Pobřežní kaple ve Vittu na Rujáně. Kosegartenova kaple (Christian Ohm)

Tuto třicetistránkovou brožurku jsem zakoupil jako drobný suvenýr v kostele ve vesnici Altenkirchen na severu ostrova Rujána během své obligátní rujánské minidovolené v prvním červencovém týdnu.

Brožura o vittské pobřežní kapli pojednává především o osobě p. Gottharda Ludwiga Kosegartena. Pan Kosegarten byl německý osvícenec, který kolem roku 1800, v době napoleonských válek, patřil k nejčtenějším německým básníkům. Rujána byla tehdy ještě pod švédskou správou. Pan Kosegarten se ucházel o místo faráře v Altenkirchenu: poté, co ve výběrovém řízení zvítězil nad třiceti jinými kandidáty, ho švédský král ustanovil farářem roku 1792 a tuto funkci vykonával do roku 1808. Vedle duchovní služby byl povinen zastávat i funkci starosty Altenkirchenu a pořádkového úřadu. 

Tyto úkoly byly vyčerpávající zejména po roce 1800, kdy Rujánou střídavě procházela francouzská a spojenecká vojska. Univerzální funkcionář p. Kosegarten proto v roce 1808 unaveně rezignoval a našel si klidnější útočiště na univerzitě v Greifswaldu, kde až do své smrti o deset let později přednášel historii a teologii.

P. Kosegarten byl celoživotně aktivní intelektuál – publikoval básně i kázání, byl v kontaktu s evropskými mysliteli a umělci, překládal zahraniční literaturu (například spisy ekonoma p. Smithe).

pan Kosegarten

Rujánu tehdy začali objevovat první němečtí romantici a pan Kosegarten se s nimi přátelil – hostil zejména dodnes nadčasově populárního malíře p. Caspara Davida Friedricha.

Kdo navštívil Rujánu, ten bezpochyby zná posvátné místo starých pobaltských Slovanů – Arkonu - na samém severním cípu ostrova. Vitt je rybářská osada hned vedle, leží mezi Arkonou a Altenkirchenem.

Vitt spadal pod farnost v Altenkirchenu a pan Kosegarten tam jezdil rybářům sloužit bohoslužby pod širým nebem na mořském břehu, kde k nim hovořil mimo jiné o sledích, jejich živobytí. Tyto bohoslužby se konaly vždy od konce srpna, po osm po sobě jdoucích nedělích, přičemž rybáři ho zvali vždy v okamžiku, kdy se začali objevovat sledi. Místní očekávali, že v kázání bude hovořit o „milých sledích“, neboť tak o nich smýšleli.

Sbírky těchto pobřežních kázání byly svého času populární a dodnes vycházejí – pěkný sborníček byl k mání i v tom kostele v Altenkirchenu. Nicméně jsem realisticky usoudil, že ho nejspíš nikdy nepřečtu.

Hledejte Věčného v přírodě. Studujte Mistra v jeho díle. Přátelé, vy nejste, bohudík, zamčeni v pozlacené kleci měst, ani upoutáni ve svých obchodech mezi čtyřmi úzkými vlhkými zdmi. Žijete většinu svých životů v otevřeném kraji pod božím oblačným nebem. ...

Denně sledujete vycházet a zapadat slunce. Každou noc pozorujete stoupat a klesat hvězdy. Každá duha, která se rozklene v oblacích, potěší vaše oči. Žádná jitřenka nezáří na modré obloze, aniž byste ji sledovali v hlubokém usebrání. Po celý rok jste očitými svědky deště, života, vznikání a práce uprostřed stále živé přírody. Vidíte klíčit, růst, kvést a zrát osivo. Vidíte, jak úrodné lůno země zamrzá, taje, kypří se a rodí. Vidíte moře ustrnout do lesklého zrcadla, abyste pak znovu slyšeli burácet jeho moc v plné síle. Jste tak blízko dílům Božím, a tedy i jejich velkému Staviteli.

Kdo – jako já – je též fanouškem dovolených v NDR, ten dobře zná příslovečné počasí na Baltu. Tím trpěly i tehdejší bohoslužby, které se při nepřízni živlů musely konat v největší stodole v osadě, kde se tísnili společně lidé a zvířata. Zvířata vydávala při bohoslužbě různé zvuky, které narušovaly soustředění na zpěv i důstojnost kázání. Z toho vznikla myšlenka postavit pro tyto účely pobřežní kapli, kde zvířata rušit nebudou.

Stavba osmiboké kaple začala roku 1806 a švédský král ještě podpořil výstavbu darem stavebního dřeva. Následný příběh je příznačný a smutně zábavný.

Výstavba se prodražovala a musela být přerušována po dobu francouzských okupací. Dokončena byla až o adventu 1816, již bez přítomnosti p. Kosegartena.

V důsledku nedostatku financí a dlouhé rozestavěnosti však měla kaple řadu vad a nedodělků; úhrada nákladů na odstranění vad a nedodělků byla požadována od bývalého faráře, jenž byl právně v postavení osoby odpovědné za dodání díla.

V mezidobí – po vídeňském kongresu – připadla Rujána Prusku a nová pruská správa pokračovala v nemilosrdném vymáhání pohledávek jak po chudákovi bývalém faráři, tak – po jeho smrti – i proti dědicům. Pruský stát se dokonce přihlásil jako věřitel do dědického řízení o pozůstalosti po dobrém osvícenci.

Spory s dědici byly ukončeny až sedm let po Kosegartenově smrti, kdy se věci ujal vrchní prezident pruské pomořanské správy a zajistil rekonstrukci kaple.

Kaple stojí dodnes. Na vlastní oči jsem ji bohužel zatím neviděl, ale dle brožury se využívá pro občasné bohoslužby (pro místní i turisty) a hlavně je oblíbeným místem pro svatby.

Brožurka se mi líbila hezky – pobřežní kázání a pobřežní kaple jsou přiměřeně romantické, zatímco osud osvíceného romantického kazatele naprosto realistický.

 

První věta knihy: Tento průvodce vychází ve 200. jubilejním roce pobřežní modlitebny ve Vittu.

Poslední věta: Brzy zmizí purpurové světlo / a mihotání večerní hvězdy / pokryje noční temnou šedí / celé modř oblohy. Caspar David Friedrich

   

Goodreads: 70 % (ze 2 hodnocení)