Černošský Pán Bůh a páni izraelité (Roark Bradford)

Knížku Černošský Pán Bůh a páni izraelité, Starej zákon a proroci od Roarka Bradforda jsem si přečetl, protože ji máme doma. Jak jsem tu již opakovaně uváděl, mám projekt nekupovat si a nepůjčovat (až na výjimky) nové knihy, dokud nepřečtu to, co už máme doma.

Černošský Pán Bůh... je humoristické literární převyprávění Bible, především Starého zákona, dnes již přes 80 let staré. Jde tedy o remake, jehož principem je, že biblické osazenstvo má sice i v této knížce židovská jména, ale jsou to kompletně američtí černoši. Předpokládám, že v originálu je záměr podtržen typickým černošským slangem. Taková jazyková identifikace je samozřejmě do češtiny nepřevoditelna, ale i tak je překlad pěkný a snaží se myslím z atmosféry přenést, co to jen šlo.

Na amazon.com tato kniha moc čtenářských ohlasů nemá; asi to kdysi bylo populární dílo, k němuž se dnes vrací už jen jednotlivci čistě ze zvědavosti; navíc se stalo knihou dnes již nejspíš politicky nekorektní.

Četla se pěkně, ale otázka korektnosti autorského přístupu mě trochu rušila: jak to přesně ten autor myslel? Byl evidentně běloch (někde píšou, že znal černochy z farmy svého otce). Američtí černoši jsou tam podáni jistě se sympatiemi, ale přesto jako naprosto přízemní jedinci, byť třeba i moudří. Od bílého autora mi to připadá trochu divné, i když se nebudu snažit být přehnaně korektní.

Další poznámku mám, že se potvrdilo zase jednou, že biblické náměty umění svědčily a stále svědčí. Já, Bibli znaje jen chabě, jsem si četbou o kousek zlepšil znalosti starozákonních figur. Originální je přitom kombinace biblického podkladu s moderní americkou realitou, do které vypravěč jakoby omylem v různých detailech sklouzává (a myšlenkově ji vůbec neopouští): staří (černí) Izraelci tak žijí v různých distriktech, mají šerify, platí dolary a centy, 4. července slaví americkou neodvislost apod.

Dále bych ještě poznamenal, že se mi též potvrdilo, že beletrii čtu několikanásobně pomaleji než literaturu faktu. A to jde skutečně o jednoduché rozšafné příběhy dělené do mnoha krátkých kapitol, bohatě ilustrované. I tak mi trvalo týden, než jsem se v metru (respektive v povodňové náhradní dopravě:-) ) prokousal celým tím černošským Starým zákonem.

Každá kapitola má jeden obrázek od Heleny Zmatlíkové.
Líbily se mi, pomáhaly mi udržet si tu myšlenku, že všechny
postavy jsou v této knize černoši. Navíc stylem k textu zcela sedí.

Asi nejvíc jsem se bavil nad starosvětsky nemravným podáním námluv; ženy v knize používají opakovaně jediný trik - ale asi funkční.

Samson vypjal prsa a natáhl ruku, aby viděla, jaké ma svaly, a vůbec se začal nafukovat.

"Bože, Bože, to jsou svaly," vzdychla Filištínka. "Mně až naskakovala husí kůže, když jsem viděla, jak ses pustil do toho lva. Takového siláka jsem jakživa neviděla. Viděla jsem už moc siláků a taky moc hezkých mužských. Ale ještě ani jednoho, aby byl tak silný a zároveň tak hezký jako ty."

"Což o to, silák jsem, ale abych byl taky krasavec, to zrovna nejsem," řekl skromně Samson.

"Že ne?" zvolala dívka. "To tedy mi ten lev asi vyškrábal oči - poněvadž - jestli ty nejseš hezkej, to musím být načisto slepá."

"Ty ale nejsi taky k zahození, cukroušku," řekl Samson, "jakpak ti říkají?"

"Dalila," řeklo děvče. "Je to sice ošklivé jméno, ale pro takovou ošklivou holku jako já je dost dobré."

"Táák?" řekl Samson. "Náhodou zrovna je to moc hezké jméno, ale není ani zdaleka tak hezké jako ty."

Takhle Helenu Zmatlíkovou z dětských knih neznám:-)

Vedle prostopášných i věrných žen (zajímavé však je, že obě skupiny používají shodné triky:-) ) je opakujícím se motivem Pán Bůh, který vede vyvolený izraelský národ prostřednictvím kazatelů, s nimiž neformálně konverzuje a hlavně jim ukládá, aby pořádně kázali a obraceli hříšníky. Dost se mi líbil dialog Hospodina se Samuelem na téma, z čeho je charisma vládce.

"A kážu jim každou neděli," pokračoval Samuel.

"Každou neděli," přikývl Pán Bůh, "ať prší nebo je hezky."

"A oni teď chtějí krále," řekl Samuel.

"A taky ho dostanou, Samueli, to si nepřej," odpověděl Pán Bůh. "Já sám sice, pokud se mne týče, jsem proti králům, ať jsou jakékoliv sorty, ale je už jaksi součástkou mého světového plánu, aby moje děti dostaly všecko, co si zamanou. A když chtějí krále, proč ne? - dostanou ho."

Samuel nikdy Pánu Bohu neodmlouval, na to on nebyl, ale občas taky míval své nápady. A tak řekl: "Myslím si, Hospodine, kdyby se našel nějaký král, který by byl šest střevíců vysoký, nebylo by to špatné."

"Ovšem," řekl Pán Bůh, "musí být šest střevíců vysoký, asi tak jako já."

"A musí mít pěkný silný hlas, nejraději bas," mluvil dále Samuel.

"Mně se bas taky líbí," podotkl Pán Bůh.

"A aby měl taky dobrou vyřídilku, Pane," řekl na to Samuel, "aby dovedl bavit ženské a žertovat s nimi a vůbec měl uhlazené manýry."

"No to se ví," řekl Pán Bůh, "takový král se musí přece umět pohybovat v lepší společnosti."

"Ale musí to být opravdový chlap, aby z něho šel taky trochu strach," vykládal dále Samuel, "poněvadž když král vyhlásí nějaký zákon a nemá sílu, aby se ho báli, to potom nikdo si ze zákona nebude nic dělat, to přece známe."

Chvilku mi trvalo, než jsem tón Černošského Pána Boha přijal, ale já bych tu knížku nakonec doporučil, byť s drobnými výhradami.

První věta v knížce: Za starých časů byly docela jiné poměry.

Poslední věta: Ať Židi vědí, co jsi byla zač!