Marie Terezie očima Marie Antoinetty a generála Laudona (Velikáni do kapsy #5, Tomáš Němeček)

Přesně po půl roce jsem obdržel poštou zase obálku od p. Němečka. Opět si na mě vzpomněl a zaslal mi svou novou knihu - již pátý díl Velikánů do kapsy, série životopisů osobností českých dějin pro mládež.

I v pátém pokračování se p. Němečkovi daří udržet návaznost knihy na aktuální výročí. Letos si připomeneme století od skončení téměř čtyřsetletého spojení s Rakouskem. 

Volba pí Marie Terezie dává jedinečnou možnost zamyslet se nad počátkem modernizace říše, z níž vyrostla i česká národní společnost.

Byť jsem samozřejmě kladně zaujatý vůči autorovi a připouštím, že mi čtenář nemusí důvěřovat, tato kniha se mi prostě velice líbila.

Opět přináší osvědčenou kombinaci empatie, schopnosti podat příběh jejíma očima a výtečné podání kritérií, kterými měřit lidský život. Jsou mezi nimi jistě selský rozum, soucit, odvaha, rodina, aktivita, optimismus, podnikavost, vzdělání či činnost ve veřejném zájmu.

Fantastický je panel, jak stará pí M.T. se nechává
spouštět k modlitbě u hrobky milovaného manžela
(ilustrace: p. Tomáš Chlud).

Jakkoliv bych si o sobě rád myslel, že jsem amatérský milovník české historie a mám na příslušné úrovni nějaký přehled, byl jsem překvapen, že moje vědomosti o konání pí Marie Terezie jsou dost mlhavé a nespojité. Z gymnázia mi utkvěla asi jen hesla centralizace a germanizace. O válkách o dědictví habsburské a sedmileté válce jsem sice měl povědomí, ale přeci jen bych řekl, že z mého pohledu mi byla tereziánská doba podávána s přílišným důrazem na ideologické a státoprávní pojmy.

Proto mi připadá osvěžující vyprávění podávané zde, které se naopak zaměřuje na schopnosti a jednání jednotlivců a na konkrétní inovace hospodářského, právního a obecně praktického života vůbec, k nimž došlo právě za vlády pí M. T. Z takového pohledu vychází její posouzení mnohem kladněji. Přehledně jsou podány záležitosti jako ukončení čarodějnických procesů, postavení Židů, historie rakouského Slezska a zvláštní osud Hlučínska, zavedení příjmení, vznik katastru nemovitostí a související úprava zdanění, stavební předpisy (povinné zděné komíny), podnikání jejího manžela (a souvislost s rakouskými státními financemi) apod. Pozoruhodné je připomenutí tereziánského pokusu o změnu životního stylu uherských Romů, jejichž rodiny byly úředním násilím rozbíjeny, děti vrchností převychovávány a všichni nuceni k usazení jako rolníci.

Kniha se mi velice líbila, a tak jsem opakoval pokus o to, aby si ji přečetlo mé potomstvo, jehož starší část je přesně ve věku, pro který kniha určena. Přiznávám pokorně, že (přes odpor manželky) jsem klesl tak hluboko, že jsem se pokusil děti uplatit penězi. Starší měl však nehorázné požadavky, takže jsme se nedohodli a číst mnou stanovenou literaturu nadále odmítá. Mladší je jako obvykle snaživější a v dojemné snaze se mi zalíbit (a vydělat si) jsme se pustili do knihy o p. Karlu IV. (druhého Velikána do kapsy); bohužel v tomto případě je problém ve slabší sedmileťákově historické orientaci.

První věta knihy: I kdyby nás o půlnoci vzbudili, o Marii Terezii bychom každý uměli říct aspoň pár slov. 

Poslední věta: Všechny její děti by chodily do kroužků: uměly by hrát na nějaký hudební nástroj a mluvit cizími jazyky, některé by malovaly a ještě jiné by jezdily na výpravy se skautským oddílem.


Databáze knih: 100 % (ze 2 hodnocení)