Deník pana Nuly (George Grossmith)

Koukám, že poslední dobou to tu mám samé Levné knihy.

Deník pana Nuly byl téměř zadarmo, s pevnou vazbou, velkým písmem, s příslibem starosvětského anglického humoru a s překladem od samotného velkého p. Antonína Přidala. Říkal jsem si: je léto, i já mám nárok na letní čtení.

A titul mě v zásadě nezklamal. Myslím, že zapadá do tradice britského humoru: hovoří o dosti hořkých věcech, humor je jen úhel pohledu.

Protagonistou je úředník středního (zhruba tak mého, ale má už odrostlého syna) věku, který si něco přes rok píše deník. Text má skutečně formu tohoto deníku. Kapitoly jsou krátké a každá má - postaru - několik podnadpisů, z nichž se čtenář předem dozví všechno, co se v kapitole stane. Třeba:

Hlava třetí

 Rozprávíme s p. Mertonem o společnosti - Zveme p. Jamese s chotí - Nezdařilý večer v divadle Cisterna - Experimenty s emailovou barvou - Dělám další dobrý vtip, avšak Hobson a Hopkins se bezdůvodně urážejí - Natírám vanu načerveno, což má nečekané následky.

Hlavním rysem příběhu myslím je, že vypravěči se děje nepřetržitá a nekončící řada příkoří: když si koupí oděv, zjistí doma, že byl nekvalitní. Když si dá vyprat oblečení, ztratí se ponožka, a vyšetřování odpovědnosti za ztracenou ponožku se stane trapnou scénou. Obchodníci a řemeslníci ho neustále šidí a on platí více, než čekal. Soustavně si ničí nešikovností vybavení domácnosti. To všechno ho tíží, protože s penězi vycházejí v domácnosti bídně a šetří, kde se dá. Penzion mu zruší zamluvenou dovolenou na poslední chvíli. Atd. apod.

Přitroublá hlavní postava je charakterizována mj. tím, že dělá slovní hříčky a ještě špatné; pamatuji si, že již ve státní jazykové škole nám říkali, že se slovní hříčky se považují v angličtině tradičně za nevkusné. Samozřejmě přenést slovní hříčky do češtiny a zachovat jejich nejapnost i v češtině, to je prakticky nemožný úkol. Těžko si představit většího Mistra pro takové zadání, než kaplanovského překladatele p. Přidala. K překladu těžko mít výhrady: počítám, že slovní hříčky byly v originále ještě hloupější, ale každý asi chápe, že taková věc není zcela přenositelná.

Závěr: humorný pohled na soustavný proud životních nepříjemností mě docela oslovil a celkově bych před touto knihou nevaroval, přestože se nesmí zapomínat, že humor stárne rychle a Deník pana Nuly vyšel již koncem 19. století.


První věta knihy: Již týden jest tomu, co s drahou mou chotí Karličkou zůstáváme v našem novém domě zvaném U Vavřínu v ulici Na Brickfieldce v Londýně-Hollowayi.

Poslední věta: Všechny vřele zdraví Váš stále stejný Lupin.


Databáze knih: 72 % (z 15 hodnocení)
Goodreads: 74 % (z 8 480 hodnocení)