P. Josef Kroutvor jest mým dlouhodobým oblíbeným autorem. Nadělil jsem si tedy brožurku Nové cesty na jih, sbírku jeho dvaceti pěti krátkých textů z cest do Středomoří.
Autor je kulturním cestovatelem: jeho přístup je takový, že cestuje se snahou o maximální otevření se poezii, novým poznatkům ze všedního života v zemích, které navštěvuje. Současně s tím však cíleně navštěvuje místa spojená s významnými umělci (zejména malíři a básníky), případně historickými postavami. Nejde tedy o cestopisy či reportáže; zážitek z cest je většinou podnětem k vyprávění o životě nějaké významné osobnosti nebo problému.
P. Kroutvor doporučuje při cestách mít s sebou zápisník a tužku a zapisovat si poznatky z cest.
K základnímu vybavení kulturního cestovatele patří slušný průvodce a zápisník. Fotoaparát není tak důležitý, jak se zdá - svádí k povrchnosti.Fejetony začínají kapitolou o Znojmu, pak následují různé dojmy z Rakouska, Itálie, Chorvatska, Francie a Tunisu.
Zájem p. Kroutvora se setrvale koncentruje do zlatého období české kultury, tedy do období meziválečné Republiky. V tom jsou jeho texty pro mě přínosné, že udržuje důkladné povědomí a ocenění této doby, která jinak (dle mého dojmu) postupně v současném psaní a myšlení propadá do zapomnění, respektive myslím slábne obecné povědomí a zaujetí všemi detaily té doby. P. Kroutvor sleduje začasté cesty prvních turistů a poutníků ze Střední Evropy ke Středozemnímu moři, snaží se vžít do jejich tehdejších zážitků. Vůbec převládajícím tónem je hledání zbytků starých časů.
Několik příkladů jeho témat:
- Připomíná dvě kolonie českých malířů, které se usídlily nedaleko sebe na Korsice koncem 20. let.
- Píše o Italovi p. Giancarlu Vigorellim, což byl italský kulturní pracovník, který již od 30. let psal pro různé kulturní časopisy; v 50. a 60. letech založil a vedl i špičkové literární magazíny, které autor přirovnává k české Světové literatuře. P. Kroutvor k této paralele poznamenává:
Tehdy patrně ještě existovalo jakési univerzální povědomí o významu literatury jako druhu vzdělání, které už dnes bohužel asi neexistuje. Existoval typ "literárního člověka", totiž čtenáře v pravém smyslu slova. Zdá se, že i naše Světová literatura nebyla jen specifickou českou záležitostí, vycházející z potlačené touhy a hladu po jiné literatuře než socialistické.
Knihu doporučuji.
První věta knihy: Nové cesty samozřejmě navazují na cesty staré, na první dojmy a zážitky.
Poslední věta: A pak za zdí dodělat všechny resty.
Databáze knih: 80 % (1 hodnocení - já)
Goodreads: 80 % (2 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat