Až teď jsem si náhodou uvědomil, že Mňága má desku a že ji nemám. Čili ji musím mít. Na českých obchodech jsem ji ke stažení nenašel, tak jsem si ji koupil přes iTunes.
Deska je zase stejná jako všechny předchozí. U některých písní si člověk řekne, že na jejich skládání by se dal vyvořit už nějaký automat. Tahle poznámka nesmí být vnímána jako kritika, protože já samozřejmě si nepřeju, aby se cokoli měnilo.
Jinak Made in China bych zařadil mezi mé nejoblíbenější od Mňágy; celkově už poslouchám jejich nové desky mnohem raději než staré. Řekl bych, že tentokrát pojali aranže minimalističěji a popověji; dříve měli sklon mít na každé desce pár skladeb, jejichž poslech tahal za uši. Tentokrát se mi zdá, že kytárky a dechy jen mírně přizvukují, jak to má v pop music být.
Přemýšlel jsem, proč se umělci jako p. Fiala rozhodnou jet natáčet desku do Pekingu. Ale přijde mi to vlastně logické: když bych dělal po dvaceti pěti letech další stejné album, tak nemůže škodit přesunout se do cizího prostředí, což může pomoci vidět sám sebe se nezatíženýma cizíma očima. Nebát se položit se do vlastních silných stránek; a že ty silné stránky p. Fiala má, o tom není potřeba pochybovat.
Plynoucí léta bych spatřoval možná i v opakujících dětských motivech textů: skoro v každé písni se vracejí ke školní docházce - jsou buď přímo z prostředí školy, nebo alespoň vyvolává motivy školních jídelen, žákovských knížek atd..
Kdo má též předchozích osmnáct desek, tak tomu tuto devatenáctou vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat