20. listopadu 2016

Hlasy a hvězdy (Mycelium #5, Vilma Kadlečková)

Paní Kadlečková komunikuje vzorně se svými čtenáři. Mohli jsme tedy pozorovat na sociálních sítích prakticky v přímém přenosu, jak se pátý díl pentalogie Mycelium, který měl být posledním, proměnil v průběhu psaní v díl předposlední. Rozuzlení ságy se odkládá až na příští rok, na šestý díl.

Pí Vilma Kadlečková, Mistryně české fantastiky, svou novou definicí slova "pentalogie" zcela stylově a důstojně naváže v domácích podmínkách na výkon Mistra britské (= světové) sci-fi p. Douglase Adamse a na jeho legendární, opakovaně upravovanou definici pojmu "trilogie". 

Kdybychom se bavili o fotbale, hodilo by se připomenout floskuli, že mužstvo nesmí myslet na to, jak vyhrát ligový titul na konci sezóny; hráči i trenéři se musí za všech okolností soustředit právě jen na nejbližší zápas. Stejně tak je předčasné zaobírat se nadějemi, jak moc nepřesné bude nakonec označení "pentalogie", až celá myceliální sága skončí. Když se vrátím k příkladu Stopařova průvodce po Galaxii, tak p. Adams čtyřdílnou trilogii dále rozvinul do trilogie dokonce pětidílné. Nejsem jistě sám, kdo by se neurazil, kdyby nakonec i Mycelium bylo nejen šestidílnou, ale klidně i sedmidílnou pentalogií.

Autorka v rozhovorech vysvětluje rozšíření textu oproti plánu tím, že chtěla čestně dotáhnout všechny linie příběhu, aby vybudovala konzistentní perfektní konstrukci románového děje a motivací hrdinů. V Hlasech a hvězdách se objevují částečně i někteří vedlejší protagonisté z předchozích částí, na které jsem úplně zapomněl; počítám, že sehrají ještě nějakou roli ve velkolepém finále. Opět jsem si uvědomil, jak bohaté spektrum plastických a atraktivních postav Mycelium nabízí. Stále si přeji dozvědět se, co budou dělat dál!

Bavili jsme se doma o otázce, nakolik perfektně musí být dotažené všechny logické souvislosti příběhu: já osobně jsem tím typem čtenáře, kterému na tomto literárně-technickém aspektu moc nezáleží. Nejsem zvyklý kontrolovat, zda motivace hrdinů je konzistentní v celém románu a zda jednají vždy racionálně. Vím však, že mnoha jiným čtenářům záleží na tom, aby jednání protagonistů obstálo i při hnidopišské chladné revizi. Často se setkávám (byť spíše u filmů než u knih) s připomínkami typu "to byla blbost, protože on složitě hádal kód u zámku, když si mohl přece o dvě místnosti dříve vzít ten dynamit, co tam ležel, a vyrazit dveře explozí" nebo "jaktože elektromagnetický impuls zničil zařízení A, ale o pět minut později fungovalo zařízení B" nebo "jaktože zde vystupuje p. Ewing jr., když před pěti díly umřel" apod.

Mně osobně jsou podobné věci lhostejné, nikdy na ně nemyslím. Umělecké dílo neberu jako logickou úlohu. Četbu beletrie prožívám čistě emocionálně: nechávám se vést krásou jazyka a vnímám jen atmosféru konkrétního odstavce a konkrétní stránky, kterou právě čtu. Nejvíce oceňuji psychologické pasáže, v nichž se mi podaří naladit se na autorské sdělení (případně si do textu dodat nějaký kousek svůj). Touto kvalitou Mycelium oplývá; krásně kombinuje žánr s osobním prožitkem.

Jako čtenář si na Myceliu užívám ještě další tři věci, které mám (společně s psychologickými pasážemi) na literatuře nejradši:

1. Čirá zábava a potěšení ze scifárny, kde se lítá po vesmíru a z božstva se (vy)klubou mimozemšťani. Existuje nějaké profláklejší klišé, než že mystické náboženské texty nějaké kultury se ukazují být z určitého pohledu věcným popisem setkání s nadřazenými vesmírnými rasami? Kolik dílů původní série Star Treku je na tomto principu vybudováno? Kolik (desítek) milionů franků si celoživotním omíláním tohoto jediného gagu vydělal spokojený švýcarský důchodce p. von Däniken? Když takový motiv byl skvělou zábavou v minulosti, znamená to, že to skvělou zábavou nezůstává dál?

2. Humor. Suchý, intelektuální, úsporný, ale všudypřítomný - jako proces, který pořád běží na pozadí počítače, zatímco děláme něco jiného.

3. Moudré sentence o životě. Každých pár stránek přichází nějaký řezavý postřeh, nad kterým se mi sevře hrdlo. Tak má vypadat beletrie!
Chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomil... ale Lucas je v tom nejryzejším, nejpůvodnějším smyslu slova statečný. Nenechá se zastrašit. Nenechá sebou vláčet. Když mu zkusíš vyhrožovat, nedocílíš vůbec ničeho. A zároveň je velkorysý - což je jenom jiný aspekt téhož.
Mycelium není věru žádné smířlivé povídání o lidičkách: postavy jsou hluboce nespokojeny a vlastní nároky jim nedovolí žádnou pohodu. Například jednou ze dvou - asi hlavních - postav je mladý dlouhovlasý blonďatý fomalhiwský Mistr p. Aš~šád, který žije prostě, pravidelně medituje, má naprostou kontrolu nad svou myslí i tělem, sedává v lotosovém květu a vůbec vykazuje silné buddhistické rysy. Přesto ho pí Kadlečková staví do takových situací, které i jeho nutí překračovat sama sebe. Ani tento duchovní guru a bojovník není člověkem, který by se snadno smiřoval s věcmi, přestože ty věci nejspíš nejdou změnit.

Specialitkou Mycelia je z mého pohledu kombinace životních postřehů jak z pohledu zezdola, tak i shora, tzn. sledujeme počínání slabých lidí, kteří jsou konfrontováni s obrovskou přesilou moci. Se stejnou přirozeností však tento román nabízí ve velké míře i pohled lidí mocných nebo výjimečně nadaných.
Ona jen musí dát celý tenhle lunapark na povel schopnému člověku. Někomu, kdo dokáže udělat plán, vymyslet osnovy, zvládnout logistiku, zajistit propagaci, sehnat učitele. Někomu, kdo do toho dá celou svou duši... a neuvědomí si včas, že ona pak na konci přijde a plody jeho práce si očeše do vlastního košíku.
Základ je dobrá organizace, propracovaná metodika  - a peníze.
Celkový dojem z páté části Mycelia bych tedy shrnul tak, že mi zpočátku trochu trvalo vžít se po delší odmlce do všech načatých dějových linií. Proud vyprávění mě však postupně stále silněji uchvacoval a ve druhé polovině již zcela uchvátil.


První věta knihy (je stejná ve všech částech): Nejdůležitější věci se odehrají vskrytu, protože tím, jak zůstávají utajeny naší mysli, nad námi získávají moc.

Poslední věta: Něco se našlo a setkalo a završilo; další vrstva ürrimäe se rozlomila; a skrz její tvář prošel chlad.


Databáze knih: 96 % (z 5 hodnocení)
Goodreads: 88 % (z 5 hodnocení)


Články o ostatních dílech Mycelia:

- Jantarové oči (Mycelium #1) - zde.
- audiokniha Jantarové oči - zde.
- Led pod kůží (Mycelium #2) - zde.
- audiokniha Led pod kůží - zde.
- Pád do temnot (Mycelium #3) - zde.
- Vidění (Mycelium #4) - zde.
- audiokniha Pád do temnot (Mycelium #3) - zde.


3 komentáře:

  1. Stejná snad není celá věta, ale jen 6 slov, ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když už budeme puntičkáři, tak 5 :) A postupně se rozvíjí, tak, jak se odhaluje Sgen, a stejně, jako se rozkrývá stále bohatější podhoubí...

      Vymazat
  2. Chystám se odpovědi, ale nemůžu nějak bohužel doma pořád najít čtvrtý díl, abych provedl rešerši :-)

    OdpovědětVymazat