60' / 70' Věra a Vladimír Machoninovi (ed. Pavel Směták, Klára Pučerová)

K letošním Vánocům jsem dostal od bratra a jeho choti krásnou knihu - katalog 60' / 70'  Věra a Vladimír Machoninovi ke stejnojmenné architektonické výstavě. (Výstava se konala na přelomu let 2010 a 2011 v Galerii Jaroslava Fragnera.)

Opět se mi potvrdilo, že katalogy k architektonickým výstavám jsou nejhezčími knihami. Na čtení jsem se vrhl hned o Štědrém dni.

Katalog mapuje dílo slavného architektonického páru. Jejich realizace patří k nejznámějším českým stavbám z doby 60. a 70. let. Jsou autory čtyř hlavních staveb: hotelu Thermal v K. Varech, obchodního domu Kotva, Domu bytové kultury na Budějovické a československého velvyslanectví v Berlíně.

Kotva a DBK jsou mi celkem lhostejné; v DBK jsem pořádně nikdy ani nebyl. Publikaci využiju určitě jako námět pro vycházku v Praze.

Ohledně velvyslanectví v býv. NDR bych si přál, aby nás reprezentovala spíše rekonstruovaná stará budova, ale na Berlínu mi zas tolik nezáleží.

Jakožto rodák a přítel Karlových Var jsem přistupoval ke čtení katalogu s výchozími silně negativními pocity ohledně hotelu Thermal.

Černé strašidlo. (foto: p. Jaroslav Franta)

(Exkurs: i já jsem schopen rozlišovat mezi Thermalem a vřídelní kolonádou. Thermal není tak strašlivý jako ona. Kolonáda zničila samotné nejmagičtejší místo ve městě. Pohled na ni mě ničí při každé vycházce. Lituju všech turistů, kteří přijedou často až z Dálného Východu, aby se podívali na Vřídlo. A na místě samém se jen nejistě rozhlížejí a marně se snaží při fotografování nějak vyhnout tomu rušivému prvku, kterým celá kolonáda zvenku je. Velká škoda, že dle aktuálních zpráv se má vřídelní kolonáda opravovat, namísto jediného správného řešení požadovaného velkou částí veřejnosti, kterým by byla demolice.)

Možná jsem nespravedlivý, ale Thermal vnímám společně s vřídelní kolonádou jako spíše ošklivý prvek ve městě. Byť Thermal je na řádově méně exponovaném místě, a tedy i s menším negativním dopadem. Princip nevhodného zásahu do malebného údolí řeky Teplé je však stejný. V katalogu vysvětluje sama pí architektka, že Thermal nevidí jako součást lázeňského města: hotelový komplex měl uzavírat obchodní část na hranici s lázeňskou částí. V původním zadání měl být festivalový hotel součástí původní zástavby. Až v upraveném zadání se zbořilo všechno kolem Thermalu, čímž ještě více tato neblahá stavba vynikla.

Thermal zůstal osamocený a trčí tam jako kůl v plotě. Ale původní koncepce byla úplně jiná! My jsme potom v projektu samozřejmě alespoň přizpůsobili parter.

Jak vidno, můj názor na Thermal patří k těm, které by autoři z katalogu patrně označili za masový a nepoučený, který infantilně lpí na kýčovité prvoplánové kráse a reflexivně odmítá každou změnu.

Proti tomu bych namítl, jestli to spíše není tak, že čas ukáže pravou hodnotu díla a otestuje, jak dobře přemýšlel stavebník a architekt. Zdá se mi, že v tomto testu pořád Thermal nevychází dobře, a to přitom stojí pomalu čtyřicet let a vyrostla s ním tedy již prakticky druhá generace obyvatel.

První vlna odporu by tedy již měla pominout. Ale zdá se mi, že nepominula: stačí si všimnout, že obě moderní karlovarské velké stavby zůstávají nemilované veřejností, jejich existence je stále zpochybňována a závisí jen na veřejných dotacích. Bez dotací by nejspíš zanikly. Do očí tluče odlišnost od ostatních budov v centru K. Var, které jsou sice mnohem a mnohem starší, ale přesto mnohem a mnohem vitálnější: jejich vlastníci je udržují dobrovolně sami.

Možná o to silnější dojem ve mně četba katalogu vyvolala. Určitě jsem se poučil o roli, kterou dílo manželů Machoninových hraje v české poválečné architektuře. V průvodních textech se polemizuje s představou, že jde o architekturu normalizační, byť veškeré stavby byly realizovány právě za normalizace. Je však skutečností, že architektura Machoninových náleží duchovně do liberálních šedesátých let, kdy byly tyto stavby projektovány: posun do sedmdesátých let je praktickým důsledkem časového odstupu dokončení velkého stavebního projektu od jeho naplánování. Manželům Machoninovým se za normalizace zmenšily možnosti tvorby, neboť nesouhlasili se sovětskou okupací v roce 1968. V důsledku toho nebyli v r. 1972 přijati do Svazu architektů.

Dále mě pak katalog přesvědčil, že tvůrci se inspirovali tehdejší západní modernou, a tedy k ní náleží. Myslím, že podobně ošklivé stavby se tehdy stavěly třeba i v Anglii a jinde na Západě.

Z katalogu jsem si odnesl poznatek o výjimečnosti Thermalu v tom smyslu, že je autorským dílem i v interiéru. Architekti navrhovali kompletní vybavení, včetně zvláštních křesel a ostatního nábytku, až do takových detailů, jako je nádobí a příbory.

Bar ve foyer Velkého sálu. (foto: p. Filip Šlapal).
Interiéry jsou hezké, problém je zvenku.

V katalogu je zmínka o sporu, kdy se pí Machoninová neúspěšně soudně bránila proti změnám v interiéru hotelu.

Též jsem si z katalogu odnesl informaci, že v rámci architektonické obce byl manželský pár Machoninových výraznými osobnostmi. Zaujaly mě poznámky o rozdělení rolí mezi manželi: paní se soustředila na design a samotnou tvůrčí práci, pán musel být velký organizační a manažerský talent - to je zjevné i z těch střípků informací v katalogu.

Na důležitá jednání jsem nechodila já, tam chodil on. Když byla chyba v projektu, což se u velkých domů občas stane, a dali nás k arbitráži, on dokonce vyhodil právníky a chodil k arbitrážím sám. Vždycky přišel s čistým štítem, vždycky vyhrál.

Katalog bych každému vřele doporučil. Je krásně provedený, nádherně se čte. Především však čtenáře podnítí k přemýšlení o vlastním pohledu na věc. To je vidět i na tomto článku, že z větší části se věnuji vlastním pocitům a jen minimálně samotné publikaci.

V tomto duchu uvedu tedy i závěr: v katalogu jsem se v mnohém poučil. Ale přesto jsem (zatím!) nezměnil svůj celkově odmítavý názor na Thermal, že do centra Karlových Varů nepatří a město hyzdí.

Musím však přiznat, že katalog mě nalomil. Kdo ví - třeba otočím, a ještě ze mě jednou bude fanoušek!

Při čtení jsem si s úžasem uvědomil, kolik mých významných životních zážitků se pojí právě s Thermalem:

- pravidelné plavání v dětství s tatínkem, včetně highlightu - ovocného poháru ve Snack Baru;
- výchovné koncerty se školou ve Velkém sále, které všechny uváděl ten starý hrbatý pán;
- popové koncerty v pubertě (pamatuju si, že jsem byl ve Velkém sále na Tangu a Tublatance; už si nejsem jistý, jestli jsem byl na p. Peterovi Nagyovi; v Malém sále jsem byl - asi s dalšími 5 lidmi - na OK Bandu);
- taneční v Kongresovém sále (ale prodloužené (!) a závěrečná samozřejmě dycynky v Puppu);
- pozoruhodnou vzpomínku mám na živou politickou show v týdnech po převratu v r. 1989. Na pódiu v Malém sále měli jako putovní vystoupení svou politickou debatu p. Zeman (coby moderní levice) s p. Včelařem-Kotasem (coby konzervativcem). Třetím na scéně byl sportovní moderátor p. Škorpil (coby moderátor). I když z debaty si nepamatuji nic, než ten pohled na tři muže na scéně, jsem rád, že jsem tam tehdy šel, protože jsem sběratelem takových nečekaných přízračných zážitků;
- těsně po převratu studentský prázdninový job na festivalu, včetně toho, že jsem nouzově simultánně tlumočil do projekčního sálku pro zájemce o koupi film Černí baroni - netuším, jestli si ho přesto koupili;
- poslední dva roky pak vždy v květnu vyzvedávání startovního čísla v registračním centru půlmaratonu;
- posledních asi dvacet let (prakticky non-stop) pak samozřejmě ten pán, co před Thermalem hraje tenis sám se sebou.

Když bych se zkusil ještě vrátit více k té svíčkové. Katalog se mi velice líbí a je podnětný pro přemýšlení. Ale u drtivé většiny těch návrhů jsem rád, že se nerealizovaly. Obzvláště mě vyděsila skica dostavby staroměstské radnice v Praze.

Dostavba staroměstské radnice
naštěstí zůstala jen na papíře.

Stejně tak je štěstím, že se dále modernisticky nezastavovaly Karlovy Vary - například lázeňským areálem na Sokolském vrchu.

Toto na Sokoláku nestojí. Juchů.

Myslím, že kdyby se dnes rozhodovalo o stavbě Thermalu, nebylo by celkem žádných pochyb, že taková stavba se nemá realizovat.

Budiž odměnou architektům úcta jim rovných elitních příznivců moderny; nechť jsou oslavováni na výstavách a ve výstavních katalozích.

Byl bych ale stejně radši, kdyby i Thermal býval zůstal jen zajímavou studií.

Je otázkou, zda vedle slavných architektů jsme dostatečně vděčni těm anonymním (a zcela jistě přízemním) osobám v různých komisích a funkcích, které rozhodly v různých případech, že bořit a stavět se nebude. Tito neznámí hrdinové selského rozumu, kteří v sobě našli sílu postavit se vlivným architektům a zabránili realizaci jejich plánů, zůstávají historii skryti. O jejich díle se nekonají výstavy a nepíší se o nich eseje, ale o naše životní prostředí se často zasloužili neméně než ti architekti. Čest jejich památce, alespoň takto skromně, na mém blogýsku.


První věta knihy: Machoninovi patří k té silné generaci, která začala svou tvorbu v době doznívajícího historismu socialistického realismu a která od druhé poloviny 50. let navazovala přerušený kontakt se světovým děním.

Poslední věta: Skleněné části svíidel realizovaly podniky Lustry, Kamenický Šenov a Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí, kovové čsti byly dílem podniku Zukov Praha a družstva Napako.


Databáze knih: 100 % (z 1 hodnocení - já:-) )
Goodreads: dtto