky znám jen velice povrchně: ještě před převratem, jako kluk jsem si v knihovně půjčil (poté, co došly všechny knihy s p. Nero Wolfem) soudce p. Ti v edici 3x. A tehdy mi moc nesedly a dále jsem se jim nevěnoval.

Nyní tedy, po mnoha letech, jsem otevřel Soudce Ti a vražedný zvon - jednu z prvních epizod a byl jsem zvědav, jaké to bude. A byl to báječný čtenářský zážitek. Detektivka se četla úplně sama - přesně tak, jak od staré detektivky očekávám. Eskapistický účinek byl absolutní.

P. Ti všichni znají, tak si tu poznačím jen jeden osobní postřeh. Ve srovnání s jinými starými velkými detektivy p. Ti méně brilatně dedukuje, zato pracuje geniálně s realitou byrokratických a manažerských postupů. V tomto dílu přichází jako nově jmenovaný soudce do města a hned si zjednává respekt u biřiců, jejichž velení přebírá. 

Vyšetřování pak vede s neustálým vědomím, že jeho postup bude zpětně prověřován a bude ho muset obhajovat.

Vrátil jsem se k soudu před svítáním, ale musel jsem se hned vydat do chrámu Bezmezeného milosrdenství. Měl jsem sotva čas, abych se převlékl a do téhle kanceláře jsem vůbec nevstoupil.

Byl bych velmi rád, z čistě formálních důvodů, kdybyste si to vy a cechmist Ling ověřili u služebnictva mé rezidence, u majitele hostince U osmi nesmrtelných a u vojáka, který sem donesl guvernérův dopis. Chci připojit vaše svědectví ke zprávě o tomto případu, aby se neřeklo, že jsem smrt těch něšťastných zločinců zůsobil svou nedbalostí.

Pravé mistrovství zobrazuje příběh právě v okamžicích, kdy p. Ti plánuje, organizuje, rychle se rozhoduje a bere na sebe riziko.

Se stejnou suverenitou, s jakou velí městu, řídí p. Ti i svou nemalou domácnost, která se skládá vedle majordoma, služebných a První dámy též z nějakých dalších dam; bohužel nevím, z kolika přesně. Když si - čistě ze služebních důvodů - koupí na venkově dvě mladé vesničanky a přivede si je dočasně jako další konkubíny, vede soudce hovor se svou První dámou.

"Po návštěvě na čtvrtém nádvoří jsem si řekla, jestli by se snad nedostalo mému pánovi lepší rady, kdybyste mě byl předem seznámil s úmyslem rozšířit naši domácnost a ráčil tuto osobu pověřit správným výběrem."

Soudce Ti svraštil obočí.

"Je mi líto," řekl, "že neschvalujete mou volbu."

"Nikdy bych se neodvážila," řekla První dáma chladně, "nesouhlasit s tím, co se vám líbí. Avšak mám na mysli harmonickou atmosféru ve vaší domácnosti. Nemohla jsem si nevšimnout, že obě příchozí se poněkud liší od ostatních dam ve vaší domácnosti; obávám se, že tato rozdílnost ve vzdělání a dobrém vkusu nepřispěje k udržení příjemných vztahů, které až dosud ve vašem domě panovaly."

A ze všeho nejvíc mě pak při čtení potěšil zdravý rozum a originální smysl pro spravedlnost hlavní postavy při vynášení rozsudků.

Závěr laboratorních prací: pokud budete mít chuť na něco čtivého eskapistického, zkuste dát šanci tomuto ranému soudci Ti.

 

První věta knihy: Je tomu právě šest let, co jsem se vzdal výnosného obchodu čajem, který jsem zdělil po otci, a usadil se v naší venkovské vilce za východní městskou branou k pokojnému odpočinku.

Poslední věta: Spravedlnost má větší cenu než lidský život.

Goodreads: 82 % (z 1615 hodnocení - čekal bych víc čtenářů)
Databáze knih: 93 % (z 222 hodnocení)