Dnešní knížka je připomínkou jednoho fenoménu, který si ve svém životě poslední dobou silně uvědomuji. A těší mě. Jde o to, že jak dítka dospívají, zjišťuji, že pořád větší část svých zálib přebírám od nich.
Jednou z těch zábav je manga. Zkoušeli jsme dítkám předložit i jiné komiksy, ale zájem o cokoliv nejaponského mají nulový. Zatímco manga je jediná četba (pokud ji tedy uznáte za četbu), kterou hltají dobrovolně.
Manga komiksy jsou samozřejmě určeny primárně pro mládež, ale po prvotní nedůvěře jsem jejich výrazové prostředky akceptoval. Musím uznat, že dobré mangy se čtou snadno, rychle a s potěšením. Podání je vypjatě emocionální, ale postavy mají ambice a jasné cíle. Příběhy se většinou odehrávají v kolektivu a mají mnoho mezilidských interakcí, které jsou v podstatě realistické a lze se s nimi identifikovat, protože v nějaké podobě si je prožívá ve svém životě každý. Vyprávění je samozřejmě maximálně přizpůsobeno tomu, aby z úspěšných příběhů snadno vznikl animovaný seriál, což je i případ Blue Locku.
Při poslední rodinné návštěvě knihkupectví si mladší synek pořídil právě první část fotbalové série Blue Lock. Jelikož žije poslední dobou ve fotbalovém fanatismu, i ve mně obnovil zájem o sledování, jak lidé kopají do míče a o fotbalovou kulturu vůbec.
Hlavní dějová linie Blue Locku je komicky konvenční: obligátním hlavním protagonistou je nadějný, ale částečně nešťastný teenager, věkově někde v nižších ročnících střední školy. Musí se prosadit v kompetitivním prostředí vrstevníků - nezřídka silnějších, sebevědomějších apod. To celé je napasované tentokrát do námětu z fotbalového prostředí.
Premisa příběhu je reálná: vyřazení Japonska v osmifinále mistrovství světa v roce 2018. V komiksu je japonský fotbalový svaz s tímto výsledkem spokojen, vyjma mladé ambiziózní funkcionářky. Ta prosadí angažování výstředního kouče a jeho radikálního projektu: mladý kouč je skeptický k týmovému pojetí dosavadních japonských reprezentačních výběrů. Namísto toho věří, že úspěch národnímu mužstvu může přinést pouze špičkový střelec. Jednoho takového si musí japonský fotbal vychovat: proto shromáždí tři sta nejtalentovanějších juniorů do uzavřeného zařízení zvaného Blue Lock.
 |
| Tak se presentuje na japonském svazu. (V Praze zatím pan Čtvrtníček startoval svazového Žuka.) |
Tam budou podrobováni zkouškám a výchově. Postupně budou slabší kusy odpadat, až by měl na konci zůstat jeden nejlepší.
 |
| Já myslím, že pan Hašek je sice o něco konvenčnější, ale že taky bude dobrý trenér pro letošní ME. |
O fotbalové výchově nemám ponětí. Trochu mě zaráží, že v příběhu je hybatelem projektu fotbalový svaz s cílem vybudovat superiorní národní mužstvo. Zdá se mi, že v evropské realitě je dominující spíše klubový fotbal (ne národní reprezentace) a nejlepší fotbalové akademie zdobí ty největší kluby, spíše než fotbalové svazy. Ale je pravda, že v některých zemích existují strategie výchovy mladých hráčů i na národní úrovni.
Byť jsem laik, tak si taky říkám, jestli opravdu jeden superman-útočník zachrání každý tým: myslím, že třeba p. Lewandowski by mohl o svém působení v polské repre psát celé tragické elegie.
První díl série jsem přečetl s chutí během pár desítek minut a bavilo mě to. Hledáte-li podobné rozptýlení, doporučuji.
První věta knihy: Je možno vychovat prvotřídní hráče.
Poslední věta: To já přežiju.
Goodreads: 86 % (z 8 492 hodnocení)
Databáze knih: 70 % (ze 6 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat