Království v pohybu (Josef Žemlička)

Království v pohybu je částí rozsáhlé volné série p. Žemličky, v níž mapuje český středověk. Naléhavé doporučení této knihy jsem získal od bývalého kolegy p. JNA. A tak jsem si ji k posledním Vánocům nadělil jako samodárek.

Nad knihami, jako je tato, si uvědomuji obzvláště silně omezení svých schopností. Co má blogýskář jako já napsat o odborném textu předního historika?

Mé očekávání kniha bezpochyby naplnila. Čtení bylo pro mě pošušňáníčkem. P. Žemlička v Království v pohybu popisuje právní a hospodářské dějiny našich zemí v závěru přemyslovské epochy. Další rovinou práce p. Žemličky je, že komentuje debaty dějepisců o jednotlivých tématech a naznačuje, k jakým pojetím se aktuálně přiklání.

V období 13. století prošly naše země výraznou modernizací a patrně lze říci, že naši předci se připojili do značné míry k hospodářskému a právnímu systému západní Evropy.

K rysům začínajícího 13. století patřily také (někdy opomíjené) revoluční změny v oblasti "práva". Slovanské "zemské" consuetudo, zvyk otců neboli obyčej, se střetávalo s odlišnými, z vnějšku příchozími normami. Nejdříve v oblasti kanonického, poté německého, městského, římského, lenního, posléze i hornického práva. Zároveň se rýsoval nový společenský půdorys. Měnila se zeměpánova pozice. Původní družiník, poté beneficiář se přetvářel v "pozemkovou" šlechtu, usazenou na svých skromných, ale i rozlehlých statcích. Průběžně se tenčila vrstva "svobodných" sedláků, rolnická populace vstupovala pod dohled vrchností. Uspíšila to silná demografická vlna, z vlastních rezerv a posléze i s pomocí cizích osadníků zalidňující náhorní plošiny i pahorkatiny.

Celkově bych svůj čtenářský zážitek označil za pokus vžít se do doby posledních Přemyslovců a pochopit, jak tehdy svět u nás prakticky fungoval.

Výsledkem tohoto pokusu pod vlídným vedením p. Žemličky je, že jsem si uvědomil, že pochopit tu dobu nelze ani vzdáleně. Čtenář si uvědomí, že středověk je nám obtížně uchopitelný svou neuspořádaností a holou pragmatičností. Nemáme prakticky žádné pojmy, kterých se chytit. Z četby jsem si tedy odnesl mj. poznatek, že nejistých záležitostí je v dějepisu 13. století o hodně více, než jsem si myslel.

Nelze především hovořit o nějakém vlastnictví: lidem náleželo vše, co mělo pro ně význam, zdaleka to nebyly nějaké přesně určené parcely. Statkem byly různé ad hoc udělené výsady, osvobození, výsluhy a monopoly. Jejich obsah byl nejistý, překrýval se s jinými privilegii a odporoval si s nimi. Jestli jsem správně pochopil, tak na vrcholu všeho byl zeměpán z rodiny Přemyslovců; tento rod měl území, za jehož ochranu vybíral od obyvatelstva výpalné všemi způsoby, které fungovaly. Příbuzní a kumpáni Přemyslovců, kteří pro něj to výpalné vybírali z opevněných hradů rozmístěných po celém území, si však postupem desetiletí různými metodami vydobyli a uhájili aktiva pro sebe a své rodiny, tzn. s různou mírou nezávislosti na aktuální funkci v přemyslovské organizaci. To celé samozřejmě za pravidelných hladomorů, epidemií, válek a v podmínkách většinově negramotné společnosti, původně s minimální byrokracií užívající listiny. Někdo si nárokoval vesnici, ale různí jiní lidé měli přiznaná různá dílčí práva k témuž majetku (lov, rybolov, výnos z mlýna, z pokut či jakákoliv konkrétní plnění). Nebyla žádná jednota v tom, zda práva a majetky mají jejich držitelé od vládnoucího kmotra jen pro sebe, nebo i pro dědice; jestli držitel práva (statku) ho může dál prodávat či sdílet s ostatními, jestli k takovým dispozicím potřebuje souhlas zbytku své rodiny (a jak velké rodiny) nebo zeměpána.

Přesto lze však pozorovat právě v tomto období, že držitelé majetků se emancipují a začínají uvažovat o tom, jak s majetky dlouhodobě hospodařit. Za tím účelem přebírali know-how ze Západu, často včetně managerů a osídlenců.

Vesnice byly organizovány podle lánů. Lány byly různé,
typicky měl lán cca 20 ha, tzn. šlo o pruh půdy začínající domem
v obci a táhnoucí se pak kolmo k cestě (a příp. potoku)
2 - 3 km dozadu. Za domem bylo pole, lán končil například v lese.

Zjednodušeně bych si troufl říci, že kniha ukazuje, že Čechy díky těžbě kovů (provozované cizinci) byly tehdy relativně blahobytnou zemí, v níž si elita užívala značného luxusu, kde však spotřeba byla nad poměry hospodářské produktivity; hospodářské zapojení českých zemí bylo slabší a luxusní dovoz se platil nezřídka primitivním vývozem suroviny.

Skvělá je dlouhá pasáž o platidlech. Zdá se, že ani odborníci pořád přesně neví, jak se ve starších dobách přesně platily malinké všední transakce, protože mincí byl před otevřením českých dolů za posledních Přemyslovců nedostatek. Jisté je, že klíčovou roli hrály krčmy, což byla místa, kde se na venkově obchodovalo, jednalo a úřadovalo.

Kniha je zcela fascinující. Případné zájemce je nutno však upozornit, že na stupnici mezi odborným a populárním textem je myslím spíš v odborné polovině.

Osobně jsem silně přesvědčen, že není možné se orientovat v současné politice bez toho, aby se člověk pokusil odpovědět si na otázky ohledně rozvoje blahobytu, které řešíme dnes, i v podmínkách starších dob. Mnoho stejných otázek si kladli i naši předci v českých zemích a můžeme pozorovat, jaké důsledky měla různá jejich rozhodnutí. Nejsem si však jist, kolik lidí má podobný názor jako já.


První věta knihy: Ještě před nedávnem hýbaly evropskou i světovou mediavelistikou "revoluce".

Poslední věta: S tímto omezujícím atributem se české země potýkaly i v dalších staletích.


Databáze knih: 90 % (z 8 hodnocení)
Goodreads: 84 % (z 5 hodnocení)