Glengarry Glen Ross (David Mamet)

Název článku je děsný zmatek. Glengarry Glen Ross je název divadelní hry. David Mamet je autor; mangelka pravila, že prý velice slavný. Nikdy jsem o něm však neslyšel.

Díky jedné pracovní akci jsem měl možnost navštívit poprvé Činoherní klub a v něm právě představení hry Glengarry Glen Ross. Díky kolegyni bloggerce Eithné, která se obětovala při denně-nočním hlídání našich dítek, jsme na hře byli i s mangelkou.

Hra je z pracovního prostředí, pojednává o jedné malé americké realitní kanceláři: vystupuje v ní pět hlavních postav, čtyři makléři a jeden manažer kanceláře. Podání je cynické a kruté. Kanceláři se moc nedaří, prologem hry je proslov krizové manažerky, kterou posílají vlastníci kanceláře. Manažerka hovoří ku makléřům, že výsledky za nejbližší měsíc  budou vyhodnoceny tak, že nejlepší z nich dostane Cadillac, druhý sadu nožů, třetí a čtvrtý budou propuštěni. Kancelář se evidentně snaží rozprodat dva zoufalé developerské projekty, které nikdo nechce. (Právě z názvů těch projektů je složen podivný název divadelní hry.) Prodávat tyto záležitosti je značně zoufalý úkol a makléřům je jasné, že jsou prakticky bez šance uspět.

Hra se mi velice líbila, je vydařená. Mohu ji čtenářům doporučit.
  

Makléři p. Dolava a p. Suchánek.

Nejzajímavější na té hře je vyhrocený ekonomický pohled, až třídní boj. Společníci stupňují tlak na makléře, aby prodávali. Makléři jsou setrvale za pokrajem existenčního zhroucení a nadávají na společníky. Všichni neúspěšní makléři (to jsou tři ze čtyř) závidí bývalém kolegovi, který se trhnul a postavil se na vlastní nohy. Plánují, že seberou databázi tipů a přejdou k němu (k tomu, co si udělal svou firmu). Manažer dohlíží na makléře v zájmu společníků a dává dobré tipy jen těm, kteří je nepromarní; je ale ochoten se nechat od makléře uplatit a dát dobrý tip i jinak. Makléři jsou hrdí, že oni dělají příjem firmy, a permanentně dávají najevo své pohrdání manažerovi kanceláře, že je sice řídí, ale sám je --- dosaďte si všechny nadávky, které vás napadají.

Většina recenzentů zdůrazňuje další rovinu ekonomického boje, a sice mezi makléři navzájem; i mezi nimi neexistuje naprosto žádná solidarita, a průběžně se vzájemně snaží manipulovat a oškubávat se, úplně stejně bez skrupulí, jak jednají i vůči zájemcům.

Tohle všechno se tam děje. A člověk na to kouká z hlediště.

Naštvaný makléř-cyklista odjíždí.

Ve hře padne hodně sprostých slov, ale i tak by to bylo vynikající školní představení pro občanskou nauku.

Závěrem bych ještě uvedl, že Činoherní klub je maličký pěkný divadelní sál. Pokud jde o herce, nemohu si pomoci, ale vždycky se mi v divadle nejvíce líbí obličeje, které znám z TV. Zde je hlavní hvězdou p. Suchánek, co má v TV nějaké pokleslé zábavné show. V představení hraje dle mého názoru výborně: jeho postava má hloubku, inteligenci a člověk v ní cítí tu ironii a pocit nadřazenosti vůči ostatním makléřům. Též jsem rád viděl naživo p. Dolavu a i ostatní herci výtečně typově seděli.
Jak jsem psal, hru jsem shlédl v rámci pracovní akce - proto mám reakce od kolegů. Myslím, že se líbila a vzbudila všeobecný zájem. Zaznamenal jsem snahy v následujících dnech používat z ní hlášky. Což je ovšem těžké, když něco člověk vidí jen jednou. Ale při opakovaném shlédnutí na citování tahle hra jistě formát má. Hra mi nejde ani po několika dnech z hlavy, není to žádná průtoková legrácka.

Každý, kdo dělá v privátním sektoru s nějakým prvkem provize a práce s klienty, tak si najde ve hře něco, co ho osloví.

Jen jsem si v tom divadle říkal, jestli náhodou nejdrsnější souboj o místo na slunci neprožívají sami herci ve svém oboru. Být slavný obličej a být druhořadý herec může být docela krutý rozdíl prožívaný denně; přitom výsledek asi zas tolik ovlivnit nelze.