Jestli si správně pamatuji, už ve školní čítance se psalo o existenci pokračování Švejka, které sepsal - na žádost vydavatele - p. Karel Vaněk hned po srmti p. Haška. Pak jsem narazil na několik málo informací o Vaňkově pokračování až v průběhu let namátkou na internetu. Současní autoři představují dílo p. Vaňka jako sice prostější a drsnější, ale bližší vojenské realitě a nikoliv bez zajímavosti pro dnešního čtenáře.
Někdy v 90. letech jsem též viděl na německé televisi několik dílů seriálu o p. Švejkovi. Pamatuji si dodnes, jak jsem byl zvědav na to německé (nebo rakouské, to už nevím) seriálové zpracování. Ale byl jsem z něho naprosto zmatený, protože p. Švejk tam žil na ruském statku a jezdil na povozu pracovat na pole: ani jednu scénu jsem nepoznal. Teď - po přečtení knihy, o které dnes píši - už vím, že seriál byl totiž až podle pokračování od p. Vaňka.
Už je to dost let, co jsem si v Levných knihách zakoupil Vaňkovu knihu Osudy dobrého vojáka Švejka v ruském zajetí a v revoluci. Je dost tlustá. Několikrát jsem sbíral morálku a snažil se ji přečíst, ale nikdy jsem se moc daleko nedostal. Až nyní.
Jsou dobré důvody, proč Vaňkova Švejka nečíst:
- nemá prakticky žádné kvality, které má předloha p. Haška. P. Vaněk sepsal svého druhu fan fiction: zachoval dosti věrně podstatné rysy hlavní postavy, tj. i u něj je p. Švejk za všech okolností klidný, bere věci, jak přicházejí, minulost neřeší, budoucnosti se nebojí, je loajální k lidem v okolí, ženám se vyhýbá, pořád vypráví historky. Pan Vaněk však již nedokázal napodobit Haškovo jazykové mistrovství, humor, esprit, styl a stylizaci;
- obzvláště Vaňkův humor (zcela bez vtipu) je hodně smutný. Dodržuje formálně proud drobných historek z vlasti, tak jako je vypráví i kanonický p. Švejk. Avšak tak hrozně pokleslý humor čtenáře nepotěší.
"Vy, pánové," promluvil Švejk,
"připomínáte mi jednoho sedláře z Pankráce, kterej v neděli vodpoledne
dycky říkal ženě: 'Tak jdu z domova. Buď pudu na Lišku, nebo k
Benzetovům, nebo k Pěti králům, nebo k Palivci, nebo k Šenflokovům, nebo
k Bachorovům, nebo do Černýho pivovaru. Kdyby se něco stalo, tak do
jedný tý hospody pro mě pošli.' Ale vona pro něj nikdy neposlala, voni
jí ho vždycky přinesli domů v etui, protože von si dal vždycky šest
šestáků stranou a k tomu cedulku s adresou, aby vobecní zřízenci věděli,
kam ho mají dodat. Až pak jednou ho našla v Botiči utopenýho a vzadu na
cedulce za kloboukem měl napsáno, že i těch šest šestáků propil a že ho
to mrzí, jít na Pankrác pěšky."
Při práci na statku poznává Švejk saunu, kterou měl i statkář na venkově - kromě sauny je vše ostatní ruské zobrazeno jako zaostalé. |
- Hlavním důvodem je možnost uplatnit se společensky. Každému se někdy přihodí ta nehoda, že se ocitne na večírku u stolu, kde nesedí žádná žena. Pokud udělá tu chybu a neodejde raději spát, dříve nebo později se každá chlapecko-chlapecká debata dostane ke Švejkovi. Co čtenář, to nekonečný výklad Švejka - na tomto poli nelze zaujmout. Ale máte-li přečteného navíc i Švejka Vaňkova, diskusní trumf je jistý.
- Dalším přínosem pro mě byl právě kontrast s geniální prací p. Haška. Až doslovné přízemní líčení týchž záležitostí od p. Vaňka mi ukázalo, jakou spoustu zážitků p. Hašek vynechal, přestože byly dramatické, jedinečné a drsné. Zdánlivě přízemní a lidový kanonický Haškův Švejk až teprve ve srovnání se skutečně přízemním a lidovým Švejkem p. Vaňka se mi ukázal v plné virtuozitě, se kterou ho p. Hašek vytvořil; pochopil jsem, jaký exkluzivní poetický tanec a mistrovská malba p. Haška byla potřeba, aby vytvořil nadčasově srozumitelný humoristický román ze světové války, který se přitom dokázal ubíjející každodennosti války tolik vzdálit.
- Nečetl jsem žádnou legionářskou literaturu, takže mám chabé povědomí o tom, co prožili čeští zajatci v Rusku za první světové. Mám dojem, že p. Vaněk vzpomínku zachytil pro budoucí věky velice věrně. Postupem času se stává situace zajatců stále zoufalejší. V románu prožijí zajatci jen málo jiného než hlad, špínu, nemoci, zimu, vši a jinou havěť a násilí. Střídají se nekonečné pochody a vlakové transporty: hlavní část děje se odehrává v Omsku.
- Zajímavé je i zobrazení válečného Ruska pohledem českých zajatců: neustále se vracející motiv ruských důstojníků rozkrádajících veškerý státní majetek, včetně oděvů, jídla a peněz určených pro zajatce, ale i pro samotné ruské vojáky.
Generál se svým adjutantem spravovali
intendantská skladiště západní fronty a zajatci jim přivezení měli
nahradit ruské vojáky, poslané na frontu, při skládání mundúru, bot,
cukru, konzerv a překládání všeho toho zboží ve skladištích.
Kleptomanie, kterou domníval se adjutant vyčíst z tváří nových dělníků,
mohla je znepokojovat plným právem, neboť generál i s adjutantem kradli
nejdřív dohromady rukou společnou a nerozdílnou a pak ještě každý
zvlášť, aby o tom druhý nevěděl.
Proto kapitán Bojkov na otázku
generála řekl vyhýbavě: "Snad se mýlím, ale to mě činí podezřívavým, že
jsou tak nazí. Smím vám říci, že by bylo dobře, kdybychom je radši
napřed sami oblékli a obuli? Dáme-li mu to jednou, neukradne to
třikrát!"
"Vzal jste mi moji myšlenku," vážně
zadumán pronesl generál, "a bude dobře uskutečnit ji ještě dnes.
Odpoledne, Vasil Petrovič, vydejte jim po dvou garniturách prádla, po
páru bot, mundúru a čepici. Aby se lišili od našich vojáků, dejte jim na
záda namalovat čísla. Přikažte, ať písaři udělají seznamy rot a každý
ať dostane své osobní číslo!"
"Slúšaju, Vaše
Vysokoprevoschoditělstvo!" odvětil kapitán zvučně. Kdyby se byl generál
ohlédl za ním, jak jde ke skladištím, byl by viděl, jak si mne ruce. S
transportem přijelo zajatců šestnáct set, šest set jich zůstane ve
Vitebsku, ostatní jdou na okopy. Nic jim nedá, tisíc párů bot, dva
tisíce párů prádla zbude mu ve skladišti na úhradu zlodějen, z kterých
už sám dostával strach. A ihned nechal vyklepat a podepsal příkaz, aby
šestnáct set garnitur bylo připraveno a ze skladišť vydáno jemu k
dispozici k oblečení zajatců.
Kapitán Bojkov se chystá ve Vitebsku ztlouct Švejka, který kradl oblečení ve skladu. |
- Československé legie nehrají u p. Vaňka vážnější roli: do zajateckých táborů občas zajdou agitátoři a visí tam plakátky, ale zajatci nejeví žádný zájem, jsou zcela apatičtí. Až nakonec se jednoroční dobrovolník p. Marek do legií přihlásí. Ale legie zobrazeny v knize nejsou, p. Marek píše p. Švejkovi jen jeden dopis.
- Podtitul sice slibuje i Švejka za revoluce, ale tento příslib není naplněn. Pouze malinká část v samotném závěru Vaňkovy knihy ukazuje ohlas únorové revoluce proti carovi, jak se projeví ve městě Gomel, kde se hrdinové právě nacházejí. Bolševická revoluce ani anabáze legií v knize nejsou.
- Posledním důvodem by snad mohl být i ten zbrklý a horkou jehlou šitý happy end, že p. Švejk se dostane ve zdraví do Prahy a domlouvá si s p. Palivcem mariáš U Kalicha. Já mu takový dobrý konec přeji.
Kniha je ilustrována p. Ladou. Moc ji nedoporučuji, ledaže ct. čtenáře osloví některý z argumentů pro.
Žádné komentáře:
Okomentovat