Na návštěvě u p. presidenta jsme se probírali starými knihami, které budou vyřazovat. A vzali jsme si pár kousků, které bychom zkusili přečíst ještě před posláním do nějaké knihobudky.
Kvůli pěkným ilustracím mi padl do oka Výlet k pánubohu od p. Foustky. Kniha má malý formát a hezké provedení se sympatickými ilustracemi. Přečetl jsem ji bez většího úsilí za den na pláži.
Normálně nepíšu o knihách pro mládež; jenže to jsem zjistil až v pokročilé fázi čtení, že jde o knihu pro mládež. Mohlo mi to samozřejmě dojít mnohem a mnohem dřív, když vydavatel je SNDK, tedy Státní nakladatelství dětské knihy, a vzadu je velkým písmem uvedeno, že je vhodné pro čtenáře od dvanácti let.
Ale stalo se. Je sice škoda, že tím pádem kvůli morální nezávadnosti nevystupuje v celé knize ani jedna významnější ženská postava, ale četba se dala i tak vydržet. Navíc většina protagonistů jsou katoličtí kněží, takže tam nedostatek žen má logiku.
Hlavní kvalitou knihy je, že autor byl literárně zdatný a nejde o žádný amatérský sloh, nýbrž o regulérní umění - byť sdílné i pro mladého čtenáře. Tón vyprávění je rozšafný, třeba ve stylu takového p. Karla Čapka. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy lidstvo létá ve velkém do vesmíru. Jediný stát, který zatím neletěl, je Vatikán. Aby to papež napravil, zorganizuje propagační výpravu a najme pro ni jako pilota zneuznaného Čecha - p. Václava Pošustu. Kapitán Pošusta tvoří protiklad ostatních tří členů posádky, protože je zatvrzelý ateista a morous, zatímco ostatní tři jsou všichni kněží, byť každý z nich má rozdílnou pozici v církevní hierarchii a též rozdílný naturel.
Posádka dolétne omylem do nebe, které se ukáže být liberálním, což se nelíbí zkostnatělým katolickým funkcionářům, kteří se pokusí nebe ovládnout a uzpůsobit přísné církevní představě.
V těchto pasážích nabírá kniha zajímavý směr - téměř dystopicky ukazuje rozpor mezi tvrzenými úmysly sociálních revolucionářů a temnou a stále násilnější realitou jejich skutků. Vývoj je přitom do značné míry zákonitý, protože vyplývá z podstaty lidské povahy a dynamiky mocenských vztahů.
Byl jsem mile překvapen tím, že ani postava bodrého českého ateisty nevyšla nakonec nijak pozitivněji než ti flanďáci - překvapivě se ukázal být stejným zmetkem jako všichni ostatní. Vlastně nejkladnější postavou je vypravěč - který je sám prostý kněz, dříve misionář v Africe.
Příběh se však rychle a neústrojně končí.
Knížka vyšla v roce 1968 a předpokládám, že na katolické církvi měla ukazovat rozkladné tendence i jiných hierarchií, například socialismu. Pokud tam takový jinotaj byl, tak byl však maskován s velkou opatrností do silného proticírkevního hávu. Na pováženou je hlavně doslov ke knize, který v datech shrnuje všechno zlé a zvrhlé, co církev za dobu své existence učinila.
Knihu k četbě nedoporučuji, ani nevím, proč by ji někdo měl číst. Snad kdyby se někdo zajímal o podoby českého ateismu.
První věta knihy: Svatý otec vstoupil do sálu postranním vchodem.
Poslední věta: Vy, kteří vyrůstáte v době zázraků kybernetiky a v době prvních kroků člověka do kosmu, vy už těžko přijmete představu, že kosmická loď Vostok nebo Gemini vyplaší kdesi za obláčkem skupinku odpočívajících andělů.
Databáze knih: 67 % (z 12 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat