Návrat Krále Šumavy (David Jan Žák)

Dva kolegové mi dali k posledním narozkám knihu p. Žáka Návrat Krále Šumavy. 

Podtitul zní román o Josefu Hasilovi. Jde o románovou biografii. Jestli jsem správně pochopil žánr, tak úmyslem bylo vyprávět popravdě životní příběh p. Hasila, ale literárním jazykem. Navíc vzpomínky pamětníků nebyly jednoznačné, takže se autor musel rozhodovat mezi různými verzemi týchž událostí.

Pan Hasil je tím pánem, kterému se říkalo Král Šumavy - prý se tak ve skutečnosti říkalo jemu, a ne p. Franzu Nowotnymu, přezdívanému Kilián, který je spíše volným předobrazem filmu Král Šumavy. Tato kniha má myslím za cíl též přebít v povědomí veřejnosti po více než půl století stále ještě slavný propagandistický film. O filmu je v Návratu Krále Šumavy jen krátká odsuzující zmínka, že film je zcela smyšlený, včetně hlavního motivu přecházení přes močál - to prý bylo vyloučeno a nikdo močálem nechodil, ani Král Šumavy.

P. Hasil pocházel z početné rodiny z Pošumaví a sloužil tam po válce jako příslušník SNB. Strážil hranici, ale pomáhal uprchlíkům prchat přes hory do Německa. V říjnu 1948 byl zatčen, příští rok v únoru odsouzen. V květnu 1949 se mu podařilo z pracovního tábora uprchnout s jedním spoluvězněm, potom až do Německa, kde se nechal naverbovat k CIC (později CIA). Potom přecházel jako agent-chodec z Německa a Rakouska do ČSR: převáděl lidi přes hranici a řídil tu agenturní síť. Když čs. vláda uzavřela hranice, nemohli agenti již hranice přecházet, a r. 1953 s tím skončil i p. Hasil. Následně opustil službu u tajné služby, odešel do USA a tam se porůznu živil.

Kniha se dle mého názoru vydařila. Nemám zkušenosti se žánrem románové biografie, ale tento kousek se čte dobře, neměl jsem nikde pocit nějakého plochého jazyka nebo špatného stylu. Literární prostředky nejsou rafinované: vyprávnění plyne víceméně postupně. Jen vzácně se objeví poznámka, která prozradí předem osud příslušné postavy, např. že tohoto nakonec zastřelí nebo že s tímto se uvidí zas až po 40 letech apod. Tyhle poznámky se mi líbily.

Těch pár let z mládí p. Hasila (je ročník 1924, takže vše se odehrálo během čtyř let a skončilo ještě před jeho třicítkou) muselo být hodně divokých a asi nebylo moc času přemýšlet nad smyslem všeho, co pořád podnikal. Kniha se soustředí prakticky jen na dobu jeho agentské činnosti za studené války, i když osudy hlavních aktérů jsou v epilogu velice stručně dovyprávěny až do současnosti.

V Návratu Krále Šumavy je mnoho akce, neustálé skrývání, odhalování udavačů ve vlastních řadách, a do toho sledování, jak všichni blízcí a přátelé jsou doma zatýkáni a týráni. Zvláštností osudu p. Hasila bylo, že byl zatčen těsně před plánovanou svatbou, kdy jeho nastávající byla těhotná. Syna Josefa vlastně nikdy neviděl, až po převratu. 

Celkově je obtížné odnést si z četby nějaké poučení. Nejsilnější závěr, který jsem schopen zformulovat, je asi ten, že odvážný člověk pomůže občas cizím lidem, ale dost škodí sobě a úplně nejvíc škodí vlastní rodině, přátelům a všem, kteří pomáhají jemu. Pokud jde o zbabělce, tak ti si moc nepomohli: pokud pomáhali zlu ze strachu, většinou to byl strach zbytečný, pokud ze zištnosti, často se zisk nedostavil. Velice důležití se ukazují prostí nezúčastnění lidé, aby při své banální činnosti neztráceli lidskost a byli schopni porušit rozkaz, pokud jim to přijde slušné. V jedné z vrcholných scén knížky přechází Šumavu skupina agentů (mezi nimi právě i p. Hasil) a převáděných uprchlíků a náhodou je vidí z úkrytu dva pohraničníci. Jelikož je mezi uprchlíky žena a dítě, tak se pohraničníci rozhodnou je nechat jít, i když by narušitelé neměli v té chvíli šanci a je doba hysterického honu na agenty a uprchlíky. 

Kniha krásně ukazuje, jak s počátkem korejské války se brutálně nastartovala militarizace čs. společnosti a zostřil se útlak obyvatel. Doba korejské války musela být opravdovou studenou válkou: agenti byli ochotni riskovat životy proto, že čekali již brzy americkou invazi na Východ a mysleli, že se vrátí coby osvoboditelé. Namísto toho však většinu agentů postříleli, když zavřeli dokonale hranice, jejich rodiny pozavírali a existenčně na celý život zničili, stejně jako kohokoli, kdo jim nějak pomohl.

Vůbec celé to agentování je strašlivě deprimující, protože je plné utajování a nasazování života kvůli pitomostem. Přitom zpravidla druhá strana vše ví, protože podstatná část všech agentů je dvojitá. Pan Hasil se dožil konce služby samozřejmě díky pomoci desítek lidí, ale pak díky svému výjimečnému fyzickému fondu a nezdolné povaze, a taky díky tomu, že spoléhal jen na sebe, často improvizoval a měnil na poslední chvíli cestu. Čímž se štěstím unikl řadě pastí nastražených v důsledku vyzrazení jeho plánů. 

Vracejícím se motivem je smrt Jana Masaryka. Z knihy jsem si odnesl, že byl nejspíš zavražděn na pokyn sovětských poradců, tzn. na rozkaz p. Džugašviliho, i když to nelze již zcela prokázat, protože všichni účastníci zemřeli za podivných okolností vraždami, sebevraždami a nehodami, buď rychle po činu nebo vždycky, když o něm měli vypovídat. Přínosem knihy pro mě je posun v mém pochopení, že smrt p. Masaryka nebyla jen drobnou peripetií, ale důležitou událostí našich moderních dějin a že je pro nás důležité snažit se o ní dozvědět pravdu, protože se v ní odráží koncentrovaně podstata té doby.

Osobitým pohledem se v knize mihne i smrt p. Slánského a jeho odsouzených kolegů, kterou Králové Šumavy vítali jako radostnou událost, neboť takto nečekaně došlo celkem rychle zčásti i na jedince, kteří ubližovali ještě chvíli předtím jiným.

Malým happy-endem byla zmínka o zlém vyšetřovateli Lecovi, který v Prachaticích ve sklepě mučil politické vězně. Prý (snad již koncem 50. let) si ho jeho propuštěné oběti našly a ztloukly ho. Víc o té pomstě bohužel nepíší.

Kniha je celkem pěkná, doporučuji.

První věta: Pomalu projíždí Železnou Rudou a mizí v temném stínu lesa.

Poslední věta: Za ním z temnoty svítí bílý hraniční kámen.