Disintegration (Cure) - notová kniha

Nemám rád tu floskuli "nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci." Dle mého je to většinou jen marketingový trik. Spoustu koupí drahých věcí dělají lidé jen z nevědomosti.

Ale jsou i výjimky, které dovedu uznat. Když jsem byl před osmnácti lety na škole v Holandsku, jezdil jsem se asi dva měsíce koukat do jedněch hudebnin, až jsem se rozhoupal. Jako suvenýr jsem si koupil dva sešity s notami na má oblíbená alba od The Cure, a sice Disintegration a Wish. Už nevím, kolik stály. Jen si pamatuju, že ty sešity byly hříšně drahé, možná nějak kolem 50 guldenů za kus.

Měl jsem proto hluboké pochybnosti, zda jsem v pomatení smyslů nevyhodil peníze zbytečně.

Ale po těch letech musím říct, že za ty peníze jsem dostal mnoho hodnoty pro dobré chvíle v životě.


Těžko bych hledal jinou knihu, kterou beru do ruky celá léta tak často. Pravidelně několikrát za rok dostanu chuť si brnknout sentimentální popěvek svého mládí. Ty úplně nejprovařenější jsem se původně již naučil zpaměti (třeba Pictures of You nebo Love Song), většinou jsem je ale po letech zase zapomněl. To znamená, že ty melodie pro mě neztrácejí novost.

Disintegration je moje velice oblíbené album, celoživotní srdcovka. Přesto není třeba ztrácet čas pokusy hájit tuto hudbu; asi nelze dospět k jinému závěru, než že určitý druh popového kýče zde dospěl do dokonalosti. Slyšel jsem ho již možná tisíckrát a ve skutečnosti už tu nahrávku reálně nemohu moc poslouchat, protože ji mám hrozně ohranou.

Ale zahrát si ty písně sám keyboard, to je hned něco jiného. Cítím přímo mystické propojení mezi ukvíleným pop music z r. 1989 na křídovém papíře a základním modelem kláves Yamaha PSR; samozřejmě toto propojení koluje prostřednictvím mne sama, když se stanu součástí této poklesle umělecké soustavy.

Sem ten sešit patří ze všeho nejvíc!

Sešit byl v roce 1991 vypraven docela pečlivě: nějaký pracovník opravdu neúnavně zaznamenával do not nekonečné takty, kdy p. Smith na kytaru brnkal hodněkrát za sebou jeden tón, pak o tón výše, pak zase zpátky a tak dále.

Zaregistroval jsem asi jen jeden nebo dva motivy z aranží verzí na albu, které v notách chybí.

e e e e e e e e e e e e e a a a a fis fis fis fis e e e e e e e e

Ještě strašlivějším použitím not, než je hra na keyboard, je jejich vyťukávání do telefonu. Již jsem neodolal zprznění dvou témat z desky Disintegration, a sice Homesick a Love Song.

  Sick... pardon, vlastně Homesick.

Pro srovnání - původní verze hudebně-zábavné
skupiny The Cure.

Závěrem bych uvedl, že notový sešit Disintegration je krásná věc. Osobně bych však doporučoval mít takových sešitů jen malounko, třeba dva nebo tři. Kdyby jich bylo víc, již by se myslím doma jen válely a nedostala by se na ně nikdy pořádně řada.

První věta knihy ( :-D ) : "I think it's dark and it looks like rain", you sad.

Poslední věta: Never dream of you again.