Toto všechno mě přivedlo k tomu, že jsem se nemohl dočkat až po karanténě otevřou knihovny a hned první den jsem si běžel půjčit Soubor díla p. Karla Michala. V jednom svazku přináší kniha vše, co p. Michal publikoval.
Ze sborníku jsem zatím přečetl následující.
My, občané melští
Začal jsem od doporučovaného dramatu. P. Michal ho napsal v r. 1972 německy na zakázku švýcarské televize, která hru však nenatočila. Velice rád bych se podíval někdy na její provedení na scéně, ale na YouTube jsem nic nenašel.
Bez hereckého podání si dovedu jen nedokonale představit záměr autora. V knize je i ukázka ze scénáře Bílé paní, a na ní jsem si uvědomil, že text samotný v sobě sice nese potenciál, ale ten se zhmotní právě až hereckým provedením.
Jako v Bílé paní i v My, občané melští p. Michal bravurně vytvořil postavy, které vnímáme primárně ve veřejných politických funkcích, ale stejně tak hned na první pohled chápeme i jejich osobní charakter. Čtenář si může pochutnat jako labužník na pohrávání si s kombinací lidských vztahů mezi protagonisty a jejich vztahů vyplývajících z mocenské hierarchie.
My, občané melští nese podtitul Hra na motivy z Thúkydida. Dle všeho je je hra p. Michala moderním převyprávěním textu antického historika Thúkydida, a sice jedné části Dějin péloponéské války nazývané Mélský dialog. Mélský dialog i My, občasné melští popisují vyjednávání zástupců malého neutrálního městského státu na ostrově Melos v době péloponéské války s aténskou flotilou a následné podrobení Melu.
Musím přiznat, že jsem po dočtení hry byl trochu zmaten, protože mi vůbec nebylo jasné, jaké je ze hry poučení.
Varování - dopustím se nyní vyzrazení zápletky celé divadelní hry.
Za město Melos jednají osoby s různými strategiemi; předseda vlády Megakles by se s Aténami rád "rozumně dohodl" na nějaké formě ponechání omezených svobod, radikální revolucionář Damagon by chtěl bojovat a cynický podnikatel Simonides se snaží otevřeně kolaborovat. Nakonec však dopadnou všichni úplně stejně. Atény jsou vojensky silnější a dojde jim trpělivost. Aténský zástupce přijíždí na Melos a dává vládě možnost volit mezi odporem (kdy budou pobiti všichni obyvatelé) anebo vzdáním se, kdy budou pobiti jen všichni muži, zatímco ženy a děti budou vzaty do otroctví. Respektive každý muž má ještě možnost volit mezi smrtí a otroctvím, pokud se sám vykastruje.
SIMONIDES: [...] Ale co má znamenat - muži na agoru, ženy a děti doma?A teď mi řekněte, jaké je z toho poučení? Jediné, k čemu jsem dospěl, je asi závěr - či spíše informace, že když jde historicky do tuhého, tak končí možnost jedince manévrovat a rozhoduje, jestli patří k silnější nebo slabší moci. Pokud člověk patří k vojensky slabší straně, tak má prostě smůlu - větší bere. Tečka.
NAUKRATES: Muži budou pobiti, ženy a děti prodány do otroctví. Pokud byste to jako volení zástupci požadovali, mohou být pobity i ženy a děti. To je druhá možnost. (Usedne na kraj lavice. Počíná si ne jako na radnici, ale spíš jako v čekárně u zubaře.)
SIMONIDES: Ukaž mi svoje papíry. (Naukrates ukáže na listiny, které Megakles drží stále v ruce. Simonides je vezme Megaklovi z ruky a čte, aniž by dal na sobě něco znát. Pak je podá Damagonovi. Ten je čte společně s Megaklem; přes rameno je čte Andronika. Listiny upadnou na zem. Naukrates je zvedne a položí na stůl.)
NAUKRATES: Radnice bude dána k dispozici obchodníkům s otroky. Jste s tím srozuměni?
[...]
DAMAGON: (vybuchne jako za dávných časů) My ze sebe nenecháme dělat blázny. Melos se bude bít!
NAUKRATES: Mám na lodích obléhací stroje a skládací trubky, kterými může být kapalný oheň stříkán až na ostrov. V tomto případě vstupuje automaticky v platnost druhá možnost. Pobity budou i ženy a děti. Můžete o tom hlasovat. Já čekám. (Usedne na lavici. Damagon manipuluje s dýkou, kterou má v rukávě.)
DAMAGON: A jsi si jistý, že to přežiješ?
NAUKRATES: Mou smrtí vstupuje rovněž v platnost možnost dvě.
Hra končí ještě dříve, než se melští rozhodnou. Historickým faktem je, že melští muži byli kolem r. 415/416 př. n. l. pobiti Atéňany a melské ženy a děti vzaty do otroctví. Atény založily na místě novou vlastní kolonii.
Pokud jsem vyrozuměl z wikipedie, bylo zachmuřilé vyznění bez jasného poučení vlastní již antickému textu a po staletí se zaražení čtenáři zamýšlejí nad tím, co že vlastně chtěl p. Thúkydidés sdělit tím brutálním dialogem, který zařadil do svého dějepisu.
Krok stranou
Rovnou učiním poznámku o další práci ze sborníku. Prvotinou p. Michala byla detektivka z r. 1961 Krok stranou.
České šedesátkové detektivky mám rád, líbila se mi i tato. Nezvyklá je postava vypravěče, kterým je snaživý vyšetřovatel p. podporučík Blahynka. Hlavní protagonista se vyznačuje tím, že vyšetřování prokládá úvahami o socialistickém režimu, jehož je upřímným zastáncem. Současně na sebe klade nejvyšší požadavky ohledně profesní etiky.
Na knížce je přeci jen znát, že jde o prvotinu. Nejde o nezapomenutelné veledílo a, byť vedlejší peripetie jsou sestavené docela zajímavě, rozluštění hlavní zápletky je myslím čtenáři jasné prakticky od počátku knihy, což je u detektivky na škodu. Ale text má i výtečné pasáže: hlavně úvodní část o inkognito vyšetřování na fiktivním hradě Cimburku u Českých Budějovic je podařená.
Řekl bych, že hned na první práci p. Michala je znát, že měl dar filmového vidění. Scény v Kroku stranou jsou pro zfilmování jako dělané. Škoda, že se tato detektivka nedočkala filmové adaptace v tehdejším stylu. Takový film by se stal jistě dalším evergreenem, který by TV mohly dnes dokola opakovat.
Sborník díla p. Michala jsem ještě nedočetl, zatím je skvělý, určitě ho doporučuji. Až soubor díla dočtu, rád bych se na blogu ještě vrátil ke zbývajícím textům.
První věta knihy: Nechceš si udělat výlet, zeptal se starý.
Poslední věta: Ztratili jsme tím Karla Michala, který zmlkl, a Pavla Buksu, který nemusel zemřít.
Goodreads:
- Soubor díla - 100 % (z 1 hodnocení)
- Krok stranou - 73 % (z 10 hodnocení)
Databáze knih:
- Soubor díla - 100 % (ze 3 hodnocení)
- My, občané melští - 100 % (z 1 hodnocení)
- Krok stranou - 75 % (z 27 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat