Jedna věc mi připadá lehce paradoxní: jakožto průměrný spotřebitel jsem si obecně myslel, že ze dvou sad superhrdinů má DC Comics horší složení než Marvel. Ten dojem vznikl v důsledku kinematografického univerza Marvel Comicsu: přestože do kina nechodím, tak jsem se zpoždením let (až desetiletí) postupně i já viděl velkou část marvelovských filmů. Hlavní šestici marvelovských superhrdinů jsem si ve filmové podobě oblíbil; ptal jsem se manželky, jestli jsem zvláštní, když mám rád ty postavy, ale nelíbí se moc ty filmy. Prý je to mezi fanynkami běžný názor.
Přitom oproti Marvelu má DC Comics o dost silnější sestavu: zejména p. Batman a p. Superman dle mého tvořili po dlouhou dobu vlastní kategorii charakterů z hlediska proslulosti: tyto pány zná úplně každý. Marvel neměl žádné vlastní duševní vlastnictví srovnatelné proslulosti, a zhodnotil je až pomocí Holywoodu.
Na obálce Počátku jsou citovány ohlasy recenzentů, kteří tuto řadu doporučují pro začátečníky v oblasti komiksu. Mohu potvrdit, že Počátek je obecně srozumitelný a líbil se mi hezky.
Setrvává však můj osobní problém se superhrdinskými komiksy, že pořád nějak nevím, z které strany k nim čtenářsky přistoupit. Mám je jen zběžně prolistovat? To mi připadá strašná škoda, když držím v ruce sice brožuru, ale přeci jen na těžkém papíru s nádhernou kvalitou tisku. Mám se kochat jednotlivými panely? Je pravda, že kompozice panelů a stránek bývá zajímavá a znalec by ji jistě ocenil.
 |
| Lidé neměli zprvu superhrdiny rádi (zdroj: stránky vydavatele) |
Samotný příběh bývá primitivní. To by nevadilo, kdybych cítil k superhrdinům nostalgii či jiné silné zaujetí. Problémem však je, že k superhrdinským příběhům žádný emocionální vztah nemám.
Dovedu si představit, že tyto knížky mohou fungovat třeba u amerického spotřebitele středního věku, pokud si nějaké ty sešity pořizoval v dětství. Když jsme třeba dětem nutili Čtyřlístek (v rámci zoufalého výchovného boje proti obrazovkám a pro papír), tak i v dospělosti jsem si prohlížel Čtyřlístek se zájmem, protože jsem ho v dětství miloval a četl snad stokrát dokola. Tím jsem si vytvořil ke Čtyřlístku silný vztah.
Jsem celoživotní fanoušek sci-fi a dobrá scifárna mě dovede chytit i v mém již značně okoralém duševním rozpoložení. Bohužel superhrdinské komiksy bych z hlediska svých čtenářských pocitů vůbec nezařadil mezi sci-fi, kterou mám rád. Sci-fi je nejlepší, když spojí nějakou svěží technologickou a společenskou spekulaci se zručnou akcí a humorem. Superhrdinové úplně svěží nejsou: v sešitech jsou pro nové série ždímány poslední kapky z postav, které vznikly pomalu před stem let; je otázka, jakou duševní výživu může přinést dvacátá předělávka něčeho, co bylo kreativní v době kolem druhé světové války. Ale připouštím, že pokud majitelé těchto postav vytrvají v propagaci novým generacím publika, mohou se superhdinové stát globálními mýty naší doby.
Nejsem si však jist, nakolik se mladí teenageři zajímají o americké superhrdiny: našemu domácímu exempláři jsou zcela lhostejní. Komiks přitom konzumuje náruživě, ale pouze japonský.
Jestli se mi na aktuálních komerčních superhrdinských světech něco líbí, tak je to přirozené prolínání se starověkými mýty. I po letech považuji za mistrovský kousek, že p. Thor a p. Loki jsou sympatickými členy týmu s charaktery jako p. Hulk, pí Black Widow nebo p. Iron Man.
Liga spravedlnosti nemá sice (přinejmenším v tomto sborníku) žádného člena přímo ze starověku. Avšak Aquaman je asi těžko něco jiného než Poseidon a Wonder Woman je prostě Amazonka. Navíc na konci sešitu se jako padouch budoucího vývoje objevuje pí Pandora, včetně skříňky jako své příznačné rekvizity.
Závěr laboratorních prací: i když mám ke komiksům celkově rezervovaný vztah, tato knížka se mi líbila hezky.
První věta knihy: Bývaly doby, kdy je svět nenazýval svými největšími superhrdiny.
Poslední věta: Stone se aktuálně snaží lva nahradit a nazývá jej "bombou, která čeká na odpálení".
Goodreads: 80 % (z 15 513 hodnocení)
Databáze knih: 82 % (z 81 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat