Sudetenland (Leoš Kyša)

Místo na knihy v našem bytě je omezené. A navíc pozoruji, že každým rokem jsem línější číst: polička s knihami k přečtení se plní, a současně jen málo z ní ubývá. Protože namísto, abych četl, utrácím nekonečné hodiny na podcastech a videích. Anebo prostě spím.

Přesto však jsou chvíle, kdy jde rozum stranou. Když jsem na podzim v knihkupectví zahlédl mezi vystavenými knihami název Sudetenland a text na obalu, bylo to znamení. Kniha odehrávající se v roce 1990, těsně po převratu, mě oslovuje generačně, protože jsem v té době byl ve třeťáku na gymplu a vše jsem silně vnímal. A navíc jde o příběh posazený do alternativní reality, kde odsun Němců byl proběhl jen z poloviny, a polovina jich zůstala. Zde někdo (konkrétně pan Kyša) napsal knihu prakticky osobně pro mě!

Vím, že pan Kyša si vydobyl značnou popularitu akčními příběhy psanými pod pseudonymem František Kotleta. Ale sám jsem žádný nečetl - snad jsem před mnoha lety jednu jeho práci slyšel jako audioknihu.

Sudetenland je žánrem velice tradiční thriller: hlavním protagonistou je novinář, který přijíždí do Bruntálu napsat reportáž o demonstraci sudetských Němců ve městě. V regionu však zůstává, protože se stává součástí vyšetřování zločinu; navazuje přitom vztah s místní mladou ženou, která je osobně do věci zapletena. 

Nálada doby po převratu je ukázána autenticky. Skvělým rozhodnutím bylo, že každá kapitola je uvedena fiktivním dobovým článkem z Mladé fronty, v jejíž ostravské redakci hlavní hrdina pracuje. Pokud jsem pochopil z medailonku autora, sám pracoval jako novinář. Takže je logické, že prostředí novin z té doby a jak se proměňovaly po převratu, je ukázáno věrně. Hezky jsou vidět i další nejistoty ze společenských změn: novou roli nežijí jen novináři a editoři, ale též policisté, místní a ústřední politici anebo hospodští.

Nejzajímavější bylo pro mě téma sudetských Němců. Musí se uznat, že autor se poctivě snažil o empatický pohled na mladší českou historii pohledem této naší bývalé menšiny. Sice i zde je těžiště na eskalaci národnostního konfliktu v době nacismu, avšak tím se příběh nevyčerpává a kniha se snaží mimo to ukázat i dlouhodobější realitu východního německého osídlení u nás.

Když jsem se vzbudil, rozhlédl jsem se a během chvíle poznal, jestli jsme v německé části pohraničí, nebo v české. V té německé byl zametený chodník a upravená předzahrádka. V české nepořádek.

Historickými přesahy a vzpomínkami na mé mládí mě kniha tedy oslovila. Samotný příběh byl jistě čtivý, avšak zkonstruovaný přeci jen poměrně předvídatelně. 

Přeji si, aby to nevyznělo nabubřele: dobře vím, že jsem v životě sám nic nenapsal a že i tyto blogýskové poznámky jsou neuspořádané, plné překlepů a vnitřních rozporů. Přesto jsem při čtení Sudetenlandu musel myslet na to, že podobný žánr bude vítaným cílem pro výstupy umělé inteligence, pokud jí uživatel zadá vhodné prompty. Je naprosto správně, že kniha odráží rozmanitost reálných i alternativně-historických Sudet. Ale přeci jen hlavní trojice složená z (a) českého novináře ze židovské rodiny s minulostí v represivním aparátu socialistického režimu, (b) mladé sudetoněmecké kočandy z nacistické rodiny a (c) její romské kamarádky působí trochu jako ze známého cimrmanovského inkluzivního rozpracování pověsti o praotci Čechovi, kam náš velikán geniálně připsal i praotce Žida, Němce a - nekorektně, ale s dobrým úmyslem - Cikána.

Pocitu vykonstruovanosti napomáhá i příběh thrilleru, který se točí nacistických tajemství.

Scény v knize jdou za sebou jako ve filmu: skoro bych hádal, že myšlenka na možnost zfilmování nemusela být autorovi při psaní cizí. Jako čtenář však nemám tento způsob vyprávění příliš rád, protože důraz na obraz, akci a doslovnost je ve filmu přeci jen jiný (povrchnější?) než v literatuře.

 

Knihu celkově doporučuji, je podnětná a zábavná.

Databáze knih: 71 % (z 813 hodnocení)

Goodreads: 74 % (z 391 hodnocení)