České nebe (Smoljak - Cimrman - Svěrák)

Obvyklá strašlivá pasáž na úvod, aneb "jak jsem si to koupil". Totiž: když už jsem mangelce nedal nic (!) k posledním Vánocům, řekl jsem si, že bych koupil nějakou drobnost alespoň dodatečně. Stavil jsem se tedy v cédéčkárně; dopadlo to předvídatelně - pro sebe jsem si koupil pěkně, ale jinak slabší. Tak jsem si pořídil České nebe.

O Cimrmanovi se však skoro nedá rozumně psát. Případně to málo, co se dá, tak už napsali v těch oficiálních předmluvách a domluvách p. Just a p. Rut.

Osobně jsem si nad tou hrou říkal, že z velké dvojice S+S je mi sympatičtější p. Svěrák, ale že o něco raději mám práce p. Smoljaka. Třeba mojí nejoblíbenější hrou je dlouhodobě Vyšetřování ztráty třídní knihy.

České nebe mi připadá hodně smoljakovské. Takovým tím způsobem jako je Studio Jára/Láďa, tzn. prakticky jako naučné lehce zdramatizované zamyšlení nad něčím, co p. Smoljakovi připadá v národním obrození zábavné. (Podobně jsem postupně přišel na chuť i jeho hře Hymna - tam se to zábavné poučování povedlo úplně skvěle.)  V Českém nebi se mi líbí takový celkově smířlivý, tolerantní tón; pěkná místa jsou tam o Rukopisech, úplně nejsilnější jsou dle mého pasáže o první světové válce.

Do řady nadčasových majstrštyků velikánů S+S zapadne i tato hra. Trochu jen lituju trendu v posledních hrách, který pokračuje i zde, že se snaží o stoprocentní sdílnost pro široké vrstvy, a nedovolují si prakticky žádné esoteričtější či záhadnější vtípky; kdekoliv se pustí do vtipu, který vyžaduje nějakou znalost kontextu, rovnou je ve hře potřebný kontext vysvětlen. A vysvětlování vtipům nikdy neprospívá. Já bych tam klidně snesl i něco, co jsem nepochopil.

Jakékoliv výtky jsou ale jen na okraj. Především jsem vděčen, že páni autoři věnovali veřejnosti další dílo a že si můžeme rozšířit slovník o pár dalších citátů.