Puls nekonečna (ed. Ivan Adamovič)

Tak, dočetl jsem všechny tři díly Kroniky české science fiction, které sestavil p. Ivan Adamovič. Na závěr jsem si nechal druhý díl s podtitulem "od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi", který přináší výběr zajímavých povídek z doby od konce 50. do konce 70. let.

Nečekal bych to, ale právě tento druhý se mi četl nakonec ze všech tří částí nejlépe. Možná to bylo díky čtenářské zkušenosti s takovýmto typem knihy, kterou jsem nabyl četbou předchozích dvou tlustých špalků. Náhlé střídání literárních stylů (a do toho medailonky jednotlivých autorů) mi totiž obecně nesvědčí. Zjistil jsem, že rychlé přepínání mi brání ponořit se citově do četby tak, jak by si texty zasloužily.

Když bych měl celkově zhodnotit povídky, tak asi takto:

Kdo je králem české sci-fi? P. Ludvík Souček!
Čeho je p. Ludvík Souček králem? České sci-fi!
Co je p. Ludvík Souček české sci-fi? Králem!

Tolik moje stručná analýza přínosu p. Součka české sci-fi. Vedle toho, že vycházel z klasické silné české pozice (obyčejný malý člověk, který od všech institucí a ideí čeká přinejlepším buzeraci), tak psal přirozeným jazykem, u něhož ani nedovedu říct, jaký má vlastně styl, protože při čtení nevnímám písmenka, ale jazyk mě vede přímo do obrazu. Též - na rozdíl od mnoha ostatních autorů zastoupených v antologii - netrpěl obvyklým neduhem, že povídka se rozvážně rozvíjí jako ruský román, a pak je najednou zbrkle ukončena.

Když pominu svou celkovou slabost pro (báječné!) české umění šedesátých let, tak se asi též u mě projevuje stařecká mírnost. Někdy se tradičním českým fantastickým povídkám vyčítá všudypřítomná sebeironie a malý rozlet. A skutečně: i v Pulsu nekonečna tu a tam popatříme geniálního šíleného vědce, an na svém malém motocyklu zn. Jawa se vrací z pravidelného zaměstnání a ve sklepě pražského činžovního domu kutí stroj času. Pokud jde o mě, podobné motivy mě začínají léty spíše více bavit, než více nudit.

A i jinak mě baví práce z doby, kdy (opravdu bez přehánění ve velké většině) hlavním žánrem byla antiutopie a kdy autoři nejvíc varovali před tím, že bude strašné, až lidé nebudou muset v budoucnu příliš pracovat, až jejich chyby nebudou mít žádné vážné následky, až budou mít příliš mnoho možností ke sportu, vzdělání a tanci, zatímco budou mít příliš málo možností ke konfliktům, nemocem a stresu.

I druhý díl antologie mohu v tomto smyslu doporučit.

První věta knihy: Jeden z nejvýznamnějších českých beletristů druhé poloviny 20. století Ivan Klíma (nar. 1931) byl jako židovský chlapec internován tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín.

Poslední věta: Dokonce jsem sci-fi i časem přestal číst.