Spektakulární svět baroka (Der Spiegel Geschichte)

Německý zpravodajský magazín Der Spiegel vydává i speciální řady tématických sešitů, mimo jiné v řadě "Der Spiegel Geschichte" jsou to monografické sešity na dějepisná témata. Kvalitu této řady již celá léta obdivuji a psal jsem o ní často i na blogu.

Není to však vždy snadné čtení a hlavně snadné zpracování na blogu. Poslední dva nebo tři historické magazíny jsem již nedokončil a nezpracoval. Z tohoto důvodu jsem si je přestal kupovat.

Letos v zimě jsem však dostal chuť to znovu zkusit, zvlášť když jsem viděl, že v nabídce je ještě sešit na krásné barokní téma.

Musím říct, že kvalita magazínu se za těch pár let, co jsem si je nekupoval, nezhoršila, spíše naopak. Zdá se mi, že zapracovali na čitelnosti. Rozhodně jsem celý sešit přečetl bez velkého namáhání za pár dní a s velkou chutí.

Zůstala zachována krásná forma mnoha kvalitních obrázků - z největší části reprodukcí obrazů, ale i dobových dokumentů.

Obsahově byl pro mě tento pohled na baroko takřka kompletně nový. 

Nejsem žádný kunsthistorik, jsem spíš turista po tuzemsku. České barokní stavby pro mě jsou tedy obvykle doklady nějaké zcela zmizelé doby, občas rozpadající se, občas vylepšené za evropské peníze do absurdně vypulírovaného stavu, který si myslím, že je lepší, než když byly nové.

Jestli bych něco s barokem spojoval, tak nějaký neurčitý romantismus, poutnictví, nostalgickou magii.

Uvědomil jsem, jak je můj pohled definován českým dějepisem, kdy barokní období spadlo do doby deprese po katastrofě třicetileté války, zániku staré zemské elity a protireformační ztráty české autonomie. Baroko vnímám jako něco, co prostě přiletělo odněkud z Itálie a spadlo z nebe do české krajiny.

Sešit mi ukázal baroko z té druhé strany: pohledem jeho tvůrců a organizátorů, kteří tvrdě a cílevědomě používali okázalou nádheru jako jeden z mocenských nástrojů. Sešit shrnuje, že barokní veřejný život v centru moci měl pět hlavních prvků: dvůr, status, vztahy, show a v tom všem politika.

Největší část je věnována barokní Francii, zejména době p. Ludvíka XIV., který ztělesnil definitivní konec středověkých pořádků a počátky novověkého efektivního státu. Stát zaváděla na počátku dynastie, která využívala všechny prostředky k demonstraci vlastní moci a prestiže a k prosazení poslušnosti zbytku společnosti a zahraničí.

Pan André le Nôtre byl tvůrcem
parku Versailles, ale i mnoha jiných.
zde příklad jeho plánků pro zahradu
zámku Marly-le-Roi.

V několika kapitolách se popisuje výstavba komplexu ve Versailles a fungování dvora; barokní královský dvůr byl posedlý privilegii, ceremoniemi, intrikami, oportunismem, neustálým budováním pozic a výhod. Dnes si těžko dovedeme představit, že francouzský král umožňoval jako privilegium účast na svém osobním životě, včetně vstávání, usínání, jídla a dokonce i vyměšování. 

Zde pár vět o probouzení p. Ludvíka XIV.:

Představení začínalo každého rána v osm. Se slovy "Sire, voilà l'heure" probudil monarchu komorník, který strávil noc u nohou královské postele. Osobní lékař zkontroloval zdravotní stav, vstoupil králův bratr, pak jeho syn. Poté, co si vládce zvolil paruku a oblékl si komorní háv, což byl svého druhu župan, přijal v křesle vedle postele nejprve nejvyšší šlechtu, totiž vévody.

Zatímco byl holen, přicházeli tajemníci, důstojníci a ostatní dvorní služební. Během toho, co sluhové oblékali krále, proudili do místnosti v přesně stanoveném pořadí další dvořané a vysocí šlechtici, aby byli přítomni této slavnostní ceremonii.

Zvláštní ctí bylo svolení podat králi předem nahřátou košili - každý rukáv držel jeden takto poctěný dvořan. Po modlitbě se Ludvík XIV. konečně odebral do zrcadlového sálu za ložincí, kde byl již shromážděn celý dvůr, aby mu popřál dobrého rána.

Dvořanům nevadilo, že museli vstávat brzy, aby se do ložnice dostavili již příslušně upraveni a že mu sloužili jako lokajové: výhoda toho, že jako první hned na počátku dne směli užívat osobní blízkosti krále, vyvážila každý nedostatek spánku; služba králi byla beztak tím nejvyšším, čeho tehdejší šlechtic mohl dosáhnout.

Z německých dvorů se sešit věnuje podrobnějí Sasku, které dosáhlo svého vrcholu právě v té době za vlády saského a polského krále p. Augusta Silného. Svou kapitolu má i naše pí Marie Terezie, jakož i španělský dvůr.

p. Martin van Maytens: Dámský karusel.
Scéna z dvorní slavnosti za pí Marie Terezie, kdy
dvorní dámy na koních šavlemi usekávaly
hlavy z figurín Turků. Sama císařovna
zatajila před lékaři těhotenství, aby se
mohla zúčastnit.

 

Celkově vidíme společnost v mnoha ohledech brutální a bezohlednou, oportunistickou a lživou. Nám po ní zůstaly zachovány evropské národní státy a barokní nádhera.

Ve vztahu ke vzniku evropských národních států sešit naznačuje roli dynastií, ale více ji bohužel nerozebírá. Stejně tak je nakousnuto téma zvláštního charakteru novodobé Evropy právě kombinací vypjatých ambicí vládnoucích dynastií a monogamního náboženství, které neuvěřitelně zužovalo výběr možných manželů pro potomstvo. Na konkrétních případech se ukazuje, že při zachování stavovské úrovně nápadníka pro princenznu z nemocnější dynastie mohli připadat v úvahu v určitých dobách třeba jen dva nebo tři kandidáti. Z toho plynula i drsná praxe příbuzenských sňatků například v rodu Habsburků.

Témat je opravdu mnoho: 

- zoufalé boje o prestiž mezi vyslanci u dvora (včetně běhu, podrážení si nohou, rvaček mezi dámami a mrtvých v tlačenici) o to, kdo vstoupí při významné příležitosti do dveří dříve;

- vliv královských milenek;

- úžasný fenomén příruček osobního rozvoje pro kandidáty kariéry u dvora - tón těchto rádců bude připadat povědomý každému, kdo se připravoval na různé assessment centra a rozvojové dny... Sešit rozsáhle cituje z německé příručky osobního růstu z r. 1672 a z lexikonu z r, 1731. Lexikon hodnotil život u dvora realisticky:

Neříká se zbytečně, že blízko dvora znamená blízko pekla. Dvůr činí mnohé nešťastnými, nemnohé šťastnými, a i tyto šťastné nakonec uvrhne v záhubu.

Sešit se mi líbil hezky, doporučuji ho.

 

První věta sešitu: Demonstrovat svou moc, to dovedla barokní knížata celé Evropy zcela dokonale.

Poslední věta: Pokud se vám nelíbí, máme i lübecký marcipán.