Neoznačil bych se za nějakého velkého fanouška ruské klasické literatury. Nečetl jsem ji dokonce ani na gymplu a v prvních letech na vysoké škole, což je myslím životní období, v němž se vzdělaní lidé tomuto duševnímu cvičení typicky věnovávají. Ani nyní, v dospělosti, bych asi ruské klasiky nečetl, nebýt technického pokroku v podobě široce dostupných podcastů, audioknih a hlavně automatizovaného čtení e-knih syntetickým hlasem (
text to speech). Historicky prožíváme roky prvního masového rozkvětu dlouhých audioformátů, které tvůrcům i spotřebitelům otevírá současná technologie. Čas, který trávíme cvičením a běháním, všedními domácími pracemi a rutinami anebo dojížděním a docházením, lze bez námahy zhodnotit a zpříjemnit posloucháním dlouhých textů dle vlastních intelektuálních zájmů, na něž bychom jinak čas neměli.