Autobus Škoda 706 RTO (Jan Neumann)

Nostalgicko-automobilová edice Retro ve vydavatelství Grada nemůže nikdy zklamat. Kolega, co je blázen do všech dopravních prostředků, mi půjčil knihu p. Neumanna, která nese plný název Autobus Škoda 706 RTO - historie, vývoj, jiná provedení, modernizace.

Jak jsem pochopil, tento autobus se považuje za designově vydařený. Vznikl v r. 1956 ve Vysokém Mýtě jako kolektivní dílo inženýrů díky tradicím karosárny p. Sodomky. Sériově se v Československu vyráběl v letech 1958 až 1972. Úplně stejný autobus se pod značkou Jelcz vyráběl též v Polsku. V Bulharsku se na jeho podvozku vyráběly autobusy Čavdar, avšak na ty podvozky montovali karosérii dle německé licence.

Autobus měl značku Škoda, což bylo hlavně z důvodů exportu. V té době se všechny podniky sice divoce přejmenovávaly, avšak rychle zas pochopili, že v zahraničí nějaké Závody p. Uljanova apod. nikdo nezná, tak přinejmenším pro export se používaly zavedené značky. Autobus se však ve Škodovce nevyráběl: vyráběl se v Liazu a ve Vysokém Mýtě, což byla douho Karosa; třetím výrobním místem byl Holýšov.

Asi nejneuvěřitelnější je, že jedinou pohonnou jednotkou byl jediný slabý motor, který měl 160 koní. Tito koníci museli tahat 18 tun, v případě polských kloubových provedení i 23 tun. To musela být jízda! Podstanější byl samozřejmě kroutivý moment 686 Nm, který to mělo už ve 1200 ot./min. Není divu, že dálkové provedení mělo maximálku 85 km/h, linkové 75 km/h a městské 65 km/h.

Pozoruhodný je tehdejší ekonomický kontext: dneska si každý hlídá značku a know-how, ale vyrábět vypadá snadné. Tehdy byla problém právě výroba: vyráběl každý, kdo mohl, protože kapacit bylo méně, než bylo potřeba; vzácný nebyl tehdy nápad nebo logo, ale cenil se každý fyzicky existující kus. Poškozené vozy se proto různě individuálně upravovaly: jsou tam fotky z nasazení RTO 706 na Kubě, kde nepojízdná vozidla vykuchali na náhradní díly a používali je pak jako přívěsy, takže jezdily soupravy dvou autobusů, respektive jednoho autobusu a za ním jednoho polo-vraku. V Polsku se též z bouraných nebo jinak nepojízdných kusů dělal pro běžné nasazení i kloubový Jelcz.

Kloubový Jelcz

U nás existovalo kloubové provedení v prototypu, které se testovalo v r. 1961, ale neprosadilo se.
Ukázková pro autobus RTO 706 jsou dvě provedení: hned v počátku výroby vytvořili superluxusní verzi pro bruselskou výstavu r. 1958. Po úspěchu bruselské výstavy chystali v Moskvě podobnou výstavu, ale nakonec to odpískali. Ale v rámci příprav se uvažovalo o podobných luxusních modelech, které měly obsluhovat linku Praha - Moskva, kterou chtěli po dobu výstavy provozovat.

"Bruselák" - mělo to designový interiér, vepředu pod střechou televize. Ta byla čs. výroby Tesla,
většinou prý nešla.

 K nostalgickému článku náleží samozřejmě i osobní vzpomínka, kvůli tomu to člověk čte (či spíše prohlíží, v tomto případě). Já si tyhle autobusy ještě pamatuji v nasazení, i když už jich za mého dětství jezdilo málo. Úplně se mi vybavilo, že určitě za mého dětství už jsem je neviděl nikdy jako městské, ale už jenom jako meziměstské: určitě stavěly před naším domem a jezdily do Nové Role. Nejsem si jist, zda jsem tím autobusem někdy s rodiči jel - myslím si, že jednou někdy ano, možná do té Nové Role.

Jako dítěti se mi nikdy nelíbil, připadal mi dost cizí, oproti tomu modelu se sexy superchlapáckým označením ŠM 11, na který jsem byl zvyklý, a který proto představuje pro mě tu skutečnou lidskou tvář autobusu.

 

Reálný život.

Nejpodivnější modifikací z knihy je asi rotel, tedy pojízdný hotel. Byl to malý přívěs, ve kterém spalo všech 16 cestujících na dlouhých cestách do drahé ciziny; v samotném autobusu za těmi 16 sedadly byla šatna, kuchyňka atd. Tam museli mít asi pěkný herberk, když tam spalo v přívěsu naskládaných 16 vandrovníků! Já bych snad radši vyplýtval valutu za kemp.

Knihu doporučuji, je adekvátní tématu.

První věta knihy: 26. dubna 1950 se z iniciativy ČSAD a ČZAL n.p. (skupina "A") konala tajná porada s programem: prototypy autobusů, trolejbusů a autobusových vlečných vozů.

Poslední věta: Autobusy RTO ale splnily především to, co se od nich očekávalo a vyžadovalo: bez větších poruch a navýšených nákladů dopravovat pracující do zaměstnání, na zasloužené rekreace, děti do škol atd.