Plečnik (Blaž Vurnik, Zoran Smiljanič)

Minule jsem psal o knize o p. Plečnikovi, která mě potěšila. Jako malou odměnu za přestálou operaci jsem si tedy dopřál k tématu ještě i životopisný komiks na stejné téma, který jsem již před časem viděl v knihkupectví.

O komiksovém životopisu Plečnik možná vypovídá fyzický stav mého výtisku. Koupil jsem si ho v bazaru, je ve výborném stavu, dle mého ho nikdo nečetl. Avšak zdá se, že měl dokonce dva předchozí vlastníky. Přičemž oba patrně knihu dostali jako dárek, kterého se bez čtení rychle zbavili. Na předsádce je psané věnování, že knihu dal někdo někomu jinému jako poděkování za společné učení. Uprostřed knihy byl založen ještě lístek, kde někdo věnoval knihu otci s Vánocům. Podle všeho tedy obdarovaný otec bez čtení a bez nalezení lístku s věnováním knihu prodal, koupil ji student, který napsal na předsádku věnování, a obdarovaný nejspíš bez přečtení (nechal uvnitř i předchozí darovací lístek) knihu poslal dál do bazaru.

Knihu jsem přečetl s chutí během jednoho dopoledne pooperační rekonvalescence. Poznačil bych si tyto body:

 - život pana Plečnika je pěknou projekční plochou, na niž se promítá moderní slovinská historie;

- je užitečné podívat se na pražskou epizodu p. Plečnika nezaujatým slovinským pohledem. Kniha ukazuje, že vůči jeho působení na Hradě rostl časem odpor, jednak z důvodu závisti, jednak protože posloužil jako zástupný terč za p. Masaryka. Tatíček si ve své politické závěti přál, aby p. Plečnik v práci na Hradě pokračoval, ale on už tou dobou byl Prahou unaven a nikdy se sem nevrátil;

Rekordní kalich.

 -  opakovaně v posledních několika knihách vidím, že každá osobnost, která něco dokázala, tak začala tím, že její přející mentor jí dopřál dlouhou poznávací cestu po světě, zpravidla po Itálii. Už v knize o Wallhale se píše, že zadavatel na počátku celého poslal mladé sochaře snad na rok do Říma, aby poznali skutečné civilizované umění. I tady vidíme, že vídeňský prof. Wagner poslal mladého p. Plečnika na poznávací cestu po Itálii a částečně i jiné Evropě. Uložil mu, aby mu psal poznatky a posílal nákresy. S tímto motivem se sám propojuju, protože pár měsíců poté, co jsem nastoupil do své první práce, mě nečekaně poslal zaměstnavatel na půl roku na studia do Holandska. Do určité míry z té zkušenosti žiju celý život. Nejsem si jist, jestli se mým dětem něco takového poštěstí, ale přál bych jim to velice.

(1) Napiš správně velká písmena!
(2) Navštiv při pražské vycházce!
(V knize v minulém článku psali název důsledně s malým "s",
ale koukám, že webu samotného kostela se píšou
všechna písmena velká.)

V závěru vyprávění je větší prostor věnovaný velkému projektu, který p. Plečnika potěšil, a sice úpravě bývalého kláštera Križanky v Lublani. Z komplexu vzniklo místo pro významný kulturní festival a současně sídlo školy uměleckých řemesel. 

Úplně poslední panel propojuje p. Plečnika s kreslířem tohoto komiksu, který na té škole v druhé polovině 80. let studoval. Píše, že tehdy mu to přišlo přirozené, ale zpětně je vděčný za existenci takového komplexu. A vzpomíná na silnou generaci jeho spolužáků: mezi nimi uvádí i to, že komplex Križanky umožnil vznikl Laibachu a celé umělecké skupiny Neue slowenische Kunst.

Tím se všechno se vším propojuje a uzavírá. A já grafický životopis mohu doporučit každému rekonvalescentovi po vydařeném operačním výkonu.

 

První věta knihy: Kde bych začal...?
Poslední věta:  Pomíjívý jsi, jen tvá díla jsou tvojí pamětí.

Databáze knih: 95 % (z 25 hodnocení)
Goodreads: 95 % (ze 120 hodnocení)