Jaroslav Foglar (Boj o první místo)

Knihu Boj o první místo doporučila manželka mladšímu synkovi jako četbu pro čtenářský deník. Synek nám tuto knihu předčítal každý večer nahlas.

Znovu jsme si připomněli, jaká neuvěřitelná bomba tento text je. I naše nepříliš čtenímilovné potomstvo bylo unešeno, a to nemluvím o nás, rodičích. Syn nechtěl se čtením prakticky přestat - přidával vždycky další a další kapitoly, co jen hlasivky dovolily.

Počítám, že náš posluchačský zájem hrál velkou roli, ale našeho páťáka upoutal i samotný příběh, přestože jinak prakticky nečte; kvůli chabé slovní zásobě je pak pro něj takovýto starší, byť jednoduchý literární text psaný prakticky cizí řečí - jak kvůli neobvyklým a zastaralým výrazům, tak i kvůli reáliím a kontextu. O to více hřálo naše provinilé vychovatelské srdce, když jsme mu mohli neznámé pojmy vysvětlovat. Hlavní sdělení bylo však pro něj srozumitelné a jasné i přes tyto překážky.

Boj o první místo vyšel poprvé v roce 1936; nejsem velký znalec Foglarova díla, ale manželka je. Oba se shodujeme, že je to jeho jasně největší hit. Celý text jak odlitý z jednoho kusu; děj svižně odsýpá v kraťounkých kapitolách. Skvěle postihuje psychologii velkého množství postav, často zabrousí do temných, až traumatických zákoutí. Nikde však nejde o emocionální trápení čtenáře: zlo je popsáno klidně a s odstupem, ve skutečnosti je analyzován jeho vznik z obyčejné touhy zapadnout, zalíbit se, vyniknout. Emočně náročnější části jsou především vyváženy těmi fantastickými pedagogickými pasážemi, které všichni na p. Foglarovi tak milujeme.

Autorovi se skvěle povedl koncept knihy, který je postaven na kontrastu mezi špatným kolektivem ve školní třídě (nedaří se mi zpětně najít přesný ročník, protagonistům je cca 13 - 14 let) a dobrým kolektivem v Junáku. 

Ve třídě vládne přísná autorita učitelů, kteří však se žáky nekomunikují, nemotivují je a nic o nich nevědí. Vztahy mezi žáky nabývají pod pokličkou tlaku patologických rysů. V důsledkku toho pokus třídního učtiele o delegaci úkolů končí jen dalším rozkladem a tyranií. Představitelem pokleslosti je Ruda Lorenc - sobecký krasavec, který šikanuje koho může.

Ačkoli měl Ruda Lorenc tolik kamarádů a obdivovatelů ve třídě i mimo ni, přece doopravdy a upřímně kamarádil pouze s jedním hochem. Tím byl Robert Kaňka. [...] Robert Kaňka byl jedním z mála hochů, na které neplatilo Rudovo osobní kouzlo; alespoň to na sobě nedával nikdy znát. S Rudou sice kamarádil, ale ne tak patolízalsky jako ostatní. Choval se k němu spíše jako laskavý starší bratr než jako rovnocenný kamarád. Tak také jejich přátelství vypadalo. K jiných hochům byl Ruda výbojný, odmítavý a pyšný. K Robertovi byl poddajný a krotký.

Morálního dna dosáhne třída, když platí chudému dělnickému synovi Věnceslavu Lancovi po housce za to, když si nechá dát ránu do obličeje. Ve chvilce slabosti se nechá strhnout i hlavní protagonista Petr Solnar; v poslední chvilce se však zarazí a najde v sobě sílu mravně správného jednání. Pozná obrovskou sílu tohoto smyslu a nechává se jím pak vést.

Světlou stranu síly zobrazuje pro p. Solnara junácký oddíl, kam začne docházet. Junáci mají též svého vůdce, ten však s mladíky promyšleně pracuje na jejich rozvoji a motivuje dobré stránky jejich charakteru; ti nejlepší dostávají šanci rozvíjet se jako vedoucí dílčích skupin, které dostávají důvěru. Kdo má včasnou docházku, pravidelně cvičí a jeho uniforma, pardon - kroj!, je vyžehlený (byť sluncem vyšisovaný), ten má nejvíc bodů a je i vnitřně šťasten a spokojen!

Většinou byli hoši dobře rostlí a také jim kroj pěkně slušel. [...] Bylo však také vidět, že někteří z nich si svého kroje příliš neváží. Měli jej pomačkaný a nedbale uvázané zmačkané šátky u krku. Jak to vypadalo nepořádně! Prostě - neuměli se do kroje obléci a pořádně jej opatrovat. Zato Viktor byl oblečen "jako ze škatulky". Jeho košile i šátek byly sice vybledlé od slunce a od stálého praní, právě tak i jeho kraťoučké manšestrové kalhoty. Ale vše bylo čisté a rovné. Petr mohl na Viktorovi oči nechat.

Hlavní kvalitou je však bohatost postav třídního kolektivu, které jsou podány stručně, ale suverénně - jsou jednoduše rozkošné.

Až někdo bude vyplňovat na goodreads.com metadata o Boji o první místo, tak si bude muset přiznat, že kniha nemá žádnou "silnou ženskou postavu", především proto, že nemá prakticky žádné ženské postavy. Je však příkladem, že podobné vnějškovosti nejsou pro kvalitu díla podstatné; nepozoroval jsem ani na paní choti, že by vyžadovala v ději více ženských.

My všichni bychom měli pravidelně cvičit, být ukáznění a kraťoučké manšestrové kalhoty nás všech by měly být rovné a čisté!

První věta knihy: Petr Solnar se sice nikdy na školu příliš netěšil, ale v tomto nastávajícím školním roce se jí skoro obával.

Poslední věta: Buď mužem!

Databáze knih: 83 % (z 515 hodnocení)
Goodreads: 73 % (z 135 hodnocení)