Jednou Louvrem (David Prudhomme)

Poslední narozeniny jsem prakticky neslavil. Ale pořídil jsem si jeden pokusný samodárek.

O německém vydání francouzského komiksu p. Davida Prudhomma Einmal durch den Louvre jsem slyšel v létě nejprve v recenzi na německém státním rozhlasu. Už tam mě zaujala originální myšlenka komiksu z prostředí Louvru, kterým hlavní postava jen prochází a hledá svou přítelkyni.

Recenze mi ležela v hlavě a o narozeninách jsem se rozhodl knihu si pořídit. Přivezl mi ji z Berlína p. učitel němčiny. (Chtěl jsem ji hned, jakmile jsem se rozhodl, ale nenašel jsem obchod, který by ji v Praze nabízel.)

Hlavní postava by klidně mohl být samotný autor: výtvarník komiksu v chlupaté ušance se prochází Louvrem a telefonuje se svým vydavatelem, že už má asi nápad na komiks - bude se odehrávat v Louvru. Pak se snaží dovolat přítelkyni, se kterou se při tom telefonu někde vzájemně ztratili. Tím děj celkem končí.

Hlavní postava/autor prohlašuje, že nejvíc ho baví pozorovat návštěvníky, jak si prohlížejí obrazy. A návštěvníci jsou i v centru zájmu komiksu, obrazy samotné jsou jen načrtnuty v pozadí. Pozorování se stupňuje ve vizuální hru, v níž autor postupně nalézá analogie mezi obrazy a návštěvníky; vyžívá se ve vyhledávání jejich prchavých kombinací a konstelací.

Dojem jsem si z knihy odnesl především o obrovském bohatství obrazárny Louvre. V komiksu se ukazuje paradoxní neschopnost turistů bezprostředně vnímat krásu vystaveného umění. Částečně jim ve vnímání brání okolnosti, protože jsou součástí davu a nemají šanci se na obrazy soustředit. Spíše se však zdá, že by stejně většinou nic nepochopili, i kdyby na obrazy měli klid, protože mají zájem jen o povrchní nesmyslné turistické fotky, místo na obrazy samotné se soustředí jen na jejich popisky a soustavně se rozptylují koukáním do mobilních telefonů. Mnoho z nich vypadá vysloveně slabomyslně. P. Prudhomme je sice ostře kritický a nemilosrdně přesně pozoruje, současně však vzdává Louvru hold a ukazuje i třeba, že ženám to při pozorování obrazů sluší.

Překlad byl podpořen francouzskými veřejnými penězi, nevím, zda podporu mělo i původní vydání v originálu. Těžko říci, zda dotace souvisí se zařazením několika informativních stránek na závěr knihy, které shrnují statistické údaje o Louvre - čísla jsou začasté impozantní.

Přestože bublin s textem je v knize velice málo, i tak jsem si docela přál, aby obrázky vůbec žádný text nedoprovázel a nerozptyloval mě od soustředěného vychutnávání si atmosféry jednotlivých záběrů.

Myslím, že reálný zážitek návštěvy velké světové galerie vystihuje dílo výtečně. V Louvru jsem bohužel zatím ještě nebyl. Po přečtení tohoto komiksu je jasné, že bych se tam jednou rád podíval; těžko tomu vábení odolat.