Nakladatelství Nová vlna vydalo sborník všech dohledaných českých povídek česko-amerického spisovatele p. Breuera.
Nejstarší texty pocházejí již ze samého počátku 20. století. Autor pak publikoval celý život, až do počátku 40. let. Většinou jde o sci-fi, několik povídek je obecně dobrodružných či psychologicko-krajanských.
Jak jsem zjistil až v této knize, kterou jsem získal od pana vydavatele, drabble je literární útvar o přesně sto slovech, který autoři píší často na internet jako výzvu, kdy každý den je jiné zadání. Díval jsem se, že existuje pravidelná akce Duben - měsíc drabble, takže tento článek vychází akorát včas. Mám dojem, že dubnová žeň v titulu knihy s uvedenou akcí souvisí.
Napíšu si dnes jen stručnou poznámku o komiksu, který jsem si půjčil v knihovně.
Rád bych dnes napsal o skvělém letním čtení z letoška.
Nepamatuji si, kdy naposled jsem byl v knihovně; jsou tomu dva, nebo už tři roky? Nyní, na počátku léta jsem pocítil chuť si něco zas po čase vypůjčit, tak jsem si prodloužil průkazku.
Pan Houser je celoživotně mým oblíbeným autorem. Když jsem si tedy všiml, že v knihkupectví lze ještě získat knihu jeho pražských legend z roku 2021, neváhal jsem.
Obnovili jsme dvě skříně na knihy a při té příležitosti jsme protřídili opět po letech naše knihy. Na jednu kupičku jsem si dal knihy, které nebudu nejspíš schovávat, ale před rozloučením si je ještě přečtu.
Dnešní knížka je připomínkou jednoho fenoménu, který si ve svém životě poslední dobou silně uvědomuji. A těší mě. Jde o to, že jak dítka dospívají, zjišťuji, že pořád větší část svých zálib přebírám od nich.
Už to bude pomalu dvacet let, když jsem poslouchal soustavně na ipodu jako podcast knižní recenze německého státního rozhlasu. A tam jsem slyšel pojednání o finské knize, které mi utkvělo v paměti dodnes. Když se minulý rok manželka začala silně zajímat o vše finské, tu knížku jsem dohledal a dal jsem ji jí jako dárek.
Po dlouhé době text, který mě ihned zaujal, uchvátil a rozesmál. Na silvestrovském knihomolském večírku u přátel ležela na stolku mj. kniha, kterou si paní domácí přivezla z nedávné cesty na Slovensko. Podíval jsem se na vydavatelský text na zadní obálce, zaujal mě. A když jsem se začetl do předmluvy, věděl jsem, že tuto knihu si musím sehnat.
Přes svátky jsem dočetl druhou část nové trilogie Deník 2038.
Psát o jednotlivých dílech starých detektivek, které každý zná, je pochybné. Ale stejně to udělám.
První díl nové dystopické trilogie Deník 2038 mi laskavě věnoval p. president fandomu. Měl jsem možnost už minulý rok si přečíst část německého rukopisu, který nyní tedy vychází v českém překladu. Kniha nemá uvedeného žádného autora - pouze vydavatele p. Lewhardta. Jako překladatelka je uvedena paní Šimona Löwensteinová.
Další kousek ze starých sci-fi, které vyřazoval p. president. Malá knížka se jménem p. Stanislava Lema mě lákala k prázdninovému přelouskání.
Na návštěvě u p. presidenta jsme se probírali starými knihami, které budou vyřazovat. A vzali jsme si pár kousků, které bychom zkusili přečíst ještě před posláním do nějaké knihobudky.
Útlá knížka o 130 stránkách obsahuje 21 povídek. Už z toho je vidět, že Rudá šňůra obsahuje velice krátké povídky.
K Vánocům jsem dostal od p. bratra s pí chotí epesní knížečku pěti povídek starého mistra p. Magrise.
Náš meditační kroužek se schází ostudně nepravidelně, ale schází. Minule jsme se před sezením bavili na téma, co nás ještě i v pokročilém věku baví číst. Došlo tak samozřejmě na detektivky a ukázalo se, že kolegyně jest fanynkou klasické série se soudcem p. Ti. Tyto detektivky znám jen velice povrchně: ještě před převratem, jako kluk jsem si v knihovně půjčil (poté, co došly všechny knihy s p. Nero Wolfem) soudce p. Ti v edici 3x. A tehdy mi moc nesedly a dále jsem se jim nevěnoval.
Mám slabost pro edici D vydavatelství Artur, kde vycházejí slavné divadelní hry. Když jsme po posledním školním pololetí zavedli potomstvo do knihkupectví, aby si koupilo knihu za vysvědčení (s ohledem na výsledky toho staršího záměrně neříkám za dobré vysvědčení, respektive by se slogan musel upravit na "Za dostatečné vysvědčení - knihu!"), tak obě části potomstva s tím mají problém, protože nejsou velcí čtenáři, a v knihkupectví jen bezradně procházejí police s mangou.
