Obsah částečně odpovídá časopiseckému formátu: 80 stránek textu a fotografií je možná blíže rozsáhlé novinové reportáži, než knižní monografii. Zahrnuje však jedinečné kapitoly: p. Suchý se osobně setkal s dcerou p. Buriana a s jeho vnukem. Komunikoval i s vyšetřujícím soudcem, který (patrně hned v r. 1945 nebo 1946) navrhl propuštění p. Buriana z vazby, kde byl p. Burian po osvobození zadržen jako podezřelý z kolaborace.
Vedle těchto rozhovorů shromáždil p. Suchý do brožury vzpomínky na p. Buriana z pamětí jiných herců a tvůrců a v jedné kapitole se věnuje mezinárodnímu významu p. Buriana: jeho kontaktům se světovými komiky (vč. p. Chaplina) a popularitě v Německu.
Na úplný konec pak brožura přináší dva literární texty p. Buriana: jednu humoristickou povídku a scénář známé scény s uplatněním nároku na náhradu škody vůči železniční společnosti (tvoří podstatnou část filmu Funebrák).
Hlavním tématem sešitu jsou však úvahy nad otázkou kolaborace p. Buriana. V prvním řízení hned po válce nebyl p. Burian odsouzen; v sešitu není jasně napsáno, jak řízení skončilo - zda bylo jen zastaveno nebo zda byla věcně zkoumána vina a p. Burian byl prohlášen nevinným. Jelikož vyšetřující soudce neshledal důvody pro podání obžaloby, tak se mi zdá, že řízení bylo spíše jen zastaveno. Zastavení stíhání však nebylo politicky chtěné. A tak následně byl v jiném řízení v r. 1947 p. Burian odsouzen pro kolaboraci na 3 měsíce do vězení a k peněžité pokutě. Po odpykání trestu se profesně mohl uplatnit spíše jen v estrádách, do filmu se vracel jen pomalu; jeho vlivným zastáncem se postupně stal p. Werich.
Tento sešit p. Suchého je součástí snah filmových publicistů o rehabilitaci pověsti p. Buriana počátkem 90. let. Následně to byl především p. Just, kdo prozkoumal historické důkazy o p. Burianovi a dospěl k názoru, že ho nelze považovat za kolaboranta. P. Just se zasadil o zrušení poválečného odsouzení p. Buriana, a tedy i o jeho právní rehabilitaci, k niž došlo dle Wikipedie v r. 1994.
Jako čtenář příručky jsem se samozřejmě nevyhnul otázce, jaký názor (či spíše dojem) mám na otázku kolaborace p. Buriana já sám. Současně však tento sešit samotný nestačí k tomu, aby předložil informace potřebné k vytvoření spolehlivého názoru. V zásadě nejproblematičtějším skutkem p. Buriana za války bylo jeho učinkování v jednom rozhlasovém skeči, kde parodoval p. Masaryka ml. V následných pořadech však již účinkování odmítl.
Proti tomu stojí zajímavý fakt: p. Burian prožil prvních deset let života v německy mluvícím Liberci (byť jako syn českého vlastence) a za Republiky natočil velkou část svých filmů i v německé verzi a vystupoval v Německu. Po okupaci však již nabídky na účinkování v Německu a v němčině odmítal a žádný německý film již nenatočil.
Zdá se mi, že p. Burian se skutečně stal spíše obětí své povahy: mnoho pamětníků (byť ne všichni) se shoduje na tom, že osobně nebyl příliš příjemný, zejména tehdy, když jeho protějšek mu nebyl k ničemu užitečný. Choval se jako namyšlená hvězda, která si své postavení cílevědomě pěstovala a též vychutnávala.
Zdá se, že neměl příliš mnoho přátel: vztahy s kolegy často fungovaly spíše na obchodní bázi - ostatní herci dostali šanci vybudovat si reputaci v projektech p. Buriana, ale v těchto projektech museli respektovat, že jejich hvězdou je pouze on. Někteří pamětníci zmiňují i melancholickou, či přímo depresivní stránku jeho povahy.
Pokud si chceme představit jeho individualistickou a jednoduchou soutěživou osobnost a vcítit se do ni, nesmí se zapomenout na to, že neměl rozsáhlé vzdělání. Kariéru začínal jako sportovec a dlouho si sportovní působení (tenis, brankář AC Sparta) udržoval vedle kariéry v zábavním průmyslu. Burianův dlouholetý tenisový trenér p. Síba vzpomíná:
Burian nekouřil, nepil (s výjimkou slavnostních příležitostí, kdy si popřál sklenku moselského vína, nebo někdy vypil sklenku benediktýnky) a vůbec žil velmi pravidelným a spořádaným životem.Mezi některými kolegy neoblíbený p. Burian pak ve svém druhém procesu neobhájil své chování za Protektorátu, byť se nezdá, že by se tak zásadně lišilo od chování zbytku té části české kulturní obce, která za Protektorátu legálně působila. Předpokládám, že v pozdějších pracích byl průběh druhého procesu p. Buriana analyzován; v této brožurce o něm nic určitého není a nelze tedy říct, z jakého důvodu se neobhájil.
Ještě si poznačím, že opakujícím se motivem vzpomínek Burianových kolegů je, jak pí Nina Burianová chodila na všechna představení svého manžela. Patrně mu její přítomnost pomáhala se soustředit na výkon, ale současně šlo evidentně i o pragmatické vzájemné hlídání ze žárlivosti. Díky své přítomnosti v divadle tak zachytila a razantně utnula v zárodku třeba pokukování svého manžela po tehdy začínající herečce pí Baarové.
Brožura p. Suchého je zajímavá a pokud ji též na nějaké chalupě naleznete, tak se začtěte. K tématu však podle všeho byly následně napsány důkladnější knihy.
První věta knihy: Milčův návrat nebyl doma vítán.
Poslední věta: Když se konečně pan Svízel vymotal ze své přikrývky a zjistil, kdo ho zase přišel vzbudit, hodil pokojské na hlavu zouvák, nedbaje jejího roztomilého úsměvu ani sdělení, že je půl šesté.
Databáze knih: 60 % (1 hodnocení - já :-) )
Goodreads: dtto
Žádné komentáře:
Okomentovat