Když jsem se začetl do textů, tak jsem však názor upravil. Kniha je sdělná a hovoří k nejširšímu okruhu čtenářů, ale zabývá se - byť nenápadným, "obyčejným" způsobem - těmi intelektuálními tématy, na které jsem zvědav. Největší část věnuje p. Šmíd stopám po působení malíře p. Jana Zrzavého, který Bretaň (konkrétně oblast Finistére) miloval, považoval ji za svou další vlast a po čtrnáct let se tam vracel na delší pobyty. Toto téma mě přesně zajímalo.
V jednotlivých kapitolách autor představuje různé bretaňské lokality; podává i drobné portréty několika našich krajanů, kteří v Bretani působí. Největší prostor mezi krajany dostává projekt pí Železné-Davouze, která v bretaňském zámku pořádala akce v rámci Ceny Jana Zrzavého pro mladé české umělce (bohužel jenom dva ročníky, jak se mi zdá z toho, co jsem si vygooglil).
Nejvíce mě zaujala patrně kapitola o tom, kdo je největším fotografem bretaňské krajiny: komerčním králem je evidentně p. Philip Plisson, který organizuje velkolepé fotografování z vrtulníku a jeho dramatické snímky majáků a pobřežních skalisek jsou prý všudypřítomné v kavárnách celého světa. P. Šmíd zvolil jeden takový snímek p. Plissona i pro obálku této své knihy. Výrazným soupeřem a protipólem p. Plissona byl již zesnulý p. Thersiquel, lokální matador, který zemřel v chudobě a celý život se zaměřoval na zachycení všednější (a možná realističtější) tváře bretaňského regionu.
Kniha se mi nakonec líbila. K naladění před dovolenou v Bretani ji mohu doporučit.
První věta knihy: Dva roky prázdnin nejsou zas o tolik lákavější než několikahodinová plavba po moři, na niž se teď chystám.
Poslední věta: Podobně jako celou Bretaň.
Databáze knih: 90 % (ze 6 hodnocení)
Goodreads: 80 % (ze 7 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat