Hrad Devín (Katarína Harmadyová)

Pandemie ztížila v posledních dvou letech cestování. Já jsem si navíc uvázal aktuálně na krk ještě tolik pracovních povinností, že pro letošek ani nepočítám s nějakou rodinnou dovolenou. Když jsem si tyhle věci ve čtvrtek večer po návratu z práce uvědomil, rozhodl jsem se využít vzácného velikonočního volna k nějaké středoevropské turistice. 

Už delší dobu se chci podívat na Slovensko. V dětství jsme tam trávili často dovolenou a rád na Slovensko vzpomínám jako na místo s lepším počasím a místo, které oproti mému dětskému zjednodušeném očekávání mělo řadu odlišností od Čech. Byl jsem zvědav, jak to na Slovensku vypadá po dvaceti letech, kdy jsem tam nebyl.

Dnešní mladá generace je odkojená videokanály, které fungují jednotně v celém česko-slovenském prostoru, takže výlet byl vylepšen i možností pozorovat mladšího synka při prvním reálném kontaktu se Slovenskem. 

Dopřáli jsme si tedy otcovsko-synovský prodloužený víkend v Bratislavě a proběhli tam hlavní turistické legrace. Mezi nimi jsme navštívili i hrad Děvín. Návštěva Děvína se nám líbila oběma. Projít areál hradu je příjemná procházka prokládaná stručnými informačními cedulkami a výhledy do kraje. 

Řekl bych, že Děvín je místo, kde toho fyzicky zas až tolik nezbylo, ale díky velice bohaté historii a magické přírodní lokalitě má návštěvník prostor si zážitek dotvořit sám. Mně přinesl Děvín vydařený turistický zážitek: pěkně mi symbolizuje obecnější téma české turistiky Slovensku. Blízkost jazyka nás svádí očekávat větší podobnost s českými zeměmi: avšak vedle mnohých propojení má Slovensko i řadu odlišností.

Nejzazší jihozápadní poloha Děvína dotahuje do dokonalosti excentrické kulturní těžiště Slovenska na jihozápadním cípku, který patřil k Římu, a tím představuje jednu odlišnost od zcela neřímského Česka s centrálním hlavním městem. Pro českého turistu může být na první pohled Děvín jen další krásnou zříceninou, jaké jsou i u nás, avšak u nás nemáme žádnou zříceninu, kde by byly základy čtyř římských domů a raného křesťanského kostelíka patrně ze 4. století. Dějinná kontinuita Děvína je fascinující: brožurka ukazuje i nalezený zuhelnatělý pecen chleba z 5. století, který můžeme ve své fantazii spojovat s hunským vpádem. V okolí hradu se nalezl hrob avarského bojovníka. V areálu jsou k vidění základy velkomoravského kostela, který je spojován s Rastislavem. 

Děvín tak propojuje kontinuitu přes starověk a raný pravěk i pro období, kde v Čechách není nic.

Marketingovou ikonou hradu je
krásná plastika pejska z 1. století.

Brožurku jsem si koupil na výstavě v jeskyni ve střední části hradu. Má 30 stran a podává stručný přehled dějin lokality se zaměřením na archeologické nálezy a na pravěk, starověk a raný středověk. Tento přístup se mi líbí; přesto mě všal mrzelo, že brožura nemá alespoň v obrázcích více z moderní doby. Líbilo by se mi, kdyby obsahovala přetisk krásného obrazu "Hrad Děvín" od Cenaletta a fotku jednoho ze sedmi pamětních sloupů, které Maďaři slavnostně vystavěli v r. 1896 po celých Uhrách na paměť tisíciletého výroči maďarského záboru Panonie. Asi nepřekvapí, že děvínský uherský sloup neměl po vzniku Československa dlouhého trvání - legie ho zničily r. 1921.

Zůstane navždy smůlou, že hrad Děvín zanikl v napoleonské době, kdy ho Francouzi vyhodili kompletně do povětří, aniž by k tomu měli důvod, protože místo bylo tou dobou už dlouho opuštěno a nemělo vojenský význam.

Děvín je sympatický i tím, že nebyl konfiskován, ale čsl. stát ho zakoupil od posledních šlechtických vlastníků ve 30. letech za 1 000,- Kč.

Brožuru doporučuji, pěkně sumarizuje bohatou starou historii lokality a na kvalitním papíře přináší snímky hlavních archeologických nálezů.

První věta knihy: Hrad Děvín je vzdálený přibližně 12 km od historického centra Bratislavy. 

Poslední věta: Hrad Děvín, který ročně navštíví více než sto tisíc návštěvníků, spravuje Muzeum města Bratislavy.

Goodreads: 80 % (z 1 hlasu - já:-)