Čáslavská (Jan Novák, Jaromír 99)

Kolegyně blogerka Eithné (její blog zde) mi laskavě zapůjčila komiks o paní Čáslavské, který kreslil můj dlouhodobý oblíbenec p. Jaromír 99.

Ke kritickému zařazení knihy odkazuji v plném rozsahu na recenzi na iliteratura.cz od p. Mandyse (zde). 

A nadále si mohu již volně pindat.

Kniha se mi líbila hezky; přečetl jsem ji jedním dechem ani ne za hodinu. Myslím, že rychlejší čtenáři to zvládnou i za půl hodiny.

Zanechala ve mně pozitivní dojem a mnoho podnětů k přemýšlení. Není to známkou kvalitní knihy, že už třetím dnem mi leží v hlavě a že při běhání a jiných rutinních činnostech si vedu vnitřní dialog o příběhu, který Čáslavská zobrazuje? Sepsal bych si s dovolením pár bodů z těchto vnitřních pochodů.

- Jednak je pro mě pořád nezvyklou novinkou žánr komiksu jakožto literatury faktu určené k superrychlému čtení, srovnatelnému například s dobou sledování dokumentu v TV. 

- Druhak nejsem zvyklý prožít si v knize silný příběh zaměřený na ženskou protagonistku. Současná pokroková popkultura se o to sice soustavně snaží, ale vychází jim z toho jen trapné konstrukce agresivních, fyzicky silných a uvědomělých žen. Mám podezření, že je možná objektivně těžké vytvořit dobrý příběh o ženách. V každém případě bych řekl, že  takových prací není mnoho. Zpracování životopisu paní Čáslavské mezi ně však patří. 

Poznámkou na okraj budiž, že i zde protagonistka přebírá částečně mužské chování, byť jen na gymnastickém náčiní. Podle knihy paní Čáslavská posunula ženskou gymnastiku mj. tím, že zvládla některé silově obtížné cviky, které do té doby ženy neprováděly. 

- Nejsilnější na knize je prožití si různých životních vztahů protagonistky. Jasně cítíme, že převážně šťastné vztahy byly s mentory a mentorkami, kamarádkami a kolegyněmi, rodiči a dětmi; smutné byly vztahy s politickými papaláši a s manželem.  

- Otevřenou otázkou pro mě zůstává hlavní zápletka, totiž její podpis pod prohlášením Dva tisíce slov v roce 1968 a jeho následky. Na rozdíl od jiných slavných sportovců své generace (p. Zátopek, p. Raška) odmítla následně podpis odvolat, i přes nátlak vysokých úřadů a policie. Tím si vědomě zničila možnost výdělků a stala se veřejným nepřítelem.

Stálo jí to za to? Jakožto výjimečná osobnost, která jen zásluhou vlastního charakteru a úsilí dosáhla světové špičky v oboru zcela mimo politiku, zahodila veškerou odměnu za svou práci jen kvůli spojení s prohlášením Dva tisíce slov. Se ztrátou výdělků šlo v ruku v ruce i ztroskotání nevydařeného manželství paní Čáslavské. 

Přečetl jsem si tedy prohlášení Dva tisíce slov, abych lépe pochopil, proč paní Čáslavská odmítla odvolat svůj podpis pod ním. Přesněji řečeno - pokusil jsem se to prohlášení přečíst. Protože ten text se prakticky číst nedá, jak je nezajímavý. Těžko ho vůbec popsat. Je to rozvláčný nevydařený fejeton? Obecně není nic špatného na tom říci si, že když budeme na sebe hodní, bude všechno lepší. V žádném případě však nejsou Dva tisíce slov ani strhujícím manifestem, o to méně promyšlenou analýzou. Existují texty, které ke čtenáři hovoří silně i přes propast staletí, ale Dva tisíce slov nezestárly dobře.

Na jednu stranu bylo tedy prohlášení Dva tisíce slov z individuálního pohledu pochybnou hodnotou a nemělo žádný smysl být loajální k akci tak prchavého významu a zaplatit za to těžkými omezeními po dlouhá léta; taková výměna musela být pro dotyčné až směšně a současně tragicky nesmyslná. Nelze se vyhnout paralelám s náměty ikonických románů Proces dr. Kafky a Žert p. Kundery.

Na druhou stranu si čtenář může uvědomit, že je možná naprosto typickým znakem příběhů osobní statečnosti, že ji lidé projevují vlastně celkem běžně ohledně záležitostí, jejichž praktickou důležitost lze lehce zpochybnit. Váhu ty záležitosti dostávají teprve zpětně díky obětem, které za ně lidé položí.

Domácí rozbor Dvou tisíc slov.

- Paní Čáslavskou jsem samozřejmě obecně znal, ale dosud mě nikdy nezaujala. Pamatuju si, že jako dítě jsem někdy doma (nebo na chalupě?) narazil na pár starých časopisů, které měli naši uložené z roku 1968. Byl to Mladý svět? Už nevím. Ale hlavní článek s velkými fotografiemi pojednával právě o paní Čáslavské na olympiádě v Mexiku 1968. Vsadil bych se, že tam byl i velice působivý snímek velkého náměstí zaplněného obrovským davem u příležitosti její svatby, které se zúčastnilo prý nepředstavitelných 100 000 lidí.

Symbolizovala pro mě vzpomínku na rok 1968: vizuálně silnou, ale obsahově prázdnou. Podobně jsem v 90. letech jako mládežník chápal i odkaz osmašedesátého: při převratu v r. 1989 hrála myslím vzpomínka na liberální šedesátky ukončené vstupem vojsk u mnoha lidí silnou roli. Postupem jsem však četl mnoho silných odsudků československých reforem a vůbec chování našeho vedení v krizovém roce 1968, které se napřed s chutí koupalo v přízni veřejnosti, ale nedostatek strategie a jakéhokoliv plánu pak nutně vedl v první krizi nejen k ústupu, ale k naprostému morálnímu zhroucení původně reformního vedení a zradě na vlastních příznivcích. O to nesmyslnější se zdály oběti, které příznivci reforem za svou podporu položili.

Snad by se dalo říct, že díky tomuto životopisu jsem se znovu vrátil v myšlenkách k tématu osudů obyčejných lidí v době na začátku normalizace, kdy byli masově i řadoví zaměstnanci na pracovišti konfrontováni s požadavkem vyjádřit formálně aktivní podporu správné pokrokové ideologii, i když jim byla ukradená, nebo s ní dokonce nesouhlasili.

Na stará kolena možná dozrávám k tomu, že začínám lépe jejich situaci oceňovat.

- Nevydařené manželství ve svém epilogu zničilo paní Čáslavské i nový život po převratu, který si vybudovala už jako dáma středního věku, kdy ji za zásluhy zaměstnal p. Havel jako svou poradkyni; mj. v kanceláři presidenta republiky vyřizovala žádosti obyvatel směřované na prezidentskou kancelář, jako svého druhu ombudsman. V 90. letech se její bývalý manžel dostal na vesnické diskotéce do potyčky s jejich společným sotva dospělým synem a na následky strkanice zemřel. Za pozornosti tisku byl syn odsouzen na čtyři roky za ublížení na zdraví s následkem smrti a následně dostal prezidentskou milost. Pocity viny a veřejné ostudy dovedly pí Čáslavskou na dlouhá léta do hlubokých depresí.

Komiksový životopis paní Čáslavské mohu každému vřele doporučit.

První věta knihy: Od svého otevření v roce 1973 přitahoval most přes nuselské údolí sebevrahy.

Poslední věta: Martin Odložil vyjádřil v roce 2006 své pokání nad tím, že jeho bratr a sestry přišli o otce i jeho vinou.

Goodreads: 87 % (ze 43 hodnocení)
Databázeknih: 85 % (ze 30 hodnocení)