Už to bude pomalu dvacet let, když jsem poslouchal soustavně na ipodu jako podcast knižní recenze německého státního rozhlasu. A tam jsem slyšel pojednání o finské knize, které mi utkvělo v paměti dodnes. Když se minulý rok manželka začala silně zajímat o vše finské, tu knížku jsem dohledal a dal jsem ji jí jako dárek.
Co mě tehdy v recenzi zaujalo byla geniální premisa knihy: Pánbůh je znaven lidstvem a bere si sabbatical. Jako zástupce po dobu nepřítomnosti si zvolí finského jeřábníka.
Tato myšlenka se mi líbila před dvaceti lety a líbí se mi stále.
Když jsem nyní knihu konečně získal a přečetl, tak musím bohužel konstatovat, že kromě premisy na té knize nic moc dalšího dobrého není. Má se jednat o humoristický text, ale bohužel vydařeného vtipu v něm je minimum. Zdá se mi, že autor měl skvělý nápad, ale dál ho nerozvinul a kniha působí jako psaná na autopilota.
Jelikož vyšla původně v roce 1989, můžeme si my, pamětníci, připomenout pár reálií konce osmdesátých let. Finský jeřábník ztělesňuje tehdejší převládající sociální a reformní myšlenky na nápravu světa.
Jinak však děj nemá žádný oblouk ani zajímavý vývoj. Každá kapitola je napsaná jakoby pro zvláštní publikaci a kapitoly na sebe příliš nenavazují.
Soustavněji se celou knihou line snad jen motiv, že papež pan Jan Pavel II. byl nesympatický konzervativec. První negativní zmínku má již v úvodu, kdy se v nebi vyhodnocují dle došlých modliteb kandidáti na zástupce boha.
Papež se navzdory usilovným modlitbám nedostal ani do finále. "Modlí se jen ze zvyku, nevěří v Boha".
Oproti tomu finský jeřábník se kvalifikoval takto.
Jeřábník Pirjeri Ryynänen se naproti tomu zrovna ono památného týdne pomodlil. Nežádal nic pro sebe, ale prosil, aby Bůh z jeho družky, paní Solehmainenové, učinil lepšího člověka, aby ženě vštípil alespoň trochu sebeovládání, propašoval jí do hlavy ždibec rozvahy a rozumu tak, aby pozemský život po jejím boku plynul po všech stránkách uspokojivě. Modlitba tryskala z hloubi duše a byla natolik dojemná a nesobecká, že Pirjerimu beze všeho vynesla místo ve finále. V nebeském soupeření si Pirjeri vedl znamenitě. Nejenže byl schopný a chytrý, ale také nesmírně odvážný, ostatně jako všichni jeřábníci.
Později v ději finský jeřábník, coby zástupce boha, navštíví papeže ve Vatikánu a vyzývá ho, aby povolil v katolické církvi rozvody, antikoncepci a interrupce, což papež odmítne. Následně finský bůh v nebi plánuje odstranění papeže z funkce.
"Jan Pavel II. sotva z vlastní vůle opustí papežský stolec, natolik je to mocichtivá a nevraživá nátura. Musela by ho postihnout taková choroba, která člověkem otřese, od základu změní jeho pohled na svět."
Gabriel se domníval, že by se papeže zbavili, kdyby na něj seslali nějakou duševní poruchu. Například schizofrenie se snadno uchytí téměř v jakékoliv hlavě.
Podle Petra je ale papež už tak dost šílený.
Pasáže o papeži jsou však jediné kontroverznější. Zbytek textu plyne zcela nenásilně, bez chuti a zápachu. Tón je staromilský a docela vlídný, lehce pokrokový, ale ne kulturněrevoluční. Sympatická je setrvalá sebeironie vůči Finům.
Při vším poklidném toku řeči se však obávám, že neposlouží čtenáři ani pro uklidnění nervů, protože příběh ani jazyk knihy nejsou ničím zajímavé. (Na rozdíl třeba od detektivek o soudci Ti, do nichž jsem se pustil poslední dobou a kterým jsem ochoten přisuzovat až mírný terapeutický účinek.)
Knihu tedy příliš nedoporučuji.
První věta knihy: Bůh je pohledný muž.
Poslední věta: Na jaře Eija Solehmainenová porodila zdravou čipernou holčičku, kterou pokřtili Jezulka.
Databáze knih: 69 % (z 57 hodnocení)
Goodreads: 66 % (z 515 hodnocení)
Žádné komentáře:
Okomentovat