Letošní prázdniny jsem měl dlouhé - plné dva měsíce. Zůstalo mi z nich odpovídající množství čtiva k dočtení a sepsání na blogu. Mezi jinými jde i o knižní suvenýr z červencového výletu s koloběžkou do Drážďan.
Knížka švýcarského autora p. Dobelliho s názvem Otázky na život je sborníkem sloupků, které psal po dobu jednoho roku od října 2013 pro týdeník Stern.
Každá kapitola má nějaké životní téma (štěstí, kariéra, manželství, vzdělání, dobro a zlo, děti apod.). K tématu sepsal p. Dobelli několik stránek otázek. A to je vše.
Čtenář si má na otázky odpovědět sám, a tím poznat sám sebe a posunout se.
Kapitoly jsou krátké. Začínají na levé stránce nějakou otázkou, kterou p. Dobelli považoval nejspíš za vydařenou. Pak následuje několik stránek dalších otázek.
Na ukázku: začátek kapitoly Umírání. |
Mezi otázkami se jich najde pár, které jsou trefné a opravdu mi utkvěly. Například:
- v kapitole Slova: Co je horší: co si o Vás ostatní myslí, nebo co o Vás říkají?
- v kapitole Pocity: U koho jste se naučili zacházet se svými pocity? Nebo stále ještě takového učitele hledáte?
- v kapitole Kariéra: Co je užitečnější pro Vaši kariéru - co řeknete, nebo o čem pomlčíte?
Naproti tomu mě při četbě iritovalo určité množství dotazů, které jsem vůbec nechápal, nebo byly celkově o ničem. Například kapitola o sportu celá vyznívá jen ve smyslu, že sport je nesmyslné sebetrápení za účelem pálení kalorií. Na tom samozřejmě něco je: pokud by člověk používal mozek při volbě jídelníčku, tak by nemusel pracně pálit nabrané kalorie. Ale současně sport představuje různé prvky v životě, které patří k těm nejcennějším: setkávání s přáteli u kolektivních sportů, trénování vůle a disciplíny u všech sportů, soustředění a uklidnění mysli u individuálních vytrvalostních sportů. Tyto aspekty se v Otázkách na život zcela pomíjejí.
Některé triky se opakují: opakovaně jsem si povšiml otázky, zda by čtenář preferoval jednu velkou věc nebo mnoho malých stejného typu - jeden velký důvod k pocitu viny, nebo mnoho malých; jeden velký strach nebo mnoho malých, apod.
Přestože jsem při čtení řady otázek byl nespokojen, proč bych měl na ně odpovídat, nakonec z četby nějaký přínos mám. Uvědomil jsem si, jak velice uzavřený a pohodlný člověk jsem, bez velkého zájmu o jiné lidi a vůbec o cokoliv, co přesahuje několik mých koníčků.
Nejvíce nepříjemné mi byly otázky v oblastech života, kde cítím své slabiny: ovládání emocí, kariéra.
Za docela dobrý vtípek považuji poslední kapitolu Dotazník spokojenosti. Je formulována ve stylu spotřebitelských dotazníků, které má vyplnit zákazník na konci školení nebo třeba v poslední den turistického zájezdu. Tento dotazník by člověk měl vyplnit na konci života.
Ohodnoťte život na škále od 1 (velmi špatné) do 6 (vynikající):
a) profesionální přijetí
b) srozumitelné vysvětlení infrastruktury
c) délka a četnost přestávek
d) přátelský přístup ostatních
e) skladba (mix) účastníků
f) pořádek a čistota na pokojích
g) kvalita stravy
h) užitečnost obsahu.
*
Téma života mě zaujalo. (vůbec ne / málo / celkem ano / velice)
*
Mnoho mých otázek nebylo zodpovězeno. (vůbec nesouhlasím / spíše nesouhlasím / něco mezi / spíše souhlasím / naprosto souhlasím)Celkově bych knihu Fragen an das Leben spíše doporučil. V záplavě publikací osobního rozvoje se odlišuje svým konzervativním opatrným německo-švýcarským pohledem na život.
První věta knihy: Jste si jist, že víte, co Vás činí šťastným?
Poslední věta: Spojení na Vás v příštím životě (pro zpětnou vazbu).
Goodreads: 66 % (ze 16 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat