Tyranie: 20 lekcí z 20. století (Timothy Snyder)

O malinké příležitostné knize p. Snydera jsem zahlédl zprávy v médiích. Když ji měl kolega v práci na stole, tak jsem neváhal a půjčil jsem si ji.

Historik p. Snyder je mým idolem od té doby, co jsem si přečetl jeho knihu Krvavé země. Jeho výklad utrpení občanů východní Evropy v době druhé světové války a kolem ní byl pro mě unikátní a otevřel mi nové perspektivy. (Na blogýsku jsem o Krvavých zemích psal zde.)

Tyranie vznikla jako reakce p. Snydera na volbu p. Trumpa presidentem USA. Zjevně vnímal tohoto kandidáta jako smrtelně vážnou hrozbu a jeho vítězství jako možný počátek tyranie srovnatelné s evropskými totalitními tyraniemi, jimiž se jako historik zabývá.

Ve dvaceti kapitolkách formuluje rady dnešnímu občanovi, jak rozpoznat nastupující tyranii a jak se vyhnout tomu, abychom se stali jejími oběťmi, anebo pachateli. Doporučuje například uvědomit si hodnotu institucí jako je justice nebo média a chránit je, dodržovat v zaměstnání profesionální etiku, podporovat nějakou dobročinnou organizaci, zajímat se o politiku, chodit volit či chovat se slušně i k lidem, kteří upadnou zrovna do politické nemilosti.

Ke všem těmto aspektům uvádí příklady, jaké chyby dělali a iluzím propadali naši předci v době nacismu či komunismu.

Hrdina jedné knížky Davida Lodge říká: každý se jednou miluje naposledy, ale neví přitom, že je to naposledy. S hlasováním je to stejné. Část Němců, kteří v roce 1932 hlasovali pro NSDAP, určitě chápala, že se asi na delší dobu jedná o poslední reálně svobodné volby, ale většina si to neuvědomovala.

Silnou stránkou knihy jsou drobné, avšak hodnotné empatické postřehy o nástupu meziválečných tyranií v Evropě.

Jakožto Čechovi mi lichotilo, jak mnoho příkladů tento americký autor uvádí z československých dějin - jednak z doby nástupu komunistického režimu a poté ze zkušeností disidentů se šikanou ze strany režimu.

V americké politice se vyznám málo, takže netuším, jak přínosný je text pro své hlavní adresáty ve Státech.

Z mého pohledu však p. Snyder nechává otevřené některé otázky, které si ve vzrušené politické situaci v EU od migrační krize v r. 2015 kladu. Například je zvláštní, že nikde nevyzvedává hodnotu široké svobody slova a absence cenzury; naopak se opakovaně vrací k nebezpečí zneužívání svobody slova.

[Otcové americké ústavy] znali Aristotelovo varování, že společenské rozdíly s sebou nesou nestabilitu, i Platónovo mínění, že demagogové se domáhají tyranské moci zneužíváním svobody slova.

Hájí tradiční média a je znepokojen dnešními možnostmi kandidátů oslovovat ve volbách voliče přímo pomocí sociálních sítí. Velice kriticky se staví též k volnému toku laických informací a komentářů na internetu; doporučuje od elektronických médií co možná abstinovat a v zájmu duševní hygieny vyhledávat spíše kontakt s reálnými lidmi tváří v tvář.

Osobně cítím v mnoha ohledech smutek, co technologické změny působí v různých oborech duševní práce. Vidíme, že nové technologie odstraňují nezbytnost různých zprostředkovatelů a distributorů na cestě mezi tvůrcem/výrobcem a spotřebitelem. V mnoha oborech hospodářských i kulturních tyto změny vygumovaly bývalé mocné držitele klíčů k branám na trhy (a pracovní místa v těchto institucích). Bankovní pobočky mají stále méně práce, transakce se vyřizují online. Pravděpodobně jsme na počátku konce platebních karet, které lze s výhodou pro spotřebitele nahradit mobilem, přičemž platby zajišťují nebankovní subjekty. E-knihu lze uploadovat bez vydavatele a knihkupce rovnou na Amazon, namísto herci namluvené audioknihy nám ji syntetickým hlasem přečte aplikace v mobilu; tvůrci PC-videoher nepotřebují vydavatele, aby hru dostali k hráčům - prostě ji nahrají na Steam a okamžitě ji má k dispozici celosvětová hráčská komunita; s drobnými potížemi není nutno chodit k daňovému poradci nebo advokátovi, s trochou štěstí lze vygooglit texty zákonů a názory a probrat je na specializovaném diskusním foru... atd. apod.

Duševní pracovníci v nejrůznějších oborech jsou pod velkým tlakem, aby poskytli uživateli reálnou přidanou hodnotu, která odůvodní náklady na jejich práci ve srovnání s komfortem, který (zdarma, výměnou za data) dávají dnešní globální informační služby a jejich algoritmy.

To vše je realita i v politice: myslím, že sociální sítě nezvratně změnily politiku. Nástup populistických stran není náhodný a ani jednotný odpor médií s ním nic neudělal. Twitter a Youtube laicizovaly možnost kontaktu s voliči pro politiky (a s publikem pro politické komentátory) mnohem radikálněji, než kdysi knihtisk otevřel cestu širší veřejnosti ke knihám ve srovnání s ručním opisováním.

Ve světle kapitoly, v níž p. Snyder varuje před šířením konspiračních teorií, je na pováženou, jak velký prostor dává spekulacím o vlivu, jaký měl ruský vliv na poslední americké prezidentské volby a jak významná byla ruská podpora kandidátu p. Trumpovi. Dnes jsme už o nějakou dobu od voleb dále a nejsem si jistý, co strašného vyšlo najevo. Když bych se ptal na podivné zákruty americké zahraniční politiky a na vliv jiných zemí, tak osobně mi tedy první na mysl nepřijde zrovna Rusko. O vlivu jiných cizích mocností na americkou politiku se však kniha nezmiňuje.

Knihu jistě doporučuji ke čtení jako důležitý hlas v dnešní politické debatě.


První věta knihy: Historie se sice nikdy neopakuje, ale skýtá nám poučení.

Poslední věta: Ale následně uzavírá: "Tak pojďte, půjdem spolu."


Databáze knih: 86% (ze 178 hodnocení)
Goodreads: 85% (z 20 829 hodnocení)