Pražský kavárník (Josef Kroutvor)

P. Kroutvor je mým oblíbeným spisovatelem a vážím si každé příležitosti, když o jeho práci mohu psát na blogýsku. Dnešním tématem je malá brožurka Pražský kavárník, kterou jsem si nadělil k Vánocům jako samodárek.

Téma pražského společenského života umělců a intelektuálů je p. Kroutvorovi celoživotně blízké a jeho čtenáře nemůže překvapit. V Pražském kavárníku podává esejistický přehled dějin pražských kaváren: začíná od p. K. H. Máchy a příběh dotahuje až do současnosti. Potěší empatickým a zasvěceným připomenutím celé plejády různých generací kavárenských skupin a společností: uvádí oblíbené podniky pražských německých literátů, židovských intelektuálů (včetně velice zajímavé kapitolky o policejním zákazu vstupu Židů do kaváren za Protektorátu a o podnicích, které se na tuto ostrakizovanou klientelu i v té době specializovaly), velkolepých prvorepublikových spolků (Devětsil atd.) a samozřejmě též disidentských a jiných opozičních skupin za socialistického režimu.

Vedle potěšení z četby si čtenář odnese i další kulturní tipy: nejen na další četbu, ale třeba i na obrazy p. Karla Černého s náměty restauračních podniků z doby Protektorátu, nebo obrazy kavárny Slávie p. Václava Bartovského.

Autor neskrývá sympatie k bohémům shlukujícím se v kavárnách a diskutujícím tam, stejně jako k jejich okouzlujíícím průvodkyním. Dalším jeho poznávacím znamením je pozornost k užitému designu: neopomíná se zastavit u nábytku a výzdoby starých velkých kaváren.

Bývalá monarchie vymyslela geniální thonetku, slavnou "čtrnáctku", židli z ohýbaného bukového dřeva, model č. 14. Ke konstrukci stačí 6 dílů a několik šroubů. Revoluce sezení je také revolucí a další revoluce se připravují. První židle nového typu se objevily ve vídeňské kavárně Daum, další si objednala budapešťská kavárna U královny anglické. Pak už se strhla lavina, thonetky se dostaly až do maloměstských a venkovských hospod a sloužily poctivě dlouhá léta.

Vedle kaváren se pozastavuje i u počátků pražských barů. Do barů sice nechodím, ale i tak se mi líbí citát o dokonalém baru.

Velký milovník barů a znalec barového života Luis Buñuel říká, že bar je určen pro samotu. "Musí být především tichý, dost temný, velice pohodlný. Veškerá hudba, i vzdálená, musí být přísně zakázána (navzdory hanebnému zvyku, který se dnes po světě rozšiřuje). Nanejvýš tak dvanáct stolů s hosty pokud možno stálými a nemluvnými."

Po celonočním flámu měl starý pražský bohém k dispozici služby pro instantní rekonvalescenci:

Hned z velkého flámu bylo možné vstoupit do denního života a rychle si napravit vzhled. Hajerova "rychložehlírna" ve Štěpánské ulici nabízela vyžehlední šatů a vykrartáčování pomačkaného klobouku za deset minut. V Přibíkově holičském salonu v Jungmannově ulici došlo po holení a mytí hlavy i na teplé "kompresy", které se přikládaly na unavený obličej. Pak už jen zbávalo nechat si nakrémovat a vyčistit boty v pasáži Baťa na Václavském náměstí a dojít do úřadu, projekční kanceláře či redakce. Jen malíři a básníci a také milé slečny si mohli dovolit jít se domů vyspat a nabrat sil na další velký flám.

V závěrečných pasážích p. Kroutvor shrnuje vývoj kavárenství po převratu v r. 1989 a konstatuje, že doby starých velkých kaváren jsou nenávratně pryč. Nová doba přeje spíše miniaturním podnikům a trh ovládly postupně globální kavárenské řetězce.

Knihu doporučuji:-)


První věta knihy: Kavárník je slovo s mnoha významy - může být průvodcem či rukovětí, soupisem historických i současných podniků.

Poslední věta: Ideálem by neměla být pomíjivá módní změna, ale udržení tradice vepsané do tváře města.

Databáze knih: 80 % (ze 2 hodnocení)
Goodreads: 83 % (ze 6 hodnocení)