Dnešní knihu mi doporučila a půjčila paní švagrová, když jsme se před dvěma lety bavili o tom, že bychom též - jako oni - zkusili dovolenou v Polsku. Z naší polské dovolené nebylo nakonec nic a novela p. Gombrowicze mi ležela doma v knihovně mezi dalšími mnoha knihami, které bych chtěl číst. Avšak namísto toho trapně podléhám svodům nikdy nekončícího videoobsahu na YouTube.
Nejsa znalcem literatury, nemohu sloužit žádným kontextem. V doslovu v knize jsem se dočetl, že novela vyšla v polovině 60. let, autor ji napsal ke sklonku života a je patrně významnou součástí polské literatury.
Děj knihy se odehrává na polské straně pod Tatrami, v malé osadě, kam zavítají dva mladí přátelé - vypravěč dokončuje vysokou školu a jeho kolega právě začal pracovat - aby strávili pár týdnů dovolené, respektive prázdnin. Spontánně se ubytují v domě, kde rodina pronajímá hostinský pokoj.
Důvod pro volbu ubytování je příznačný: když mladí muží sejdou z cesty, aby si ulevili, najdou na keři vedle cesty mrtvého vrabce pověšeného na drátku. Rozhodnou se přijít na kloub této drobné záhadě a ubytují se v blízkém domě. V první polovině textu sledují téměř nepostřehnutelné náznaky v domě a na zahradě, které je vedou k dalším podobně bezvýznamným objevům bez zjevného smyslu.
Letní byt, který si takto našli, nabízí dnes již neobvyklé uspořádání: domácí rodina poklízí pronajatý pokoj a hosté jedí, a do značné míry i žijí, společně s domácími.
Zdá se, že oba mládenci tak trochu utíkají před obtížemi, které je trápily ve městě: protagonista p. Witold se opakovaně zmiňuje o neurčitém konfliktu se svou rodinou, jeho společník p. Fuks se trápí nutkáním myslet neustále na to, že ho fyzicky nesnáší jeho nadřízený, s nímž sdílí v práci kancelář.
Vedle podivného "vyšetřování" záhadných detailů se celým textem prolíná tiché flirtovací napětí mezi p. Witoldem a vdanou dcerou domácích pí. Lenou, lépe řečeno jednostranné napětí p. Witolda, který zejména při společných rodinných večeřích pozoruje pokradmu svůj objekt a rozebírá každý mikroskopický náznak vzájemnosti jeho vilných myšlenek.
Lenina ruka. [...] Och, och, ruka se chápe vidličky, chápe se - nechápe - sune k ní prsty, klade prsty na vidličku... Moje ruka, vedle mé vidličky, se sune blíž, chápe se - nechápe - spíše klade prsty na vidličku. Tiše jsem prožíval extázi dorozumění, byť klamného, byť jednostranného, uchystaného mnou... ale hned vedle ležela lžíce, půl centimetru od mé ruky, a přesně stejně, půl centimetru od její ruky ležela lžíce - mám se bokem dlaně dotknout lžíce? Mohu to udělat, aniž vzbudím něčí pozornost, vzdálenost je to nepatrná. Dělám to - má ruka se už posunula a dotýká se lžíce - a vidím, že její ruka se také posunula a také se dotýká tamté lžíce.
Druhá polovina pak popisuje dění na společné výpravě, kdy se celá rodina i s hosty a dalšími známými vydá do horské chaty v Tatrách.
Ve vydavatelské poznámce se uvádí, že autor byl inspirován avantgardními romány 20. století. Je pravda, že nakonec není vlastně nikdy zcela jisté, zda záhadné detaily, které se letní hosté snaží odhalovat, jsou jen autosugescí, nebo mají skutečný význam.
Když bych zformuloval svůj dojem z knihy, tak při čtení mi trochu vadily banální, ale literárně neobyklé a mírně odporné motivy jako třeba mrtvý vrabec na drátě. Líbil se mi naproti tomu poetický jazyk a celkově naprosto vážný tón vyprávění, který odpovídal existenciálnímu nutkání protagonistů přijít na kloub všedním záhadám kolem nich. V doslovu se píše, že autorským záměrem bylo ztvárnit hledání odpovědí na otázku po smyslu života.
Řekl bych, že zážitek z četby hodnotím lépe s odstupem než jaký jsem měl přímo při čtení: dokonce s rostoucím počtem dnů od dočtení poslední stránky mám pocity pořád pozitivnější. Kosmos je jednou z těch knih, která naplnila to hlavní, co bych očekával od beletrie: že soutředí mou mysl na tu speciální vrstvu vnímání, která je mi dostupná právě jen prostřednictvím vážné umělecké beletrie s filosofickým přesahem. Pobývání v této sféře nedovedu dobře popsat, ale zvláštním způsobem mi zpřítomňuje pocit vlastní identity, protože mě propojuje se silnými čtenářskými zážitky od dětství a mládí, přes celý život až dodnes, a tím mi dodává určitou formu radosti ze života.
Kosmos tedy mohu doporučit.
První věta knihy: Povím jiný příběh, podivnější...
Poslední věta: K obědu byla dnes zadělávaná slepice.
Databáze knih: 84 % (ze 115 hodnocení)
Goodreads: 80 % (ze 4 675 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat