Grébovské motyky a další pražské legendy (Pavel Houser)

Pan Houser je celoživotně mým oblíbeným autorem. Když jsem si tedy všiml, že v knihkupectví lze ještě získat knihu jeho pražských legend z roku 2021, neváhal jsem.

Text nakladatele na zadní straně Grébovských motyk hovoří o "dekadentním bedekru". Sám autor se v předmluvě hlásí k "lexikonům pražských strašidel, hospod, hrůzyplných mordů či přírodních památek"; navazuje na ně s cílem vytvořit "přehled odvrácené části města". Tím městem je samozřejmě Praha, milovaná Houserova vlast.

Úvodní návod ke čtení rozlišuje mezi dvěma tvářemi Prahy, spíše mezi dvěma městy: jedním racionálním, nudným, kterým procházíme, když na každé křižovatce odbočíme vpravo. Pan Houser se však toulá městem odvráceným, které se otevírá těm, kdo pokaždé odbočí doleva: 

Kdo se dá naopak vlevo, sezná, že v Praze žijeme v nejlepším z možných světů, a stane se nálevníkem. Však Praha náleven je plná a jsou pro povahu města ve skutečnosti mnohem důležitější než třeba kavárny či jiné kulturní zvrácenosti. 

Následuje 42 záznamů o smyšlených lokálních pověstech či magických podivnostech. Jednotlivé kapitoly jsou velice krátké, na jednu dvě stránky. Představují však zneklidňující výzvu pro malého šprta, který se skrývá v každém čtenáři: každá kapitola začíná v pravdivých reáliích, ale autor rychle přechází do fabulování a především slovních hříček. Každý čtenář pyšný na své všeobecné vzdělání je nervózní, když si není úplně jistý, kde končí realita a začíná skutečnost.

Například legenda Malvazinské strašidlo je založena skutečnosti, že na hřbitově v Malvazinkách má být uložen p. Ladislav Klíma. To mě donutilo ověřit si toto tvrzení v brožuře Procházka po malvazineckém hřbitově, kterou mám shodou okolností zrovna v hromádce na přečtení. A skutečně, hrob p. Ládi Klímy je v sekci C I, místo 189.

Pan Houser k aktuální činnosti velkého pana L. Klímy píše:

Klíma se však opravdu ukázal být absolutní vůlí. Jakmile bídné tělo v hrobě dostatečně zetlelo, ztratilo svou moc a nedokázalo se rozmarům ducha dále bránit. Ten se tudíž čas od času vyškrábe z hrobu a přiměje tělo k pohybu.

Současný Ladislav Klíma však není klasické strašidlo, žádný éterický obláček, ale pořádná chodící mrtvola, která pije, jí a zapáchá. [...] Jak si duch opatřuje alkohol, není známo; možná však díky své absolutní vůli se starými návyky skoncoval a stal se abstinentem. Když pak náhodou potká vzácného nočního návštěvníka, začnu mu jako za starých časů vykládat, že pohrdá normálním životem a hodnotami spořádaných občanů. To by ovšem s ohledem na stav, v jakém se nachází, nemělo nikoho překvapit.

Jako i v jiných vlastivědně-literárních spisech p. Houser v tónu vyprávění balancuje na hraně zapáleného vlastenectví a hluboké osobní zaujatosti pro věc alkoholu a podivínství, současně však cítíme neustálou ironii a zálibu v přechodu do věcné lidově-naučné dikce, která mu byla vlastní z dlouholetého působení ve vědecké publicistice (zajímavé je, že web scienceworld.cz již není aktualizován, ale pořád je dostupný).

Knihu jsem na počátku léta přečetl s chutí a mohu ji doporučit.

První věta knihy: Od dob Jericha, tedy od počátku věku měst, slídí město lačně po svém okolí, pozorně sleduje, jaká další území a lidi by mohlo pohltit.

Poslední věta: Zvlášť odolní jedinci dokážou prý takto fungovat celé roky, aniž při tom způsobí svému zaměstnavateli nějakou škodu.

Goodreads: 80 % (ze 2 hodnocení)
Databáze knih: 63 % (ze 7 hodnocení)